Letos mě čeká skromnější závodnický program, říká Knoll

Jakube, v roce 2020 jste v Lamborghini Super Trofeo Europe absolvoval svou druhou sezonu v barvách stáje Mičánek Motorsport powered by Buggyra.  V ní jste si ovšem z celkových pěti podniků zazávodil pouze v úvodních dvou. Ze zbytku sezony vás vyřadila havárie v tréninku během třetího závodního víkendu v Barceloně. Jak sezonu hodnotíte?

Sezonu bohužel nemohu hodnotit příliš pozitivně, jelikož byla hodně ovlivněna nehodou v Barceloně, která mě připravila o kompletní druhou polovinu ročníku 2020. Navíc kvůli rozsáhlému poškození našeho vozu musel můj týmový kolega Broněk Formánek vynechat vedle Barcelony i následující závody ve Spa, které se jely jen pár dní poté, takže bouračka neměla negativní vliv pouze na mě, ale i na Broňka a celý tým, což mě velmi mrzelo. Celkem jsem tedy odjel pouze dva závodní víkendy, ze kterých toho nelze moc vyvozovat.

Jak jsem již zmínil, loňská sezona byla u stáje Mičánek Motorsport powered by Buggyra vaší druhou. Jak se vám u brněnského týmu líbí?

Spolupráce s týmem Mičánek Motorsport powered by Buggyra je bezproblémová, nemohu si na nic stěžovat. Prokázalo se to i v těžkých chvílích, čímž narážím na nehodu v Barceloně.

Během své kariéry jste působil v řadě týmů. Najde se ale podle vás nějaký aspekt, ve kterém Mičánek Motorsport powered by Buggyra oproti vašim předešlým působištím vyniká?

Předně musím říct, že jsem byl spokojen s fungováním všech týmů, u kterých jsem dosud působil. Ať to byl Křenek Motorsport, Charouz Racing System nebo Šenkýř Motorsport, všude jsem strávil čtyři sezony a cítil jsem se tam dobře. Působiště jsem postupně měnil primárně z toho důvodu, že jsem chtěl změnit závodní sérii či kategorii. Tým Mičánek Motorsport powered by Buggyra je na vysoké úrovni, což se velmi dobře promítá do přípravy vozu. Pokud bych však měl něco vypíchnout, tak to bude zázemí a servis pro jezdce.

Jakub Knoll si loni zazávodil pouze ve dvou podnicích. Foto: Buggyra Zero Mileage Racing

V sezoně 2019 jste tvořil posádku s Josefem Zárubou. Pro loňský rok ovšem došlo ke změně a vaším týmovým parťákem se stal Bronislav Formánek. Jak jste si spolu sedli?

S oběma jezdci jsme si, dle mého mínění, sedli velmi dobře. O to víc mě mrzí, že jsem pro ně nebyl za volantem větší oporou. V roce 2019 jsem nepodával dobré výkony, což Pepu určitě připravilo o několik lepších výsledků, zatímco letos Broňkovi uškodila moje nehoda v Barceloně.

Jak byste porovnal Bronislava Formánka s Josefem Zárubou? Liší se spolupráce s těmito dvěma v něčem? Musel jste například i vy něco změnit či obětovat, aby spolupráce s novým parťákem fungovala?

Každý jezdec má svá specifika, ale vždy by se měl umět přizpůsobit tomu, aby byl dosažen co nejlepší výsledek. Příklad? Vzhledem k tomu, že z nás tří je Pepa Záruba nejrychlejší, tak měl logicky více času na dráze při závodech. Když jsem jel v posádce s Broňkem, tak to bylo vyrovnanější a oba jsme na dráze trávili podobné množství času. Nebylo to ale tak, že bych musel něco měnit či mít jiný přístup.

Novým parťákem Jakuba Knolla se loni stal Bronislav Formánek. Foto: Buggyra Zero Mileage Racing

Během své kariéry jste kromě evropského šampionátu Lamborghini Super Trofeo působil mimo jiné i v ADAC GT Masters, International GT Open, Mégane Trophy Eurocupu nebo i v závodech formule Renault. Které období ovšem považujete ve své kariéře za vrcholné a proč?

Největším zážitkem pro mě byla účast v Eurocupu formule Renault. Úroveň šampionátu pro mě byla sice velmi vysoká, ale možnosti porovnávat se s nejlepšími jezdci mé generace jsem si velmi vážil. Na závodní víkendy tehdejší Světové série Renaultu navíc pravidelně chodily desítky tisíc diváků, což závodění dávalo ještě větší náboj. Velkou zkušeností samozřejmě byly i závody v ADAC GT Masters.

Ve formuli Renault jste změřil síly mimo jiné i s několika hvězdami dnešní formulové scény – s pilotem Mercedesu ve formuli 1 Valtterim Bottasem, Danielem Ricciardem, Kevinem Magnussenem, Carlosem Sainzem, Daniilem Kvjatem nebo se šampiony formule E Antóniem Félixem da Costou a Jeanem-Éricem Vergnem. Vybudoval jste si za dobu svého působení v této kategorii s některým z těchto pilotů nějaký bližší vztah a mohl je blíže poznat? Pokud ano, máte na někoho z nich nějakou zajímavou vzpomínku?

S těmito jezdci jsem se potkával víceméně jen letmo v depu, případně na rozpravě jezdců. Na druhou stranu jsem s řadou z nich dělal novinářské rozhovory při závodech F1 a občas jsem při nich zmínil, že jsem s nimi závodil. Všichni na Eurocup vzpomínali v dobrém – především Daniel Ricciardo. Bohužel pro mě jsem s nimi příliš soubojů kolo na kolo neabsolvoval.

Jak hodnotíte dosavadní kariéry těchto závodníků? Překvapilo vás například u někoho, jakým způsobem se jeho kariéra vyvinula, ať už příjemně či nepříjemně?

V roce 2008, kdy jsem v Eurocupu debutoval ve Spa na divokou kartu, tak se hodně hovořilo o Ricciardovi a Bottasovi, kteří tehdy patřili k úplně nejlepším. Osobně jsem tehdy o něco výše hodnotil Bottase, který hlavně v severoevropském poháru NEC, kde jsem tehdy jel celý rok, neskutečně dominoval. Oba však nakonec předpoklady naplnili. Trochu za očekáváním možná zůstal Albert Costa, který ale asi doplatil na menší finanční zázemí. Totéž ale můžeme říct i o Adamu Koutovi, jenž také dokázal konkurovat nejlepším. Naopak například Nico Müller měl nakonec lepší kariéru, než se možná čekalo.

V závodech formule Renault si Jakub Knoll zazávodil mimo jiné i proti Valtterimu Bottasovi, v současnosti dvojnásobnému vicemistrovi světa formule 1. Foto: Mercedes-AMG Petronas Formula One Team

Stáj Mičánek Motorsport powered by Buggyra zatím své plány pro sezonu 2021 neoznámila. Pokud jde ale čistě o vás, chtěl byste u týmu zůstat?

Můj závodní program bude v roce 2021 určitě skromnější než uplynulých letech, ale rád bych ve stáji Mičánek Motorsport powered by Buggyra pokračoval. Pokud to tak ale dopadne, tak bych působil v jiné kategorii než dosud.

Máte do budoucna nějaký závodnický sen, který byste si rád splnil? Ať už na okruhové scéně nebo mimo ni?

Před několika lety jsem usiloval o start na Rallye Dakar. Tehdy to sice nevyšlo, ale stále je to závod, kterého bych se chtěl jednou zúčastnit. Na okruhové scéně by to určitě byla čtyřiadvacetihodinovka v Le Mans, ale to se již pohybujeme v dimenzi snů.

Zdroj: originální materiál redakce, úvodní foto: Buggyra Zero Mileage Racing