Úvaha a poděkování

Často na těchto stránkách čteme kdo, kde a čeho v okruhovém sportu dosáhl, kde bude nadále působit, jaké jsou kde podmínky závodů a velmi sporadicky najdeme i zmínku o tom komu motorsport  nějak zasáhl do života. Povětšinou v dobrém . Když se vyskytne článek o nějaké tragické události , člověka zamrazí a pokouší se myšlenky na skutečnost, že by se to mohlo týkat jeho osobně velmi rychle vytěsnit s argumentem, že se to v motosportu stává.

Záleží jak blízko se tato zpráva objeví. Když přijde okamžik, který jsme prožili loni s Lukášem Hanžlem, myslím nebyl jediný Čech v motosportu, kterého by tato zpráva nezasáhla daleko intenzivněji než obvykle. Člověk prožívá soustrastně s rodinou okamžiky, které nejde ani pochopit, ale stejně to není takové jako když sedí osobně, tváří v tvář realitě takřka podobné.

To si uvědomuji, když sedím u lůžka syna, kdy má za sebou těžkou havárii  v závodním autě, obtížnou operaci páteře, obtížné transporty a dlouhou rekonvalescenci před sebou. Bilancuji mnoho let strávených ve vrcholném motosportu a kladu si mnoho otázek o smyslu toho co jsme v motosportu společně s Martinem dosáhli a co nám motorsport dal a co si vzal. Odpovědně mohu  konstatovat, že to bylo mnoho potu a odříkání, ale i krásných okamžiků.

Motorsport je činnost, která za jeden euforický pocit připraví mnoho pocitů svízelných. Nikdy jsem ale nečelil tak strašnému pocitu nejistoty z možné ztráty toho nejbližšího co v životě člověk má. Naštěstí mohu dnes říct, že v případě Martina bude za nějaký čas snad vše v pořádku.

Kladu si mimo jiné i otázky typu toho jak a proč si dovedeme v motosportu společně škodit, nerespektovat jeden druhého a díky malichernostem, které mimo jiné i na tomto webu řeší někteří jedinci v průběhu zimy se zdají tragikomické a malicherné všechny tyto věci v porovnání s tím co může v závodech nastat. Nemohu ani nechci někoho vychovávat a nebo školit, ale věřte, že si nepamatuji kdy, kde a jak se Martin umístil před třeba dvěma lety, zda byl první a nebo poslední, za jakých pravidel a řádů závodil. Je to v tuto chvíli pro mě a i pro ostatní jen statistika, co si však  pamatuji přesně, kde, kdy  a jak za celých 17let závodění havaroval a s jakými důsledky.

Tolik úvaha a nyní velmi upřímné poděkování, které si zaslouží mnoho lidí, kteří v posledním týdnu podali pomocnou ruku při řešení Martinovi situace. Jmenovitě celý tým Graser racing, celý tým trauma centra v Bordeaux v čele s doktorem Demaisonem, Tomáš Enge, Josef Král s rodinou , p. Petr Bold, p. Vyskočil, Pavel Rusý, profesor Suchomel a jeho neurooddělení. Petr Ptáček, Štěpán a spousta ostatních lidí jejichž jména si ani nepamatuji ,ale co bezpečně vím, že všichni udělali maximum pro to, aby pomohli a to má pro mě daleko větší cenu, než všechny úspěchy dosažené v motosportu za celé dlouhé období.

Říká se, že v nouzi poznáš přítele a já dnes mohu s úlevou konstatovat, že Martin má okolo sebe přátel dost. Těší mě také, jak komunita lidí ve vrcholném motorsportu umí příkladně držet při sobě. Děkuji ještě jednou všem za pomoc a podporu, přeji všem mnoho osobních a sportovních úspěchů, ať se vám vyhýbají nepříjemnosti.

Matzke Martin senior.