Na stříbrných šípech mně imponuje tvarová čistota, říká malíř Dan Šenkeřík

Dan Šenkeřík maluje obrazy s motoristickou tematikou řadu let, ale oblíbená témata má pořád stejná. Jsou to monoposty formule 1 ze sedmdesátých let a především předválečné speciály Auto Union a Mercedes-Benz, takzvané stříbrné šípy. „V oblibě mám zejména historická auta, na kterých pracovali skuteční lidé. Možná je mi to bližší z toho důvodu, že jsem vyučený sochař,“ vysvětluje Šenkeřík a zároveň podotýká, že v novém ateliéru se hodlá věnovat i sochařině. Jak jinak než s motoristickou tematikou.

Jak jste se k malování dostal?
Vděčit za to mohu tátovi, který mi v dětství maloval auta na papír, a později jsem si je začal malovat sám. Chodil jsem na Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti a poté jsem absolvoval FaVU při VUT v Brně, obor sochařství. První obraz jsem namaloval v roce 1998 – Mercedes 300 SLR Stirlinga Mosse v závodě Mille Miglia 1955 – shodou okolností mé nejoblíbenější auto.

Malujete nejčastěji závodní auta. Máte oblíbená témata?
Mám dvě, prvním jsou formule 1 z období sedmdesátých let a druhým jsou předválečné speciály Auto Union a Mercedes-Benz, které kdysi závodily i v Brně na Masarykově okruhu. Jsou to překrásné stříbrné stroje, jež je radost malovat. Imponuje mně jejich technická preciznost a tvarová čistota.

Malujete podle předlohy, nebo tvoříte vlastní originály?
Dřív jsem fotografie přemalovával na plátno, ale brzo mě to přestalo bavit. Člověk z toho nemá ten správný pocit zadostiučinění. Navíc fotografie z historie jsou mezi lidmi, které motorsport zajímá, vcelku známé, a proto se snažím dělat obrazy vlastní. Najdu si obrázky konkrétního auta, poskládám si je do různých úhlů a ve finále namaluji obraz podle sebe.

Podle čeho si auta vybíráte?
Hodně o nich čtu, sleduji dokumenty a impulsy přicházejí samy. Občas se pustím i do portrétu některého hrdinů, kteří ta stará auta kočírovali. Nechávám se inspirovat i starými plakáty, nejen s motoristickou tematikou.

Moderní závodní auta nemalujete?
Moderní auta maluji výjimečně. V oblibě mám zejména historická auta, na kterých pracovali lidé – ručně vyráběli součástky, vyklepávali karosérii a podobně. Možná je mi to bližší z toho důvodu, že jsem vyučený sochař. V současnosti totiž valnou část auta zkompletují roboti v továrnách.

Jakou používáte techniku malby?
Dlouho jsem maloval olejovými barvami, ale přešel jsem na akrylové barvy. Mají výhodu v tom, že nezapáchají mně, manželce, ani dítěti. Nicméně doma jsem si zařídil ateliér, takže se vrátím k oleji. Má totiž své výhody a je živější než akryl.

V jakém slova smyslu je živější?
Olejové barvy mají přirozený lesk. Na druhou stranu je člověk musí umět správně namíchat, aby se dostavil kýžený efekt.

Říkal jste, že máte nový ateliér. Kde jste maloval předtím?
V ložnici, v obýváku, kuchyni, v přírodě, skicoval jsem v autobusu, ve vlaku, na dovolené…

Můžeme tedy s ateliérem očekávat větší rozmanitost vaší tvorby?
Bezpochyby. Poslední dobou mi v hlavě leží sochařina a grafika. Zamýšlím udělat bustu tragicky zesnulého Gillese Villeneuva.

Čili se nesoustředíte jen na malování?
Určitě ne. Našel jsem vášeň i ve vektorové grafice a občas se dostanu k barevným návrhům skutečných aut. Naposledy jsem navrhoval závodní Audi A4 Tomáše Kostky v evropském šampionátu cestovních vozů EuroV8 Series.

Vraťme se k obrazům. Která fáze tvorby je nejsložitější?
Žádná fáze není složitá, všechny jsou skvělé a zábavné. Délka práce se však liší. Obraz Jodyho Schecktera s šestikolovým Tyrrellem F1 jsem zvládl namalovat za večer a vlastně patří k mým neoblíbenějším. Ale většinou malování trvá déle.

Pracujete vždy na jednom obraze, nebo jich máte rozdělaných více?
Rozdělaných jich mám více, záleží na náladě a potřebě některý posunout.

Stalo se, že vám obraz prostě nešel a už jste se k němu nevrátil?
Spíš mě práce na něm přestala bavit, ocitl jsem se ve slepé uličce. Buď jsem obraz nakonec přemaloval, nebo daroval.

Který obraz je váš nejmilejší?
Těžko říct, asi můj první se Stirlingem Mossem, potom s Jodym Scheckterem nebo Škoda 130, kterou dostal prezident Mezinárodní automobilové federace Jean Todt.

Stýská se vám po obrazech, které prodáte?
Určitě. Hlavně po těch, které jsem maloval pro sebe a nepočítal jsem s jejich prodejem. Mrzí mě i obrazy, které byly podepsané ztvárněnými závodníky. Naštěstí pár z nich mi doma zůstalo a ty na prodej nejsou.

Kdo jsou vlastně majitelé vašich děl?
Z těch známějších jsou to piloti formule 1 David Coulthard a Kimi Räikkönen. Další má zmiňovaný Jean Todt, jenž před lety přijel na Barum rallye, a pořadatelé mě požádali, abych pro něj během dvou týdnů namaloval obraz s tematikou zlínské rallye. Ve stejném termínu dorazil do Česka i kosmonaut Andrew Feustel, který letěl do vesmíru s plyšovým Krtečkem, přičemž během tiskové konference se zjistilo, že je blázen do starých aut. Tak od Zlínského kraje dostal krásný Auto Union ze závodu do vrchu. Pár kousků mají různí závodníci, třeba Robert Pergl, nebo politici jako Zdeněk Škromach, dále různí manažeři a jako dar je kupují manželky i milenky…

Takže malujete i na zakázku?
Ano. Klient přijde a řekne, že chce namalovat auto. Buď mu jde o konkrétní fotografii, nebo si auto namaluji podle sebe.

Může vás člověk kontaktovat i naslepo a něco si u vás koupit?
Jasně, i to jde. Zájemci se ozývají, že viděli obrazy na internetových stránkách, a já jim potvrdím, že onen obraz je k prodeji, či nikoliv.

V jakých částkách se pohybují ceny vašich obrazů?
Cena závisí na rozměrech a také na tom, jak si obrazu duševně cením, kolik mi vzal času a nakolik se povedl. Částka se může pohybovat v rozmezí pěti tisíc až patnácti tisíc korun. Nejde mi ale o cenu, dělám, co mě baví. Rozhodně se tím nelze uživit. Naštěstí koníčky to zaplatí a navíc se to prolíná s reklamní tvorbou, což je obor, který mě živí.

Na jak velká plátna malujete?
Formát neřeším. Beru, co dům dal a co potřebuji. Najdete u mě obrazy různých velikostí, od těch nejmenších 20 x 20 cm až po rozměry 100 x 100 cm. Ročně prodám pár kousků, z čehož polovinu tvoří zakázka a tam se rozměry liší podle poptávky.

Pořádáte nějaké výstavy?
Doposud jich bylo přes dvacet. V současnosti žádnou výstavu nemám, nepočítám-li pár vystavených obrazů Porsche v Praze na prodejně firmy For Race.

Co byste doporučil lidem, kteří by rádi začali malovat auta, ale nemají žádné zkušenosti?
Je zapotřebí sledovat dění kolem sebe. Nezajímat se jen o auta, ale i o malování, design, grafiku apod. Zkrátka je nutný všeobecný zájem o výtvarné umění. Motoristické umění není v Česku, na rozdíl od západních států, příliš rozšířené, takže všichni mají šanci. Někteří si vystačí s talentem, u jiných je zapotřebí poctivá dřina, ale většinou se to člověk naučí.

Aleš Sirný
Foto: Archiv Dan Šenkeřík
www.p1gallery.cz