V Polsku jako na klouzačce

Předposlední podnik Carbonia Cupu 2018 hostila v září zbrusu nová trať Silesia Ring. Tento 3636 metrů dlouhý okruh ležící v Polsku, zhruba 100 kilometrů severně od Ostravy, byl otevřený teprve na podzim loňského roku a tím pádem pro většinu jezdců i velkou neznámou. Zuřivě se sledovaly onboardy na Youtubu a studovaly mapky.

My jsme na to šli trochu po našem. Při učení nových tratí máme velmi dobré zkušenosti s využitím herních simulátorů (rFactor, Assetto Corsa). Ne snad že bychom doma měli postavený kokpit, ale klasický volant s pedály a kancelářské křeslo poslouží bohatě. Tentokrát ale vyvstal problém – protože okruh byl zcela nový, nikdo jej zatím do žádné z her nevytvořil. Nezbývalo, než se zkusit přiučit něčemu novému a trať za pomoci dostupných plánů, videí a fotografií svépomocí vymodelovat. To se po jistém úsilí podařilo a i díky tomu jsme byli mimo jiné schopni ještě v předstihu ověřit správné nastavení převodových poměrů.

Silesia Ring je totiž velmi pomalý, průměrná rychlost je zde bezmála o 30 kilometrů nižší než například v Mostě. Nejdelší rovina má 730 metrů – délka sice obvyklá, ale předchází jí ostrá vlásenka. To vše nám mělo hrát do karet.

Náladu nám zkazil hned první trénink. Jakkoliv jsme měli vodu vždycky rádi a už od dob závodění v motokárách se nám na ní dařilo, letos jsme na mokru tak trochu bezzubí. Pneumatiky, které jsou už pomalu muzejním kouskem, zkrátka nedávají potřebnou přilnavost a udržet vůz na trati není vůbec lehké. Život také všem komplikoval velmi silný vítr, na který v minulých závodech někteří z jezdců doplatili, když byli v zatáčce doslova sfouknuti ven z trati.

Do druhého tréninku začala trať osychat, byť většina jezdců zůstala na mokrém obutí. Poslední volný trénink již byl zcela na suchu, a ačkoliv jsme si neodpustili drobný výlet mimo trať, výsledek dával velmi reálnou naději do následné kvalifikace na zisk pole position.

Jenže to by se na trať nesměl čtvrt hodiny před jejím začátkem opět přihnat silný déšť. Jakkoliv jsme vybičovali úsilí na maximum, formule se smýkala více, než bylo záhodno a jen tak tak, že jsme uhájili první řadu na startu. Petr Zelenka s Renaultem nám nadělil propastné 4 vteřiny a budiž mu za jeho čas uznání.

Na závod se počasí znovu umoudřilo a startovalo se již zcela na suchu. Rozkaz zněl jasně – pokusit se dostat do vedení hned po startu a nepustit jej za žádnou cenu. Okruh totiž svou charakteristikou nenabízí mnoho míst na předjíždění a start byl proto pro nás zásadní.

Ten se povedl přesně podle našich představ a už do první zatáčky jsme najížděli na první pozici. Hned v úvodních zatáčkách se podařilo vypracovat náskok několika metrů, takže ani na protilehlé rovině nebyla naše pozice v ohrožení. Vše šlo až překvapivě snadno a odstup od Petra Zelenky se každým kolem zvyšoval o několik vteřin. Po pár kolech jsme si mohli dovolit i luxus v podobě šetření motoru a především brzd, které zde neměly příliš mnoho času na vychladnutí a na jejich stavu se to také v trénincích projevovalo.

V cíli činil náš náskok více než 40 vteřin. Bonusem bylo pak absolutně 2. nejrychlejší kolo – rychlejším byl pouze Karl Heinz Matzinger s prototypem Performer ze skupiny C, a to jen o 4 desetiny vteřiny. Tímto časem mimochodem ustanovil nový rekord okruhu.

Před posledním závodem stále držíme vedení v průběžné klasifikaci formulí a stále jsme v boji o stupně vítězů i v absolutním hodnocení. Nadějně vypadá také naše situace v Hankook Trophy, kde jsme prozatím druzí.

Posledním podnikem bude 14. října závod na našem domácím okruhu v Mostě, na který Vás srdečně zveme.