USC: Dramatický závod v Daytoně vyhrály týmy Action Express a Porsche

První podnik premiérového ročníku United SportsCar Championship dopadl dle očekávání. Závodu dominovaly prototypy Daytona a tradičně se v závěru (poněkud zbytečně) objevil na dráze zpomalovací vůz. To způsobilo kontroverzní finiš v kategorii GTD, kde se o vítězi rozhodovalo u komisařů za zavřenými dveřmi.

Všichni se na čtyřiadvacetihodinovku těšili, nová etapa vytrvalostních závodů v USA začínala tím nejdelším a nejstarším okruhovým závodem v zemi. Už od prvních testů bylo jasné, že tempo budou udávat domácí prototypy Daytona, ale v ostatních kategoriích byly karty rozdány férověji. První závod, nový šampionát a početné startovní pole si nenechala ujít řada fanoušků, kteří na okruh dorazili v hojném počtu. Takovou návštěvnost neměla čtyřiadvacetihodinovka v Daytoně ani při startu otce a syna Earnhardtových v roce 2001 – a to je co říct.

Z pole-position startoval Alex Gurney z týmu Boba Stallingse, ale parádní vstup do nového sezony dopadl velmi nešťastně. Před třetí hodinou závodu došlo k vážné havárii mezi Matteem Malucellim ve Ferrari 458 a Gurneovým kolegou Memem Gidleym. Malucelli pomalu kroužil po vnitřní části okruhu, přičemž v plné rychlosti jedoucí Gidley si jej kvůli zapadajícímu slunci a vysokému provozu na dráze nevšiml. To vyústilo ve velkou havárii, při níž Gidley zezadu narazil do pomalu jedoucího Malucelliho. Nejdříve byly vyvěšeny žluté vlajky, poté červené, pak zase žluté, znovu červené a na závěr žluté. Tento proces trval téměř dvě hodiny, v niž chyběly zprávy o zdravotním stavu obou jezdců, kteří byli okamžitě převezeni do nemocnice. Naštěstí nedošlo na nejhorší a oba jezdci vyvázli z nehody živí, byť poranění. Gidley musel podstoupit operaci levé ruky a levé nohy.

Jakmile se znovu začalo závodit, nedokázal žádný z předních týmů získat větší výhodu. Týmy Ganassi, Action Express a Wayne Taylor kontrolovaly v určitých fázích čelo závodu. Jejich práce však přišla při každé žluté fázi vniveč.

V důležité závěrečné části závodu se na čele usadil Action Express Racing. Skvěle jedoucího Sebastiena Bourdaise na poslední hodinu vystřídal Joao Barbosa. Rychlého Jordana Taylora v týmu svého otce Wayna pak vystřídal Max Angelelli, ale na Barbosu nestačil. Pomoct mu mohla jedině žlutá fáze. A ta po vzoru NASCAR zcela zbytečně nastala – dvacet minut před koncem.

Jeden z vozů kategorie GTD vyjel mimo trať, lehce narazil do pneumatik, ale okamžitě se vrátil na trať. V momentě jeho návratu však vedení závodu poslalo na dráhu pace car. Kontroverzní rozhodnutí, které naprosto ignorovalo takovou maličkost jako jsou lokální žluté vlajky, zanechalo hořkou příchuť jinak skvělého závodu.

Snaha o dramatičnost ustoupila poklidnému dojetí už rozhodnutého závodu. Závodit se začalo zhruba deset minut před koncem. Barbosa si vedení pohlídal, Angelleli na něj nestačil. Třetí prototyp Daytona bratrů Frissellových a dvojice Johna Martina a Fabiena Giroixe  už byl daleko. Nejlepším týmem se strojem P2 byl Muscle Milk Pickett Racing. Klaus Graf, Lucas Luhr a Alex Brundle dovezli prototyp ORECA-Nissan 03 na pátém místě.

Ani v kategorii PC umělá žlutá fáze nic nezměnila. Stáj CORE Autosport, která se v prvním kole závodu propadla na chvost startovního pole, vyhrála s náskokem jednoho kola. Za volantem se střídali Klaus Graf, Lucas Luhr a Alex Brundle.

V kategorii GTLM byla situace o něco těsnější. Tovární Porsche stáje CORE Autosport se v rukou Patricka Pileta udrželo na vedení navzdory dorážejícímu Joeymu Handovi s BMW, jehož stíhací jízda skončila výrazným zdržením za pomalejším vozem při nájezdu na oválový úsek dráhy. Na třetím místě skončil s čtyřkolovou ztrátou SRT Viper s číslem 91, který startoval z pole-position. Americké stroje zpočátku vévodily kategorii GTLM, ale technické problémy je odsunuly do hlouby startovního pole. Pozici domácího favorita převzaly žluté Corvetty, které sice v úvodu ztrácely, ale v samém závěru se nová Corvetta C7.R dostala do popředí a vážně ohrožovala dominantní postavení německého stroje. Jenže problémy s převodovkou odsoudily Corvettu s číslem čtyři k pátému místu v cíli.

Nejvášnivěji se po závodě mluvilo o kategorii GTD (pomineme-li uměle vyvolanou žlutou fázi). Po restartu se strhl dramatický souboj mezi Markusem Winkelhockem s Audi R8 LMS a Alessandrem Pierem Guidim ve Ferrari 458. Mezi oběma sprintujícími jezdci došlo v šikaně Bus Stop ke kontaktu, přičemž Winkelhock si lehce poškodil řízení. Jako zázrakem se ale velmi brzy dostal za černé Ferrari a v posledním kole v rychlé zatáčce uvnitř oválu se Winkelhock pokusil předjížděcí manévr.

Bok po boku, do jedné zatáčky. Pier Guidi v boji o hodinky Rolex nenechal svému soupeři ani o centimetr více místa než by musel. Winkelhock vyjel z tratě a s notnou dávkou štěstí se na ni po pár vteřinách vrátil. Bylo ale po souboji. Ferrari sice vyhrálo, ale vedení série rozhodlo udělit Guidimu časovou penalizaci a Winkelhockovi přiřknout vítězství. Vyhnutelný kontakt – tak znělo odůvodnění komisařů, kterým se nelíbil zmiňovaný souboj v posledním kole.

Několika opakovanými záběry na televizních obrazovkách ale vyvstal fakt, že k žádnému kontaktu nedošlo. Guidi sice Winhelhockovi příliš místa nenechával, ale po celou dobu předjížděcího manévru byla mezi vozy několikacentimetrová mezera. Nutno podotknout, že při udělení této penalizace nemusí ke kontaktu záknitě dojít.

Každopádně komisaři nakonec své rozhodnutí vzali zpět a dodatečně prohlásili za vítěze Alessandra Piera Guidiho, Townsenda Bella, Billa Sweedlera a Scotta Tuckera.

Letošní čtyřiadvacetihodinovka v Daytoně rozhodně nebyla špatným závodem. Vytrvalostní dojem však velmi často kazily žluté fáze, ale to je pro americký způsob závodění naprosto typické. V USA se na rozdíl od Evropy dělá show, finančně dostupná jak pro diváky, tak i pro týmy. Záleží na tom, jak si to každý přebere a zvykne si na americkou ideu vyrovnaného závodění, nebo zůstane věrný evropskému stylu bez snahy jakékoliv umělé dramatizace.

Kompletní výsledky závodu najdete zde

Aleš Sirný
Foto: IMSA