Pár poznámek Petra Kačírka

Vážení přátelé, okruháři, fanoušci,

byl jsem v zahraničí, ale pozorně jsem sledoval co se tady děje. Napsáno toho bylo už dost, vzájemného osočování ještě více. Myslel jsem, že s odstupem několika dní trochu zchladnou hlavy, protože už si všichni všechno řekli a teď se pustili do práce na autech před sezónou. Ovšem po několika rozhovorech s pár kolegy to vypadá, že napětí neustupuje a že na prvním závodě v Maďarsku se spolu někteří dlouholetí známí či dokonce přátelé slušně řečeno ani nepozdraví. Původně jsem se do těchto diskuzí moc zapojovat nechtěl, protože ve třídě do 3500cm3 se nic nemění a komentovat váhy a restriktory aut v nejvyšší třídě, které detailně neznám, mi nepřísluší. Objevilo se však několik názorů či poznámek, které mě donutili se nad nimi zamyslet. A to z toho důvodu, že i když služebně starší aktivní jezdec  je na okruzích kromě mě už jen Franta Došek, chtěl bych i já ještě pár let zažívat tu euforii z vítězství a zklamání z porážek. Nerad bych ale jezdil nějaký cizí šampionát, chci jezdit o český titul. Dovolte mi pár obecných poznámek, které povedou třeba někoho k zamyšlení o čem vlastně ten motosport je. Byl bych za to rád.

1)Demokracie

Není to tak dávno, kdy okruhům vládli jak na trati, tak u zeleného stolu a v okruhové komisi krásná a rychlá auta DTM. Tyto auta určovala, kde se pojede, kdy se pojede, podle jakých technických i sportovních řádů, dokonce v kolik hodin bude jaký závod, jaký bude způsob startu, někdy dokonce i kdy vyjede safetycar. Byla to v podstatě diktatura těchto vozů vůči těm pomalejším a slabším autům. Tato slabší auta si sice mezi sebou šuškala něco o tom, že to tak není správné, ale nepamatuju si, že by se najali právníci, veřejně by se v médiích popsal tento diktát a na okruhové komisi by se odehrála defenestrace. Kdepak, všichni se báli a nikdo nebyl hrdý bojovník za práva slabších. Dnes jsou němečtí krasavci v propadlišti dějin, máme tu demokraticky zvolenou okruhovou komisi, o předpisech a řádech se živě diskutuje a každé auto může vyjádřit svůj názor. Některá auta tuto demokracii ovšem pojala po svém, a sice jako možnost urvat si pro sebe pod záštitou spravedlnosti více výhod na úkor druhých… Kde byli tito bojovníci za spravedlnost v době vlády DTM?

2)Střet zájmů

Současní členové okruhová komise jsou napadáni ze střetu zájmů. Samozřejmě, že střet zájmů tu je a být musí. Jak jinak bychom dosáhli toho, po čem jsme všichni dlouho volali, že chceme mít v komisi zástupce majitelů týmů a jezdců. Vždyť všichni majitelé týmů nebo vozů tyto vozy nebo sedačky v těchto vozech pronajímají a všichni jezdci by chtěli, aby jejich auto mělo nejlepší podmínky. Opravdu všichni, kdo se účastnili diskuze, mají nějaký menší či větší obchodní zájem v motosportu. Ale tím, že tam sedí konkrétní osoby z našich řad, můžeme tyto osoby kontrolovat a dohlížet na jejich činnost. Je to lepší než kdyby tam seděli jen činovníci a nastrčené loutky a tyto osoby by byli ovládány tajně nějakými zájmovými skupinami bez konkrétní zodpovědnosti za svá rozhodnutí.

3)Předpisy a řády

Po stránce vysvětlení, které auto může co jet a podle jaké homologace či předpisů, všechno zcela přesně a se znalostí věci popsal Miro Konopka. Kdo se proti tomu ohradil, tak to spíše nechce pochopit než že to nechápe. Technické předpisy a sportovní řády mají, dle mého názoru, funkci především bezpečnostní a sportovní. Z hlediska bezpečnosti je to jasné, snaha konstruktérů  je mít auto co nejlehčí a s co nejvýkonnějším motorem. Bez technických předpisů by se všichni stavitelé závodních vozů urvali ze řetězu. Proto se nesmí u cestovních vozů zasahovat do nosných částí karoserie a v monopostech a sportovních prototypech musí být monokok. Ve vší úctě k jistě šikovným stavitelům ,,cestovních,, vozů trubkové konstrukce s laminátovou karoserií a sedačkou uchycenou jen k podlaze, já bych do takého auta nesedl. Možná stárnu, ale spíše si myslím, že se podceňují důsledky například boční havárie těchto lehkých aut s opravdovým tvrdým klasickým cestovním vozem. I proto se vypsala D5, aby se toto nebezpečí eliminovalo. Jak víte, D5 se vlastně nejela, nebyl o ni zájem. Logicky, neměla sportovní hodnotu kvůli malé účasti. Proto se radši zúčastnění zřekli svých výhod a přizpůsobili se váhově D4. A tím se dostávám ke druhé funkci řádů, a sice sportovní. Jezdci a manažeři týmů se dělí na dvě části. Jedni chtějí závodit a případně někdy vyhrát, druzí chtějí vyhrát, ale hlavně ne závodit. Tedy, jezdec se srdcem závodníka přijme stejné podmínky, jako mají ostatní a vítězství si vybojuje svými schopnostmi. Ti druzí udělají vše proto, aby měli vůči ostatním technickou převahu a o vytoužené vítězství nemuseli bojovat svými schopnostmi. Kdo z Vás do které skupiny závodníků patří, nechám na Vás? Které závodníky a závody mají diváci radši?  Odpověď každý zná. Proto se všichni promotéři všech možných šampionátů, kteří jsou závislý na atraktivitě závodů, snaží za každou cenu vyrovnat startovní pole např. jednotnými pneumatikami, váhovými limity a handicapy, restriktory atd. Pokud to neudělají, jejich závody zkrachují pro nudu a nezájem ze strany diváků a médií.

4)Robert Šenkýř

S Robertem se znám z okruhové školy od března 1992. Od té doby se potkáváme na závodech a posledních 10 let proti sobě závodíme na autech stejné značky a specifikace. Ano, štve mě taky, i když jinak než někoho jiného. Celých 10 let jezdí rychlejší časy a svůj jediný titul mistra jsem nad ním vyhrál jen díky větší spolehlivosti mého auta v daném roce. Jinak je pořád o krok napřed. Jenže bohužel musím přiznat, že na jeho straně je více testování, neustálý vývoj a posouvání věcí vpřed. Mohl bych ho dohnat, kdyby nebyli váhové limity, protože na rozdíl od něj mám své auto dováženo 70-ti kily na předepsaných 1100. Ano, čtete správně, dokázali jsem emtrojku dostat na nějakých 1030 kilo, ale stálo to strašně peněz do uhlíku a duralu. On šel cestou ladění motoru a podvozku a neustálého testování. Ale váhové limity jsou v dané chvíli zkrátka to nejspravedlivější řešení, nedají se obejít. Prostě každý dělá, co může a co umí aby mohl závodit a pokud možno vydělat ještě nějaké peníze nebo alespoň co nejvíc ušetřit. Dělá to tak on, dělám to já, děláte to všichni! Proč toto všechno píšu? Protože i když se s Robertem občas o něco přu a v mnoha věcech spolu nesouhlasíme, tak takové množství kritických slov na jeho hlavu bylo opravdu příliš. Především jeho zásluhou vznikla třída do 3500cm3, on tráví čas dohadováním se a dopisováním si kolem věcí okruhové komise. Z naší třídy se tomu nikdo jiný nevěnuje, tak mu to ještě nestěžujme. Upozorňuji, že s Robertem společně nepodnikám, nic si vzájemně nedlužíme atd., tento odstavec nemá jiný účel než mé přesvědčení o tom, že v jeho případě byla vyslovena nepravda a je obviňován neprávem.

Na závěr snad jen malou poznámku. Važme si toho, že můžeme dělat sport, který by chtělo dělat 95% mužů, ale z různých příčin nemohou. Každý kluk chtěl být přeci někdy závodníkem a jen jednomu z deseti tisíc se tento sen splnil. Patříme mezi ně…

Přeji všem úspěšnou nadcházející sezónu.

Petr Kačírek