Světové cesťáky na Slovakia Ringu

Bylo jaro roku 2006 a já náhodou přepnul televizi na stanici Eurosport, kde dávali přenos nějakého závodu. Ze všech aut mě nejvíce upoutaly žluto-modré Seaty s rudým býkem na dveřích. Aniž bych nějak zvláště tušil, oč přesně jde, ta auta, resp. výkony jejich jezdců se mi líbily natolik, že jsem sáhnul po programu a zjistil co to je za závody a kdy že se to opět pojede na ostro. Tehdy jsem vůbec nevěděl co to je za auta, jezdce, okruh (vzdáleně jsem znal pár jmen jako James Thompson, Alex Zanardi …)………… Eurosport jsem měl pouze v angličtině a anglicky jsem v té době uměl jen pár slov, prostě vůbec nic nenaznačovalo, že by toto jediné cvaknutí ovladačem mělo nějak výrazně ovlivnit můj budoucí život.

Z programu jsem tehdy vyčetl, že se jedná o jakousi trať, která se jmenuje Brands Hatch a že ta dvacítka aut co si to na trati rozdávala způsobem, který jsem do té doby neznal ani z playstationu, představuje oficiální Mistrovství světa cestovních aut. Lehce jsem zagooglil a zjistil jsem, že další dva závody se uskuteční v Německu na Oscheslebenu a o prvním zářijovém víkendu, že se to pojede dokonce u nás v Brně (musím přiznat, že do té doby jsem byl v Brně pouze jednou a to jako divák na céčku při víkendu DTM-2005). Představa toho, že bych tyto auta mohl vidět někdy na vlastní oči, mne uchvátila natolik, že jsem se o WTCC začal zajímat, jak jen to šlo. Když jsem v následujících týdnech zjistil, že WTCC má \”otevřený\” paddock a šance potkat na živo Alexe Zanardiho je celkem reálná, bylo hotovo. Tady bych se mohl rozepsat na dlouhé řádky a asi i stránky, ale to bych se odchýlil od uplynulého víkendu víc než bych chtěl a tak si to nechám až na některý zimní večer. Řeknu jen to, že jedním z následků oné neděle na Brands Hatch byl vznik mého prvního webu o autech wtcc.cz Doména a web, resp. jejich název se však z pochopitelných důvodů moc nezamlouval promotérovi šampionátu, a tak se po dohodě se zástupci Eurosportu web přejmenoval (2007) na wtcc-fanklub.cz. O další rok později vzniknul web www.old.ceskeokruhy.cz, který se z prvotního zaměření na český mistrák rozrostl až do dnešní podoby. Na tomto místě bych rád poděkoval třem lidem, kteří ať již přímo či nepřímo ovlivnili vznik a chod tohoto webu. Byl to Vít Strnádek, později Jirka Toman a tu poslední roznětku zažehl kolega Martin Straka, v press centru Valašské rally (2008).

Všichni víme, že šampionát WTCC  prošel od těch dob velkou změnou a celou řadou evolucí a revolucí. Některé byly menší, jiné zase větší, a tak jmenujme alespoň ty tři největší: SEAT TDi, Chevrolety Cruze by RML a nyní velice aktuální zrod vozů kategorie TC1. Mimochodem letmo jsem koukl do výsledkové listiny z Brands Hatch roku 2006 a ze současných jmen jsem našel tyto jezdce: James Thompson, Tom Coronel, Robert Huff, Gabriele Tarquini, Yvan Muller a Gianni Morbidelli – ten však na rozdíl od ostatních jezdců WTCC záhy opustil a vrátil se až letos.

Pár dnů před odjezdem na Slovakia Ring jsem na facebooku četl zamyšlení kolegy Josefa Vrátila, jak to má on s aktuálním dění v motorsportu a jak moc se mu nelíbí aktuální situace a podoba WTCC. Již od víkendu v Maroku je zřejmé, že ani letos to nebude kdoví jaká hitparáda a skoro bych i řekl, že letošním rokem byl opět o kousek více potlačen onen nádherný prvek jízdy kolo na kolo, plech na plech, což je velká škoda (ještě že máme BTCC s kombíkama a klasickými britskými okruhy jako jsou Oulton Park či Snetterton).

Od onoho roku 2006 jsem nevynechal žádný ze závodních víkendů WTCC, které byly tak nějak rozumně v dosahu a rád bych v tom pokračoval i v budoucnu. Jsem přesvědčen, že WTCC je stále krásné závodění, které nabízí atraktivní podívanou a spoustu příjemných zážitků. Důkazem toho budiž právě skončený víkend na Slovensku. Tento víkend byl sice díky rozmarům počasí, kvůli kterému byla zrušena druhá závodní jízda, tak nějak poloviční, nicméně i tak jsem si z tohoto víkendu odvezl celou řadu pozitivních dojmů a poznatků.

Teď mě tak napadá, že si vůbec nevzpomínám, zda byl někdy v minulosti zrušen závod WTCC a tak je dost možné, že jsme na Slovensku byli svědky jedné nemilé premiéry. Teď již ale pojďme k těm pozitivnějším záležitostem …..

Čtyři, resp. \”pět\” čechoslováků v závodech FIA

Slovakia Ring jsem poprvé navštívil v srpnu 2010 a do dnešního dne mám v živé paměti ono veselé antrée. Přijížděli jsme na okruh po cestě spojující Šamorín a Dunajskou Stredu. Věděl jsem pouze, že okruh je někde v polích a že to není vůbec vidět a tak jsem rád uvítal mladíka v oranžové vestě, který nás na jedné křižovatce zastavil se slovy \”idete na ring?\”, s radostí jsem odpověděl, že ano a byl jsem velice vděčen, za ukázání správného směru. Co jsem však netušil, bylo to, že to byla na delší dobu poslední slovenská slova, která jsem slyšel. Od té doby už to šlo jen maďarsky, resp. nějakým nářečím a to ať to již bylo na parkovišti, u brány, u akreditací ……. poměrně záhy jsme pochopili, že v tomto regionu je to zcela normální a musím říci, že s odstupem času i celkem milé (za těch pár let jsme v jednom nejmenovaném penzionu v Dunajské Strede zažili několik hodně divokých svateb a tanečních večerů s čardášem). Podobně to bylo i s organizací a fungováním zázemí (lehký zmatek a chaos téměř všude). To vše však bylo lehce omluvitelné, protože žádný učený z nebe nespadl a každý musí nějak začít.

Dnes již je na Slovakia Ringu vše zcela profesionální a organizace okruhu i jeho infrastruktura si vůbec nic nezadá s těmi nejmodernějšími evropskými stánky. Ono se také stačí podívat do kalendářů jednotlivých uplynulých sezón, ze kterých lze vyčíst, že Slovakia Ring si již vysloužil důvěru promotérů většiny současných evropských sérií. Jistě stále schází třeba DTM, či ELMS, ale vše má svůj čas a jsem přesvědčen, že bude-li v budoucnu potřebný prostor a vůle u všech zúčastněných stran, dočkáme se u našich východních sousedů i těchto závodních skvostů. Osobně jsem byl v loňském roce na Silverstone přítomen setkání Stephana Rathela (kdo by náhodou nevěděl pan Rathel stojí včele společnosti SRO, která je promotérem šampionátů BSS, BES a dalších) a zástupců týmu BES. Bernhard Dremmer (šéf týmu Phoenix Racing) se tehdy ptal, zda se i v příštím roce pojede BSS na Slovakia Ringu, na což pan Rathel s úsměvem odpověděl: \”Ano, se Slovakia Ringem se počítá. Naše série jsou stále ve fázi růstu a tak potřebujeme okruhy, které umí přilákat diváky a právě mezi tyto okruhy patří i Slovakia Ring.\”

Podobný názor sdílí zřejmě i zástupci společnosti Eurosport, kteří přivedli šampionát FIA WTCC na Slovakia Ring již potřetí za sebou. Stejně tak je tomu i v případě šampionátu FIA ETCC, na jehož startovním roštu se v letošním roce schází pravidelně hned čtveřice čechoslováků: jezdci týmu Křenek Motorsport Petr Fulín a Michal Matějovský a dvojice slovenských bratrů Samuel Sládečka a Maťo Homola. Kterého jiného vrcholného podniků FIA se účastní tolik našich zástupců? Ba co víc, oni se jej pouze neúčastní, oni v něm hrají prim! Myslím, že zapravdu mi dá každý, kdo měl možnost shlédnout druhou nedělní bitvu, mezi Maťo Homolou a Petrem Fulínem, o jejímž vítězi se rozhodovalo až do posledních metrů. Byl to nádherný několik kol trvající souboj dravého mládí, proti uvážlivé rozvaze a zkušenosti. Jsem přesvědčen, že to byl nejhezčí závodní souboj v ETCC za několik posledních let. Homola předvedl výborný výkon a po zásluze zvítězil. Nutno však podotknout, že Homola letos startuje s novějším a hlavně výkonnějším vozem kategorie TC2 a že Petr Fulín měl díky výsledkům z Paul Ricard ve svém voze neuvěřitelných 42 kg balastu. Myslím si, že při stejných technických podmínkách a hmotnostních limitech by z tohoto souboje vyšel jako vítěz Petr Fulín a tak neporovnávejme neporovnatelné a těšme se z toho, že jsme mohli být svědky velkého závodnického umění, po kterém se oba aktéři zapsali na první místo své třídy. Podobně na tom byli i Michal Matějovský a Samuel Sládečka, kteří rovněž přivedli zaplněné tribuny do nejednoho varu.

Závody ETCC se na Slovakia Ringu skutečně povedli a skoro bych řekl, že to co WTCC na své kráse ztratilo, tak to ETCC naopak získalo. Tím však české účinkování v tomto víkendu neskončilo. Předpokládám, že výsledky jediného odjetého závodu všichni znáte a tudíž víte, že Petr Fulín si s vozem Seat León španělského týmu Campos Racing dojel pro vítězství ve třídě TC2.

Fulín si tak po svém loňském triumfu v ETCC připsal na své konto další ojedinělý výsledek v podobě vítězství v závodě WTCC, čímž se až doposud nemohl pochlubit žádný československý jezdec. Ano, ano, teď si asi všichni říkáte, co to sem pleteš, co to bylo za vítězství. Vždyť to byl jen jeden závod a ani jich tam nebylo hodně. Jasně to všechno je svým způsobem pravda, ale kdyby to bylo ve skutečnosti tak \”jednoduché\”, tak proč se to povedlo až nyní? Jsem toho názoru, že Petr Fulín, resp. nejen on, ale každý kdo se pohybuje na mezinárodní okruhové scéně, je dobrým reprezentantem naší země a před jeho/jejich výkony je třeba smeknout a je úplně jedno jestli je to místo první, nebo čtrnácté, protože i za tím čtrnáctým místem je neskutečné množství energie, odříkání si, disciplíny, prostředků a všeho dalšího. Petře gratuluji!

Stejně tak gratuluji a děkuji kolegovi Martinovi Strakovi, který spolu s Jankem Žgravčákem svým komentářem prováděli slovenský závodní víkend z ampliónů podél trati. O Martinově komentáři jsem psal již příspěvek po loňském podniku FIA ETCC v Brně. Komentář a hlavně emoce dua Žgravčák/Straka by mohl závidět nejeden fotbalový match. Ještě do teď mi zní v uších live coment souboje Fulín-Homola a úsměvné věty jako  ………….. a tady máme další z novodobých Žigulíků …..

378 kroků se Sebastianem Loebem

Jedním z velkých \”lákadel\” letošního ročníku FIA WTCC je i přítomnost devítinásobného světového šampiona v rally Sebastiana Loeba, jenž usedá do jednoho ze tří továrních vozů Citroenu. Loeba jsem poprvé viděl v loňském roce při testech sérií Blancpain na Paul Ricard a již tehdy jsem na vlastní oči viděl jaké má charisma a jak moc jej jeho okolí uznává a respektuje. Dění v rally sledují zpovzdálí, protože mému srdci jsou okruhy rozhodně mnohem bližší a tak postava Seba Loeba pro mne nepředstavuje takovou ikonu jako třeba Alex Zanardi či Mika Hakkinen o Mistru AS ani nemluvě, ale to jsou opět ta jablka a hrušky. Tím však vůbec nechci říci, že jej neuznávám a nerespektuji. Jeho výkony jsou excelentní a jeho talent a to že je to osobnost, jsou naprosto neoddiskutovatelné faktory.

Bylo velice zajímavé, po tři dny sledovat kolik lidí kolem Loeba krouží a kolik lidí jej touží zastavit a pozdravit. O to cennější pro mne byl zážitek, když jsem v pátek po rozpravě čekal se dvěma kolegy před budovou, kde probíhal briefing jezdců WTCC. Kolega, který je velkým Loebovým fanouškem měl připraveno pár podpiskaret, mezi kterými byly i skvosty z první společné sezóny Sebastiana Loeba a Daniela Eleny. Když už se otevřely dveře, ze kterých se pomalu začali trousit jezdci a manažeři týmů, kolega se připravil a byl odhodlán udělat maximum pro získání onoho cenného autogramu. Loeb vyšel ze dveří v doprovodu Yvana Mullera a okamžitě nabrali směr paddock. Loeb na žádost o pár autogramů zareagoval pohotovým vytažením fixu a jal se podepisovat hromádku podpiskaret, která se mu v mžiku vteřiny ocitla v rukou. Musím říci, že jeho ochota a bezprostřednost byla úžasná a to i přesto, že ona hromádka karet byla poměrně velká :-). Sebastian podepisoval jednu kartu za druhou a pokaždé když se navrch dostal nějaký ten \”historický\” kousek okamžitě se o něj podělil s Yvanem Mullerem. Jejich konverzace probíhala ve francouzštině, ale bylo zřejmé, že veškeré žerty byly adresovány mladistvému vzhledu Daniela Eleny. Celý tento \”akt\” (který trval pár desítek vteřin) se odehrával za poměrně svižné chůze, avšak bez jediného náznaku zastavení. Toto nezvyklé setkání bylo zakončeno společnou fotografií a velice rychlým rozloučením. Když jsem o tom později přemýšlel, došlo mi, že pokud by Loeb chtěl vyhovět všem svým příznivcům, strávil by tím několik hodin denně a i tak by to nestačilo. Nemohl jsem si uvědomit jak dlouho toto netradiční, ale milé \”setkání\” probíhalo a tak mne na druhý den ráno napadlo spočítat alespoň kroky trasy, která pro mého kolegu znamenala splnění klukovského snu. Bylo jich přesně 378 ….

Voda, voda a zase voda

Všechny předpovědi avizovaly, že v neděli bude pršet. Některé predikce upozorňovaly na to, že může pršet i trochu více, ale myslím, že to co se začalo v neděli po jedenácté hodině dít v okolí Slovakia Ringu nečekal asi nikdo. Vytrvalé provazy deště způsobily, že povrch paddocku a stejně tak i závodní dráhy doslova mizel pod hladinou vody. Asi kolem třetí jsem měl mokré již úplně všechno a to včetně dvou rezervních bund. Kolem čtvrté hodiny jsem si všiml, že v paddocku formulí se pomaličku začíná balit a když jsem se ptal, zda byl závod zrušen (start byl naplánován na 18:30) tak mi šéf týmu Krisztiana Feketeho řekl, že závod sice zrušen nebyl, ale že v tomto počasí by startovali jen blázni. V ten moment mi přišla poprvé myšlenka, jak to bude se druhým závodem WTCC. Odpověď přišla krátce před šestou hodinou, kdy už byla \”hrubě\” sbalena i podstatná část \”velkého\” paddocku, kde měly zázemí týmy z WTCC (nutno říci, že voda stála opravdu všude). Ředitelství závodu rozhodlo po patnáctiminutovém odkladu, že druhý závod bude bez náhrady zrušen (mimochodem právě jsem našel informaci na oficiálním webu WTCC, že se tak stalo skutečné poprvé) a že se Seb Loeb stává jediným slovenským vítězem roku 2014.

Ze slovenského víkendu FIA WTCC jsem tak domů odjížděl s celou řadou cenných zkušeností a pozitivních dojmů, z nichž asi tím nejlepším byl fakt, že naše země má historicky prvního vítěze závodu WTCC!

foto: JH, WTCC Media, BTCC Media