Prestižnější, ale hůř placená práce? Ne, děkuji.

O víkendu startuje 67. ročník formule 1, zatímco předchozí víkend po nezdravě dlouhé letně-podzimně-zimní off-season vyrazila do ulic americká série IndyCar. V minulosti hrály oba šampionáty významnou roli na formulové scéně. Prestižnější formule 1 byla paradoxně hůře placená.

Před pár dny sdílel Mario Andretti článek o deseti nejlepších závodnících v historii. Přestože jsem vůči těmto žebříčkům krajně skeptický a suchopárnost takového žurnalismu na mě pravidelně doléhá na sklonku roku, kdy na čtenáře z každého pixelu skákají nabídky TOP 10 (politických, sportovních, brutálních, katastrofických a podobně) událostí roku, kliku na odkaz s nejlepšími závodníky podle americkém serveru Goliath, jsem neodolal.

První místo si vysloužil Mario Andretti (překvapivě), následovaný Michaelem Schumacherem, Dalem Earnhardtem, Ayrtonem Sennou, Nigelem Mansellem, Richardem Pettym, Jimmie Johnsonem, A. J. Foytem a Alainem Prostem. Žebříček uzavíral desátým místem Jeff Gordon.

Po upřímném he posměchu u mě následovalo zamyšlené hm. Je pravda, že seznam spíše připomíná nejslavnější osobnosti motorsportu než nejlepší, ale faktem je, že obdobné žebříčky, tvořené Evropany, zpravidla nepamatují na hvězdy americké série IndyCar, natož NASCAR. Naproti tomu Američané byli natolik solidární, že mezi své hrdiny zařadili rovné čtyři piloty formule 1 (obojživelníka Maria Andrettiho nepočítaje).

Podobně jako články TOP10 se čas od času objeví i analýzy o úspěších a propadácích pilotů, konvertujících v devadesátých letech z IndyCar do formule 1 a naopak. Přesun z jedno šampionátu do druhého byl v té době vskutku populární, pojďme se ovšem podívat hlouběji do minulosti a najít důvod, proč americké hvězdy IndyCar ignorovali formuli 1, přestože by v ní hravě proháněli její starousedlíky.

Rodger Ward, A. J. Foyt, Bobby Unser, Rick Mears nebo Bobby Rahal byli velkou ztrátou pro formuli 1. Rahalovi protekla šance mezi prsty, jak se v motorsportu občas stává. Mears měl v pozici dvojnásobného šampiona IndyCar a vítěze Indianapolisu platit Ecclestonemu, aby jezdil s Piquetem u Brabhamu. Namísto aby Ecclestone platil Mearsovi. Unser F1 zkoušel, ale zákulisní politika mu zkazila náladu. A. J. Foyt se F1 obloukem vyhýbal a Ward srdnatě bojoval proti monopostům F1 s téměř o polovinu menším motorem a dvoustupňovou převodovkou.

Působištěm závodníků IndyCar byly rozlehlé Spojené státy Americké. Z pohodlí rodinného krbu se přepravovali na závody po státech a domů se vraceli s ruličkami peněz. Formule 1 měla sice větší prestiž, ale v porovnání s IndyCar se jednalo o chudého příbuzného. Donést jídlo na stůl bylo hlavní starostí závodníků a v USA mohli domů přinést i chutný dezert. Dobré bydlo přece člověk neopustí bez příčiny a formule 1 tou příčinou nebyla. Stačí si položit otázku, zdali byste kvůli prestižnější, ale hůře placené práci, obětovali své jméno a kariéru. Předpokládám, že nikoliv. Podobně smýšleli i jezdci v IndyCar, kteří na domácím pískovišti přišli na lepší živobytí. V jejich případě byla tráva zelenější na vlastním pozemku než u sousedů.

Aleš Sirný
Foto: IndyCar, Ferrari