Páté vítězství Českých okruhů v řadě

Šampionát Race Club Endurance pomalu ale jistě dospěla ke svému závěru. Během prvního listopadového víkendu byl na programu už 7. závod sezony, kterým byla šestihodinovka na okruhu v Šanghaji.

Do boje opět vyrazily i 3 posádky CZO Racing by F1-Liga.cz s dvojitým zastoupením v kategorii LMP1. Oba týmové speciály zmiňované kategorie se kvalifikovaly na prvních 2 místech. Z pole position popáté v řadě odstartovala Toyota s označením #122, kterou pilotovali Martin Štefanko a Martin Koštialik. Po bezproblémovém startu začal Martin Štefanko budovat náskok v čele závodu. Za hlavního soupeře měla #122 v Číně posádku #107. Bojovalo se strategicky i přímo na trati. Strategie obou posádek se v závodě několikrát potkaly a mělo se tak stát i v poslední hodině závodu. Přesně hodinu před cílem se však na trať spustil déšť, který veškeré nastolené strategie smetl ze stolu. Nastalá situace Toyotě nahrála do karet a stodvaadvacítka se dostala s velkým náskokem do vedení. Martin Štefanko navíc na mokré trati vybudoval téměř dvouminutový náskok. Cílem tedy Martin Štefanko s Martinem Koštialikem projeli opět vítězně. Posádka už při předchozím závodě ve Fuji oslavila zisk titulu, v Číně svůj náskok na 1. příčce zvýšila na 70 bodů.

Martin Štefanko: „Kvalifikace byla dobrá, sice jsme cítili, že s naší Toyotou se na této trati jezdí hůř, než na těch předchozích, ale tak či tak jsme si v kvalifikaci zajistili double a my mohli odstartovat z první pozice.
Start se povedl, měl jsem dobrou reakci, takže jsem si bez problémů udržel první místo a mohl navyšovat náskok. Víceméně jsme jezdili sami, kromě momentů, kdy jsme bojovali s posádkami RGPL, kvůli odlišné strategii. Zhruba hodinu a půl před koncem začalo pršet, naštěstí jsme byli blízko boxů, takže jsme opět získali několik cenných vteřin navíc. Poté ale přestalo pršet a trať začala osychat. Trvalo ale ještě pár kol než trať oschla natolik, abychom znovu přezuli na pneumatiky do sucha. Netrvalo ale moc dlouho a na trať znovu začal padat déšť. Naštěstí jsme to měli tak akorát, abychom už nemuseli stavět pro palivo a mohli dojet do cíle bez nutnosti další zastávky v boxech. Déšť mi zdá se hodně sedí, protože se mi dařilo navyšovat náskok na ostatní posádky o zhruba 3-5 vteřin za kolo, s čímž jsem byl hodně spokojený. Do cíle jsme tedy dojeli opět s luxusním náskokem.“

Bratři Procházkovi vstoupili do závodu s Toyotou #123 povedeným startem a udrželi si 2. pozici. Hned po úvodním kole ale odpykáváním penalizace z předchozího závodu spadli na 5. místo, odkud se postupně vyšplhali zpět mezi 3 nejvýše postavené posádky. Tomáš s Jaroslavem předváděli potenciál na zisk stupňů vítězů i v cíli. Chyby a větší počet zastávek v boxech však posadily druhou týmovou Toyotu na 5. pozici. Posádce se příliš nepovedla ani závěrečná hodina závodu s proměnlivým počasím. Stejná, tedy pátá, příčka patří #123 i v průběžném hodnocení, kde má posádka 78 bodů.

Tomáš Procházka: „V kvalifikaci, kterou mnozí jezdci nejeli, se nám podařilo vyjet krásné 2. místo.
V den závodu bylo v paddocku rušno nevěděli jsme, jak ostatní členové posádek LMP jedou. Start závodu proběhl bez problému a my si ihned jeli odpykat svůj trest, abychom mohli pak v poklidu stahovat posádky, což se i dařilo. Ostatní soupeře jsme stahovali, průběh závodu se až tak neměnil, jel jsem já a po 2 hodinách jsem se vystřídal s mým bratrem, který si jel odkroužit svojí dvouhodinou etapu závodu. Kolega se držel, jeli jsme konzistentně a když mi předával zpátky vůz, věřil jsem, že to ještě dáme ještě na 3. místo. Vše by také vyšlo, všechny jsme stahovali snad 2,5 sekund na kolo a šlo to pořád a pořád dolů. Zastavilo se to až na 10 sekundách ztráty na 4. jezdce, kdy byla 1 hodina do konce závodu a kdy začalo pršet a naše posádka #123 prodělala nejvíce. Musela obkroužit skoro celé kolo, čímž jsme ztratili asi 15 sekund. Po pár kolech trat osychala a jelo se přezout na suché, kde opět jsme šli stahovat. Ale opět začalo pršet, a my zrovna projeli cílem, ztratili jsme dalších 15 sekund, po čemž jsme věděli, že už to nedáme a tak jsme dojeli do cíle s jistotou na 5. místě.“

Tento šestihodinový závod nebyl špatný, ale mrzí nás spíš ten konec závodu, kde jsme věděli že máme na víc. Při dalším, tudíž posledním závodě se na vás budeme těšit, bohužel v jiném týmovém složení, jelikož týmový kolega se nemůže dostavit. Na viděnou v Bahrajnu!

Po 3 nezdarech se na start závodu znovu postavil i McLaren #24. V jeho kokpitu se znovu střídali Ondřej Jarolímek a Marek Petráš. Po startu z 8. pozice si posádka odjela odpykat svou penalizaci, po čemž se naše jediné „gétéčko“ propadlo na poslední 11. místo, kde kromě pitstopů soupeřů a kvůli nevhodné strategii také zůstávalo. Odpadnutím 3 vozů se McLaren vrátil na 8. místo. Druhá polovina závodu už nevypadala příliš růžově, déšť nám ale nabídnul šanci přiblížit se k posádce na 7. pozici. Zpočátku vše vycházelo, postupem času se však ztráta na McLaren #54 ustálila na 1 minutě, na které už i zůstala. Po dlouhých měsících bez bodu si tak #24 připsala další 4 body, čímž se posunula na 15. místo průběžné klasifikace kategorie GT3.

Ondřej Jarolímek: „Do závodu jsem šel s tím, že můj hlavní cíl je dovézt auto na konec stintu v jednom kuse a vše navíc by byl příjemný bonus. Protože Shanghai byl muj první endurance závod i první závod s vozem kategorie GT, tak jsem neočekával žádné zázračné výsledky. Nedostatek zkušeností se projevil i na naší strategii, kdy jsme střídali každou plánovanou boxovou zastávku, abychom omezili mé chyby. Sice jsem měl pár krizých situací, které nás stály čas, ale přesto jsem mírně potěšený tempem, očekával jsem daleko větší časovou ztrátu. Velké štěstí vidím v tom, že jsem se vyhnul dešti, a Marek i přes nepříznivé podmínky dovezl McLaren MP4-12C vcelku a byli jsme odměněni body. Auto fungovalo skvěle na měkkých, tvrdých i sjetých gumách, tak doufám, že příště se povede i zabojovat o lepší umístění.“

Race Club Endurance 2015 chybí do kompletnosti už jen jediný závod, který se bude konat na bahrajnském Sakhiru v sobotu 28. listopadu.