Na skok na Adria International Raceway

V minulém týdnu jsem jel kolem italského města Adria a tak mne napadlo udělat si malou zajížďku a podívat se na tamní závodní okruh Adria Internationa

V minulém týdnu jsem jel kolem italského města Adria a tak mne napadlo udělat si malou zajížďku a podívat se na tamní závodní okruh Adria International Raceway.

Z toho mála co jsem až do té doby o Adrii slyšel, mi v hlavě utkvělo především to, že je to spíš trať lokálního významu, která je využívaná převážně pro testování a nejrůznější národní podniky.

Na okruhu jsem strávil necelé dvě hodinky a musím říci, že za tento čas se můj pohled na tuto trať hodně změnil.

Koukneme-li na Wikipedii zjistíme, že se okruh nachází cca 80 km jižně od Benátek a že jeho délka představuje 2.702 metrů, což opravdu není mnoho (žel se mi nikde nepodařilo dohledat ani kdo trať projektoval a ani kdy byla oficiálně otevřena – pokud by náhodou někdo věděl, rád doplním).

V minulosti sem zavítaly takové šampionáty jako FIA GT, DTM, FIA ETCC, či Euroserie Formule 3.

Snad asi každý fanda DTM si vzpomíná na rok 2010 a hrozivě vyhlížející nehodu Alexandra Prémata s AUDI. Francouz tehdy z této nehody vyvázl bez jakéhokoliv zranění, nicméně tato nehoda definitivně odstartovala Prématův odchod z DTM, neb jeho výkony nebyly v té době vůbec přesvědčivé.

Žel se spíš vždy jednalo o ojedinělou návštěvu a žádná z těchto sérií sem nezavítala opakovaně.

Na necelé tři kilometry závodního asfaltu se projektantům podařilo namotat 17 zatáček (10 levých/7 pravých). Hned v těsné blízkosti se pak nachází také 1.302 metrů dlouhá trať pro motokárové závody.

Jak to vidí Google

Onboard z “velkého okruhu”:

Onboard z motokárové dráhy:

Letos v dubnu testoval v Adrii německý tým Reiter Engineering nové KTM X-Bow GT4. Na vývoji tohoto sympatického závodního speciálu se nemalou měrou podílí i Tomáš Enge a tak jsem se po návratu zeptal, co si o okruhu v Adrii myslí právě on:

“Adria je relativně dobrá trať na strašně malém prostoru. Dobře se tam testují brzdy a trakce auta. Většina zatáček se tam jede na jedničku, dvojku a snad jen dvě se jedou na trojku, takže jsou to opravdu pomalé zatáčky. Je to takový Mickey Mouse, který je pro velké závody spíš nezáživný. DTM to párkrát zkusilo, ale pak se od toho upustilo. Okruh je hodně vyhledáván k testování také proto, že se zde dá jezdit téměř po celý rok a ekonomické náklady na pronájem tratě jsou celkem přívětivé. Je tam také jedná zvláštnost a sice kompletně zakrytý prostor za boxama, což znamená, že celé zázemí je i při nepřízni počasí pořád v suchu. Nad boxy je pak pro týmy i možnost ubytování.”

“My tam jezdíme testovat poměrně často a to ať už úplně nová auta a nebo auta po repasi. Z dílen to máme něco málo přes 500 kilometrů a trať nabízí mimo cenové dostupnosti také dost volných termínů.”

Zajdeme-li v historii trochu dále, tak v roce 2007 zavítal do Adrie i podnik FIA ETCC. V něm se představil královehradecký závodník Michal Matějovský s Alfou Romeo 156.

“Je to už docela dlouho. Tuším tak 8-9 let. V té době jsem akorát dokončil sezónu Škoda Octavia Cupu a hned jsem jel na můj úplně první evropský závod. Bylo to velký krok do neznáma, protože jsem toho mnoho o soupeřích a ani o trati nevěděl. Je to docela krátký okruh a moc se mi tam líbilo. Závodění jsem si užil, škoda jen, že jsem musel předčasně odstoupit pro poruchu motoru, protože jsem to měl celkem dobře rozjeté,” vzpomíná Michal Matějovský na dobu, kdy se ETCC jezdilo pouze jako jeden jediný závodní víkend.

Michal Matějovský a celý tým ČSMS/02
Česká Alfa na trati
V pozadí je vidět unikátní “záboxová” hala.

Okruh leží cca 15 km od Adriatické cesty, která spojuje Benátky s Rimini. Věděl jsem, že trať je kousek před Adrií a po zkušenostech z jiných tratí jsem si myslel, že na něj narazím bez jakýchkoliv potíží. Opak však byl pravdou. Před okruhem nebyla jediná směrovka, nebo cedule upozorňující na to, že se zde nachází nějaké závodiště. Když už jsem na horizontu viděl první budovy města Adria pochopil jsem, že je něco špatně a do akce povolal navigaci.

Po pár vteřinách jsme zjistil, že okruh je shluk objektů asi 3 km zpátky o kterých jsem si myslel že jsou součástí nějakého obchodního centra. Za touto mýlkou stála velká stříbrná budova, která z dálky připomínala spíš supermarket a nebo letištní terminál. Jak se později ukázalo, jednalo se o velikou halu, která bezprostředně navazuje na boxy.

Přiznám, že mě to celkem ohromilo, protože tato hala poskytuje týmům komfort, se kterým jsem se na žádné jiné evropské trati nesetkal. Teploměr v autě mi při cestě ukazoval 34 st. Vnitřní teploměr v hale pak indikoval o 8 stupňů méně. Považte pak jaký komfort to musí být pro zázemí týmů v případě deště a nebo silného větru.

Projel jsem branou okruhu, u které k mému překvapení nikdo nebyl a podobně to tak bylo ve větší části vnitřního areálu. Možná to bylo tím, že bylo těsně před polednem, ale po celou dobu jsem nenarazil na človíčka, kterého by nějak zvlášť zarazila má přítomnost. Nakonec jsem se zeptal jednoho místního El Padrína, zda je možné si projít boxy a kouknout na pit-lane. Padríno (později jsem se dozvěděl, že se jmenuje Simone a že na zde slouží jako traťák), řekl, že bezevšeho, jen, že nemám chodit na boxou zeď a na trať.

Na samotné závodní trati i v oné “záboxové” hale panoval poměrně klid. Testovaly tam pouze dva týmy nové monoposty pro národní šampionát Formule 4. Velice rušno však bylo v sousedním paddocku u kartingové trati, kde se vše schylovalo k velkému nočnímu závodu série WSK.

O kartingu moc přehled nemám a tak jsem zprvu nejdřív jen tak koukal, jaké mají kartingové týmy zázemí a vůbec vybavení celkově. Vše bylo jako ze škatulky a s podobnou úrovní paddocku (co se kvality zázemí, týmového oblečení a vybavení) se jen tak nesetkáte v běžném národním šampionátu a řekl bych, že ani ve většině mezinárodních sérií. Daný level by bylo klidně možno srovnávat s paddockem jaký známe právě třeba z DTM či FIA GT.

Úplně v zadním roku jsem narazil na dodávky s ostravskou a zlínskou eSPéZetkou a tak jsem se dal do řeči s mechaniky, kteří byli v přilehlém stanu.

Vysvětlili mi, že se v podstatě jedná o tři moravské týmy, za které v různých kategoriích závodí Roman Staněk, Tereza Babičková, Luches Lorenzo a Petr Ptáček. Upřímně, až na jméno Petra Ptáčka, byla pro mne všechna jména nová, nicméně mne potěšilo potvrzení rčení, že “Čecha najdeš všude.”

Povídání to bylo krátké, ale velice zajímavé. Jak jsem již říkal v úvodu. Karting není zrovna mou disciplínou a i u nás na webu se mu věnujeme spíš pouze okrajově. Těch pár desítek minut ve mě však vzbudilo zájem a určitě se od teď budu o tato malá, ale pekelně rychlá vozítka, zajímat o něco více.

Podobný pocit ve mne vzbudil i celý komplex Adria International Raceway a tak jsem přesvědčen, že pokud se v Adrii pojede v budoucnu nějaký zajímavý podnik, tak oněch cca 800 km z Brna, není zas až tak moc ….

Závěrem přidávám pár fotek přímo z místa.