Američan Curtis Turner byl typickým závodníkem divokého období série NASCAR v padesátých a šedesátých letech. Užíval si života a pověst pijana a vymet
Curtis Turner byl jasným favoritem na zisk pole-position. S autem americké konstruktérské legendy jménem Smokey Yunick měl snadnou výchozí pozici. Jeho černozlatý Chevrolet Chevelle se startovním číslem 13 měl za sebou start z prvního místa v Daytoně a rychlost, s jakou se proháněl po jeden a půl míle dlouhém oválu v Atlantě byla znamením dalších úspěchu. První kvalifikační kolo zajel průměrem 150 mil za hodinu a už pomalu dokončoval druhé kolo, když jeho Chevelle najednou narazil do vnější zdi čtvrté zatáčky.
Náraz do zdi vymrštil Chevy do vzduchu a rolující těžkopádný vůz přistál až na protějších svodidlech oddělující dráhu od pitlane. Tříštícímu se kolosu se jako zázrakem vyhnul pozdější vítěz závodu Cale Yarborough, zatímco Turner skončil na boxové uličce koly vzhůru.
Turner jako zázrakem vylezl z vozu otřesen, nicméně nezraněn. Smokey Yunick prohlásil, že horší nehodu ještě v životě neviděl.
Shodou okolností celý incident natočil tehdejší fotograf z televize WSB-TV. Potlučený Turner fotografa kontaktoval a devadesátivteřinový záznam od něj koupil za 100 dolarů + pět procent z výdělku filmu.
První nabídka za 10 000 dolarů přišla od výrobce bezpečnostních pásů, hned potom se ozvala automobilka s cílem prezentovat video jako důkaz kvality a bezpečnosti vozů – nabízela 50 000 dolarů.
Ačkoliv není přesně známo, za jakou částku Curtis Turner nakonec filmovou pásku prodal, rozhodně si vydělal víc než pozdější vítěz závodu Atlanta 500 Cale Yarborough, který obdržel 20 000 dolarů. Je tedy jasné, že Turner si vydělal více peněz než všichni jezdci v první desítce a to vlastně ani nedokončil kvalifikaci.
A když jsem si jednou povídal o Turnerovi s komentátorem závodů NASCAR Davidem Hanáčkem, na závěr svou poznámkou vystihl pradávnou atmosféru tohoto jižanského sportu: „Curtis Turner jednou boural pod žlutými vlajkami, protože se sehnul, když hledal zapalovač…“
