Tým RTR Projects ve Spa-Francorchamps těsně pod stupni vítězů

Závěrečného podniku šampionátu 24H Series na evropské půdě se v belgickém Spa-Francorchamps zúčastnil také český tým RTR Projects. Pětice jezdců Tomáš Miniberger, Tomáš Kwolek, Jan Krabec, Karel Bednář a Erik Janiš se s nástrahami legendárního okruhu poprali na výbornou a dvanáctihodinový závod dokončili na čtvrtém místě v kategorii SPX.

Přestože byl tým RTR Projects původně se svým vozem KTM X-BOW GT4 přihlášený do kategorie SP2, pro nízký počet účastníků byl přeřazen do silnější kategorie SPX. V kvalifikaci si s tímto handicapem neporadil ani Erik Janiš, který vyjel šestou příčku. “Je těžké bojovat proti vozům jako je pětilitrový Mustang. Ty auta stačí nejrychlejším vozům kategorie GT3. Je to trochu nešťastné, ale závod to bude dlouhý a my dopředu nic nevzdáváme,” řekl po kvalifikaci k počínání Erika Tomáš Miniberger.

Erik Janiš také rozjížděl závod, do kterého startoval z 24. pozice absolutně. Fantastický start jej na konci prvního kola zařadil na čtrnáctou pozici a první v kategorii SPX. Následoval rychlý sled několika “Code 60”, kdy někteří jezdci přehnali své snažení a hned v úvodu postupně havarovali. Výbornou strategií, kterou měl na starosti Jarek Janiš, se Erik posunul až na devátou pozici.

Statečně se s nástrahami prali také ostatní jezdci, ovšem v šedesáti členném startovním poli nebyla nouze o kontakty. Jeden přišel v první polovině závodu, když jezdec Porsche optimisticky předjížděl Tomáše Minibergera. Horší situace nastala v podvečer, kdy seděl za volantem Tomáš Kwolek. “Na trati zavláli bíle vlajky a čekal jsem pomalé auto na trati. To jelo prostředkem silnice, a tak jsem se rozhodl, že jej objedu zleva. Zpomalil jsem a v tu chvíli jsem dostal ránu zezadu,” popisuje inkriminovaný moment Tomáš Kwolek. Pak přišla řada na mechaniky. Ti během tři čtvrtě hodiny udělali z nepojízdného vozu plně funkční speciál, který mohl i nadále bojovat o stupně vítězů.

Také Jan Krabec si užíval atmosféru prvního velkého vytrvalostního závodu. Navíc usedl do vozu, kdy nad okruhem začalo zapadat slunce. “Nejen první velký závod ale také jízda ve Spa. Je to pěkný okruh a každým kolem se učím. Zapadající slunce bylo hodně nepříjemné. Byly momenty, kdy opravdu nic nevidíte. Je to horší než v noci, kdy si na trať svítíte,” hodnotil nový zážitek Jan Krabec.

Atmosféru tohoto závodu z loňského roku dobře znal Karel Bednář. Ale každý závod je výjimečný a i on si na trati užil své. “V závodech jsem už něco zažil, ale teď jsem si vybral krizovky snad na tři roky. Naštěstí vše dobře pokaždé dopadlo,” uvedl po posledním střídání Karel Bednář.

Poslední porce kilometrů pak byla na Eriku Janišovi. Ten věděl, že musí spěchat, jelikož bylo ve hře třetí místo, když soupeř odstoupil a bylo třeba dohnat ztrátu. V cíli se však podařilo kola srovnat na 196 odjetých. K třetímu místu tedy chybělo jen jedno kolo.

“Závod se nám podařilo dokončit, což byl náš primární cíl před víkendem. Mechanici a celkově tým odvedli perfektní práci, když jsme opravovali velkou ránu. Těšíme na zúročení zkušeností v dalším závodě,” řekl v cíli Erik Janiš.

Pozitivně hodnotil vystoupení svého týmu také Tomáš Miniberger: “Byl to dramatický závod plný zvratů. Bohužel díky nezaviněnému kontaktu jsme se dostali mimo trať, ale díky mechanikům se na ní opět dostat. Auto fungovalo na 100 %, neměli jsme jediný technický problém. Už jsem pochválil mechaniky, ale jsem nadšený z jezdecké posádky. Přesto, že jsme měli v týmu jezdce od amatéra až po profíka, tak vytvořili tým, který si fandil. Chtěl bych říct, že endurance závody jsou jiný typ závodění, než sprinty a myslím, že jsme si to všichni užili.”