Pět nejstarších vítězů závodu 500 mil Indianapolis

Včera jsme se podívali na pět nejmladších vítězů závodu 500 mil Indianapolis. Dnes se na věk vítězů podíváme z opačného konce a zaměříme se na pětici nejstarších pilotů, kterým se v Indianapolis podařilo zvítězit.

Arie Luyendyk

foto: indycar.com

“Létající Holanďan” se v Indianapolis na Victory Lane objevil dvakrát. Poprvé se tak stalo roku 1990 s týmem Shierson a druhý primát si připsal roku 1997 jako jezdec stáje Treadway, když si vítězství zajistil pouhých šest kol před cílem předjetím svého týmového kolegy Scotta Goodyeara. V té době bylo Luyendykovi již 43 let a 248 dní, což jej ve statistice nejstarších vítězů řadí na pátou příčku. V Indianapolis se mezi nejlepšími třemi umístil také v roce 1991, kdy obsadil třetí příčku, a také v sezoně 1993, kdy dojel druhý. Poprvé se na startu v Indianapolis objevil roku 1985, naposledy byl součástí slavné “pětistovky” roku 2003. Kvůli zranění v tréninku jej ale v závodě zastoupil v kokpitu Mo Nunn Racingu Alex Barron. Závodu se poté v letech 2005 a 2006 zúčastnil také jeho syn Arie Luyendyk Jr. Ten ale již tak ani zdaleka nebyl a zatímco roku 2005 se nekvalifikoval, o rok později nedokončil.

Gordon Johncock

foto: indycar.com

Ještě o dva roky starší byl při zisku svého druhého vítězství v roce 1982 Gordon Johncock, jehož věk byl tehdy 45 let a 278 dní. Johncock tehdy v těsném finiši udolal Ricka Mearse. Ještě před tímto triumfech se pilot, který obě své prvenství získal v barvách Patrick Racingu, radoval o devět let dříve v sezoně 1973. Během této “pauzy” se mu v Indy podařilo dojet mezi nejlepší trojicí také v letech 1976 a 1978. Johncock nastoupil v závodě 500 mil Indianapolis celkem šestadvacetkrát. Premiéru si odbyl roku 1965 pátým místem a se “starou cihelnou” se rozloučil v sezoně 1992, kdy mu bylo již 55 let. Do cíle se tehdy nepodíval. Kromě dvojice indianapolisských vítězství patří mezi Johncockovy úspěchy také titul šampiona USAC z roku 1976.

Emerson Fittipaldi

foto: indycar.com

Třetím nejstarším vítězem závodu 500 mil Indianapolis je legendární Emerson Fittipaldi. Dvojnásobný šampion Formule 1 z let 1972 a 1974 se s jezdeckou kariérou v královně motorsportu rozloučil roku 1980 a v dalších dvou letech se společně s bratrem Wilsonem věnovali řízení vlastní stáje. Ta však po sezoně 1982 zanikla a roku 1984 se legendární “Emo” vrátil k závodění, když zkusil štěstí “za velkou louží” v CART. Jeho premiérové účinkování v Indianapolis v barvách stáje WIT nedopadlo příliš slavně, když kvůli problémům s tlakem oleje nedokončil. Mezi nejlepšími třemi se poprvé umístil o čtyři roky později v sezoně 1988, když skončil v barvách stáje Patrick Racing na druhé příčce. Roku 1989 si připsal svůj první triumf. V nejlepší trojici se umístil také v dalším ročníku, kdy již v barvách stáje Penske skončil na třetí pozici. Své druhé a poslední vítězství získal v Indy roku 1993. Tohoto triumfu dosáhl ve věku 46 let a 169 dní, což jej v tabulce nejstarších vítězů řadí na zmiňované třetí místo. Naposledy se do závodu pokusil kvalifikovat v sezoně 1995, ale neúspěšně. V tomto ročníku si premiéru v Indianapolis odbyl Emersonův synovec Christian, který ve “staré cihelně” tehdy skončil druhý. Jméno Fittipaldi se mělo do Indianapolis vrátit v letošním ročníku díky Emersonovu vnukovi Pietrovi. Pokračovatel této slavné závodnické dynastie se ale zranil před třemi týdny při kvalifikaci na závod WEC ve Spa-Francorchamps a stáj Dale Coyne Racing jej nahradila Zacharym Clamanem De Melem.

Bobby Unser

foto: indycar.com

Druhým nejstarším vítězem závodu 500 mil Indianapolis je Bobby Unser. Jeden z trojnásobných vítězů Indy 500 debutoval ve “staré cihelně” roku 1963. Svého prvního triumfu dosáhl v roce 1968 s vozem Eagle. Na stejné konstrukci se mu roku 1975 podařilo přidat druhé prvenství. Naposledy se v Indianapolis objevil roku 1981. A právě při své derniéře dosáhl Bobby Unser ve věku 47 let a 93 dní na své třetí a poslední vítězství. Díky způsobu, jakým je získal, se ale závod z roku 1981 zapsal mezi nejkontroverznější v historii 500 mil Indianapolis. Tři hodiny po závodě byl totiž Unser penalizován za údajné předjíždění pod žlutými vlajkami a propadl se na druhou příčku za Maria Andrettiho. Proti tomuto rozhodnutí ale bylo podáno odvolání a 9. října 1981, tedy téměř pět měsíců po skončení závodu, bylo u “zeleného stolu” vráceno vítězství do rukou Unsera.

Al Unser

foto: indycar.com

Jméno Unser najdeme v tabulce nejstarších vítězů závodu 500 mil Indianapolis nejen na druhé příčce, ale také na první. Na té se totiž nachází bratr Bobbyho Unsera Al. Jeden z trojice čtyřnásobných vítězů získal svůj poslední triumf v roce 1987 ve věku 47 let a 360 dní. Svým čtvrtým triumfem tehdy Al Unser napsal jeden z nejvelkolepějších příběhu tohoto slavného závodu. Do 71. ročníku totiž původně neměl vůbec nastoupit. Místo mu nabídl Roger Penske až poté, co se jeho pilot Danny Ongais zranil při havárii v tréninku. Al Unser se předtím radoval z vítězství také v letech 1970, 1971 a 1978. Hned dvakrát se podařilo v Indianapolis uspět také jeho synovi Alu Unserovi Jr., jenž triumfoval v letech 1990 a 1994.