Povídání s Tomem Coronelem o WTCC a současném závodním světě

Poslední květnový víkend se v nizozemském Zandvoortu uskutečnil třetí podnik seriálu 24H Series by Creventic. V tomto dvanáctihodinovém závodě startovala celá řada hvězd, včetně populárního holandského závodníka Toma Coronela.

Tom Coronel je již léta stálicí světové scény cesťáků a v současném poli je snad jediným jezdcem, který se bez přestávky od roku 2005 pohybuje v kolotoči novodobé podoby šampionátu FIA WTCC.

Tom na Zandvoortu startoval v posádce italského týmu GDL Racing s Mercedesem SLS, za jehož volantem se střídal spolu s Ivo Brookersem a jeho synem Rikem. V průběhu závodního dne jsme využili pár volných minut a tohoto velkého sympaťáka požádali o rozhovor.

Jaké to bylo závodit na Norfschleife s autem WTCC?
Bylo to skvělé, hodně skvělé, jen naše auto nebylo dost dobré. Na rovince nás každý předjížděl, dokonce i Lady. Neměl jsem možnost na Nordschleife testovat a tak jsem měl problém s nalezením toho správného setupu. Pokud to ale zhodnotím takto s odstupem času, tak vím, že jsme získali nějaké body což je vždy dobré a tak jsem spokojený.

Jak vidíš aktuální pozici v současném světě WTCC?
To je dobrá, ale těžká otázka na kterou není jednoduché odpovědět, protože spíš než na mě, tak tato otázka by měla směřovat na vývojáře tohoto auta. Je to závodní auto, které je odlišné například od BMW, se kterým jsem závodil před tím. Aut BMW bylo vyrobeno mnohem více, auta měla zadní náhon a na jejich vývoji pracovala armáda inženýrů. S Chevroletem je to úplně jiné, aut je pár a vše se dělalo v malém množství, takže těch dat je mnohem méně. Teď vůbec není možné říci, jak to bude dále.

Jak to bylo se začátkem Tvé závodní kariéry?
To už bylo dávno. Začínal jsem s Citroenem. Bylo to tady na Zandvoortu, kde jsem vyhrál závodní školu a dostal jsem za to sezónu v závodním autě. Byla to hodně rychlá sezóna, plná nehod :-). Druhou sezónu, to byl rok 1992, jsem přestoupil do vyšší třídy, kde jsem jezdil s BMW, no a od roku 1993 to už byli převážně formulové monoposty. Nejdříve Formule Ford, pak Formule Opel (1994) a nakonec Formule 3 (1995 – jako týmový kolega Ralfa Schumachera).

Na kterou z těchto sezón vzpomínáš nejraději?
Určitě to byla Formule Ford. To auto mělo skvělý grip, skvěle se s ním jezdilo a předjíždělo a navíc bylo velice rychlé. V té době bylo v Evropě více než 200 těchto formulí a tak se s tímto autem dalo jezdit téměř všude. Konkurence byla obrovská a závody měly skvělou úroveň. V naší holandské sérii jsme měli na roštu více než 30 aut. Bylo to v roce 1993, což byla opravdu skvělá doba, už jen proto, že tehdy bylo mnohem snažší najít sponzory.

Jak to vidíš se svou závodní budoucností, jaké máš ještě nesplněné cíle?
V této chvíli je to jasné. Rád bych zůstal ve WTCC a to tak dlouho jak jen to bude možné. Důvody jsou poměrně jednoduché. Jsem tady nejdéle ze všech jezdců, je to skvělá série s velice vysokou úrovní. Cítím se být stále velice konkurenceschopný a hlavně mám moc rád cestování a vše co je s tím spojené. Pokud by WTCC nebylo na té úrovni na jaké je a já cítil, že již to není pro mne, asi bych se chtěl vrátit k závodění GT vozů.

A jak to máš se splněnými sny?
Se sny je to u mě trochu jiné, ale povím ti to asi takto: Snem je “životní styl”. Je to právě to cestování, soutěživost, práce s mechaniky a vše kolem toho. Pokud bych toto nemohl dělat, byla by to pro mne velká ztráta. Pokud mám nějaký volný čas, snažím se co nejvíce věnovat dětem, jezdíme spolu na motorce a na čtyřkolkách. Hlavně ty čtyřkolky. Máme to všichni moc rádi a jízda na nich pro nás představuje to správné potěšení.

Teď jsme na Zandvoortu, kde se koná závod 12H Zandvoort. Co tě sem přivedlo?
To bylo taky velice jednoduché, zavolal mi kamarád Ivo Brookers (pozn. závodník a jeden ze dvou promotérů 24H Series), zda bych zde nechtěl startovat s ním a s jeho synem a já prostě jenom řekl, že ano a už to bylo. Je to pohodový víkend a navíc tento okruh znám velice dobře. Jsme v půlce závodu a zatím se nám daří. Tuším jsme na čtvrtém místě a šance na pódium jsou poměrně vysoké. Je to skvělá série, ale zatím si myslím, že je to ojedinělý start.

Na Zandvoortu jsi doma a říkáš, že Ti to zde moc sedí, jak to ale máš s okruhy ve WTCC?
Wow, jasně, hodně se mi líbí Hungaroring. Podařilo se mi tam teď zajet skvělé výsledky a vždy je tam spousta diváků. Účastnit se maďarského víkendu WTCC je vždy velkou radostí. Líbí se mi také Moskva. Loni jsem tam byl 4. a 2. Své velké kouzlo má i Slovakia Ring. Je to velice technická a náročná trať. Když jsem tam přijel poprvé, řekl jsem si, že této trati musím nejprve porozumět a to se mi moc často nestává. Je tam plno zatáček a hlavně ty horizonty s dlouhými rovinkami. Najít správný setup není vůbec jednoduché.

Co ty a Citroen? Je možné tyto auta nějak dohnat?
Ne to určitě není možné. Nechci si stěžovat, protože o tom to není, ale Citroen do toho dává mnohem více peněz než všichni ostatní. Mohou si dovolit lepší inženýry a tím i mnohem rychlejší vývoj. Možná se nám je někdy podaří jednou, dvakrát porazit, ale to je tak vše.

Ok, ale co se s tím dá dělat?
Nic, jedině tak investovat do toho mnohem více peněz a to je nemožné. My všichni jsme privátní týmy a Citroen dělá prostě jen svou práci, jak nejlépe dovede.

V poslední době se věnuješ také startům na Dakaru, co pro Tebe Dakar znamená?
Velký příběh. Dakar je skvělý, a když jsem ho poprvé dokončil, cítil jsem se naprosto skvěle. Dakar je náročný, extrémní. Potřebuješ mít skvělou fyzičku, musíš si často poradit sám s věcmi, o kterých nikdy nevíš, že přijdou. Jsi vlastně takový MacGyver a Rambo v jednom. V posledních letech to pro mě není jenom závodění, ale také práce pro jednoho partnera, televizní společnost RTL 7. Natočil jsem tam spoustu záběrů, skvělých záběrů, ze kterých se nakonec udělal i dokument pro Discovery Channel. Jde o dokument, který má 52 minut a je k tomu i tří minutový trailer, který je naprosto skvělý.

Počítáš i s dalšími starty?
Nevím, před dvěma týdny mi volali z RTL 7, že by chtěli abych jel znovu a natočil další materiály. Není to ale jednoduché, vše je to o penězích. O své závodění se starám sám. Většinu věcí platím ze svých peněz, ze svého podnikání. Pracuji sedm dní v týdnu. Jsem závodník, manažer i PR v jedné osobě. Když jsme na víkendu WTCC a ostatní jezdci odjíždějí z okruhu, já zůstávám na trati a vozím TAXI jízdy. Jsem ten jezdec, co na okruh přijíždí jako poslední a odjíždí jako první, protože se o vše musím postarat sám. Od PR, přes logistiku až po ekonomiku. Denně se starám o rodinnou firmu a pracuji pro televizi. Ale opětovně, není to stížnost, to vše je součástí mého životního stylu, který tolik miluji a bez kterého by mě to nebavilo. Rád bych jednou usedl opět do tovární sedačky. Zažil jsem to v Japonsku v závodění Gétéček. Bylo to úplně něco jiného, měl jsem výplatu, lidi co se starali o PR a o všechno kolem. Podívej se, jak je to v Evropě. Je to tady oproti Japonsku hodně jiné, jen se podívej kolik je ve WTCC jezdců, kteří mají placené místo.

Nicméně v motosportu je to vše o životním stylu. Řídím se pravidlem, dělej věci, jak nejlépe umíš a nikdy si nestěžuj a ono to funguje.

foto: Goodwill Media