Účast v závodě 500 mil Indianapolis neláká pouze americkou scénu formulového závodění, ale také evropské hvězdy. Hned v několika případech zatraktivni
Účast v závodě 500 mil Indianapolis neláká pouze americkou scénu formulového závodění, ale také evropské hvězdy. Hned v několika případech zatraktivnila tento slavný závod účast mistra světa Formule 1. Zatímco někteří dostáli své pověsti také ve “staré cihelně”, jiní se zase v tomto závodě příliš neprosadili a našli se i tací, kteří se do pětisetmílového závodu vůbec nekvalifikovali.
Giuseppe Farina
foto: wikipedia.org
Závod 500 mil Indianapolis byl v letech 1950-1960 součástí kalendáře Formule 1. To ovšem neznamená, že v tomto období měřila ve “staré cihelně” své síly elita královny motorsportu. Startovní listinu závodu v Indianapolis tvořili zejména američtí závodníci a Evropané za “velkou louži” vycestovali jen výjimečně. Prvním šampionem Formule 1, který se odvážil poměřit síly na oválu v Indianapolia, byl Giuseppe Farina. Ital, který se roku 1950 zapsal do historie jako historicky první mistr světa Formule 1, se roku 1956 pokusil do slavné “pětistovky” kvalifikovat s týmem Bardahl-Ferrari. Jeho ale úspěšný nebyl. O nápravu se chtěl Farina pokusit v nadcházejícím ročníku. Po tragické havárii jeho týmového kolegy Keitha Andrewse při testování ale Ital od svého plánu ustoupil. Také Farinův život skončil tragicky a to 30. června 1966 při autonehodě ve věku nedožitých 60 let.
Juan Manuel Fangio
foto: indycar.com
Dva roky po neúspěšném snažení Giuseppeho Fariny se v Indianapolis pokusil uspět jeho bývalý týmový kolega z Alfy Romeo a pětinásobný šampion Formule 1 Juan Manuel Fangio. Argentinec si připsal účast spolu s týmem Novi Auto Air Conditioner. Ani on ale nedokázal projít sítem kvalifikace a jeho výprava za “velkou louží” skončila stejně jako v případě Fariny neúspěchem. Držitel druhého největšího počtu mistrovských titulů Formule 1 zemřel ve věku 84 let 17. července 1995.
Jack Brabham
foto: indycar.com
Další šampion Formule 1 se v Indianapolis objevil tři roky po účasti Juana Manuela Fangia, tedy roku 1961. Byl jím Jack Brabham. Australan se s výzvou jménem Indy 500 vypořádal lépe než jeho dva předchůdci. Při své premiéře se totiž do závodu nejenže kvalifikoval, ale také jej dokončil na deváté příčce. Bohužel se později ukázalo, že tehdy spatřil v Indy šachovnicový praporek poprvé a také naposledy. Podruhé se na start “pětistovky” postavil roku 1964. Tehdy jej ale zastavily potíže s palivovou nádrží. V Indianapolis se objevil také v letech 1969 a 1970, ani tehdy ale cíl neviděl. Zatímco roku 1969 mu v dojezdu do cíle zabránily problémy se zapalováním, při své derniéře mu pro změnu nedovolil dojet píst. Trojnásobný šampion Formule 1 se stal roku 1966 rovněž jediným šampionem, kterému se podařilo vybojovat mistrovský titul na voze vlastní konstrukce. V roce 1957 se mu podařilo prosadit také v závodě 24 hodin Le Mans, když skončil v kategorii S 1.1 na třetím místě. Jeho život vyhasnul 19. května 2014 ve věku 88 let. Vášeň pro závodění zdědili po Jackovi také jeho synové David, Gary a Geoff. Zatímco Davida s Garym jsme mohli vidět mimo jiné ve Formuli 1, Geoff nastoupil desetkrát v závodě 500 mil Indianapolis a jeho maximem je čtvrté místo z roku 1983. Jméno Brabham budeme ve světě motorsportu vídat ještě dalších pár let také díky Jackovým vnukům Samovi a Matthewovi. Druhý jmenovaný si svůj první a zatím poslední start v 500 mil Indianapolis připsal roku 2016. Obsadil tehdy 22. pozici.
Jim Clark
foto: indycar.com
Vůbec prvním šampionem Formule 1, kterému se ve “staré cihelně” podařilo zvítězit, byl legendární Jim Clark. Ten nastoupil s týmem Lotus v závodě 500 mil Indianapolis poprvé již v roce 1963, kdy se ještě nemohl pyšnit titulem šampiona královny motorsportu. Debut mu vyšel výborně, když dojel do cíle za Parnellim Jonesem jako druhý. V roce 1964, kdy již do Indianapolis přijel v roli úřadujího šampiona Formule 1, odstartoval z pole position. Nejlepší výchozí startovní pozice se mu ale v triumf proměnit nepodařila, neboť cíl závodu nespatřil. Vítězství si připsal ale v sezoně 1965, kdy strávil v čele 190 kol z celkových 200. Mezi nejlepší trojicí skončil také roku 1966. Tehdy dojel do cíle za Grahamem Hillem na druhé pozici. Naposledy se v Indianapolis představil v sezoně 1967. Cíl 51. ročníku závodu 500 mil Indianapolis ale nespatřil. Život dvojnásobného šampiona Formule 1 ukončila 7. dubna 1968 tragická nehoda v závodě Formule 2. Clarkovi bylo pouhých 32 let.
Graham Hill
foto: indycar.com
Kromě Jima Clarka se v Indianapolis představil také jeho krajan Graham Hill. Brit se do závodu pokoušel bez úspěchu kvalifikovat již roku 1963. Tento neúspěch ovšem zcela napravil v roce 1966, kdy dojel do cíle jako první a po Velké ceně Monaka si tak připsal vítězství i v dalším slavném závodě. Na start se ve “staré cihelně” postavil také v sezonách 1967 a 1968. Ani v jednom případě ale do cíle nedojel. O kvalifikaci se pokoušel také roku 1969, během tréninků byl ale ze závodu stažen. Kromě pěti triumfů ve Velké ceny Monaka a vítězství v Indianapolis si dvojnádobný šampion Formule 1 připsal také triumf v závodě 24 hodin Le Mans. Stalo se tak roku 1972 a dodnes je jediným pilotem, který dokázal zvítězit ve všech těchto třech slavných závodech. Tragicky zahynul 29. listopadu 1975 při havárii letadla. Bylo mu 46 let.
Denny Hulme
foto: indycar.com
Šampion Formule 1 z roku 1967 Denny Hulme debutoval v Indy stejně jako Jim Clark ještě bez mistrovského titulu. Při svém premiérovém představení se Novozélanďan rozhodně neztratil, když dojel do cíle jako čtvrtý. Tento výsledek vyrovnal již jako mistr světa Formule 1 o rok později. V sezoně 1969 mu v dokončení závodu zabránila spojka. Naposledy se v Indianapolis představil v roce 1971. Kvůli problémům s ventilem ale do cíle nedorazil ani tentokrát. Kromě mistrovského titulu ve Formuli 1 si připsala také vítězství v závodě 24 hodin Le Mans a to roku 1961 v kategorii S 850. Život Dennyho Hulmea se zastavil 4. října 1992, když jej během slavného australského podniku cestovních vozů Bathurst 1000 postihl infarkt.
Mario Andretti
foto: indycar.com
Mario Andretti, který se šampionem Formule 1 stal v sezoně 1978, se závodu 500 mil Indianapolis zúčastnil hned devětadvacetkrát. Největšího úspěchu dosáhl dávno před ziskem svého mistrovského titulu v královně motorsportu, roku 1969. Tehdy si připsal ve “staré cihelně” svůj jediný triumf. Chybělo ale málo a mohl mít na svém kontě dvě vítězství. V kontroverzním závodě z roku 1981 se totiž po penalizaci Bobbyho Unsera původně stal vítězem a po dobu nadcházejících pěti měsíců byl považován za dvojnásobného vítěze Indy 500. Devátého října onoho roku ale uspěl Bobby Unser s odvoláním a vítězství bylo vráceno zpět do jeho rukou. Mezi nejlepší trojicí se Mario Andretti umístil také hned při svém debutu roku 1965, kdy skončil třetí, a také v letech 1981 a 1985. V těchto dvou závodech dojel na druhém místě. Naposledy v závodě 500 mil Indianapolis startoval v roce 1994, kdy mu bylo již 54 let. Do cíle však nedojel. Zajímavostí je, že v deseti případech byl jedním z jeho soupeřů syn Michael. Dvakrát je navíc ve startovní listině doplnil druhý Mariův potomek Jeff. Na oválu v Indianapolis se Mario objevil také ještě v roce 2003, kdy se pokusil kvalifikovat do závodu vůz Tonyho Kanaana. Tuto misi zvládl Mario úspěšně. Kromě toho, že i po dlouhé přestávce disponoval stále lušnou rychlostí, ale na sebe upozornil také havárií. Kromě titulu mistra světa Formule 1 a triumfu v závodě 500 mil v Indianapolis se může Mario Andretti pochlubit také triumfem v závodě 24 hodin Le Mans z roku 1995 v kategorii WSC, vítězstvím v závodě Daytona 500 ze sezony 1967 nebo titulem šampiona CART ze sezony 1984.
Emerson Fittipaldi
foto: indycar.com
Po skončení své kariéry ve Formuli 1 zkusil své štěstí v závodě 500 mil Indianapolis také Emerson Fittipaldi. Dvojnásobný šampion královny motorsportu z let 1972 a 1974 ve “staré cihelně” debutoval roku 1984. Od té doby se zde představil ještě jedenáctkrát. Dva z těchto jedenácti startů si zpříjemnil vítězstvím. Stalo se tak v letech 1989 a 1993. Poslední účast si v Indianapolis připsal roku 1995. Loučení to ale moc slavné nebylo, neboť legendární Emo se nedokázal kvalifikovat. V tomto ročníku absolvoval ve slavném závodě debut jeho synovec Christian, který tehdy projel cílem na skvělém druhém místě. Jméno Fittipaldi se mělo ve startovní listině závodu 500 mil Indianapolis objevit znovu letos. V barvách stáje Dale Coyne Racing měl totiž nastoupit Emersonův vnuk Pietro. Loňský šampion Formule V8 3.5. ale utrpěl zlomeniny obou dolních končetin během kvalifikace na úvodní závod sezony WEC ve Spa-Francorchamps a ve “staré cihelně” jej nahradí Zachary Claman De Melo.
Nelson Piquet
foto: indycar.com
Kouzlu závodu 500 mil Indianapolis neodolal po skončení své kariéry v královně motorsportu také další brazilský šampion Formule 1 Nelson Piquet. Anabáze mistra světa z let 1981,1983 a 1987 “za oceánem” ale nebyla ani tdaleka tak úspěšná jako jeho působení ve Formuli 1. Jeho první pokus o kvalifikaci přišel roku 1992 s týmem Menard. Jeho premiéra ve “staré cihelně” ale skončila velmi nepříjemně. Piquet totiž v tréninku tvrdě havaroval a přivodil si vážná zranění nohou. I přes tuto bolestivou zkušenost ale viděli fanoušci Brazilce v Indianapolis znovu. Tentokrát byl jeho pokus o kvalifikaci úspěšný, cíl ale neproťal ani v tomto případě. Na vině byly problémy s motorem.
Nigel Mansell
Závod 500 mil Indianapolis si vyzkoušel také týmový kolega Nelsona Piqueta z let 1986-1987 a šampion z roku 1992 Nigel Mansell. Brit se po zisku dlouho očekávaného titulu rozešel se stájí Franka Williamse a jeho další kroky se ubíraly do série CART. Také v americkém šampionátu si Nigel vedl výtečně a hned ve své debutové sezoně slavil titul mistra světa. Úspěšný byl také v závodě 500 mil Indianapolis, kde dojel na třetím místě. Druhá sezona v USA ale v jeho podání již tak vydařená nebyla. Po mistrovské sezoně si tentokrát žádný triumf nepřipsal a následoval pád až na osmou příčku v celkovém pořadí. S radostí nebude vzpomínat ani na svůj druhý a poslední start v Indy 500, který pro Brita skončil havárií.
Jacques Villeneuve
foto: indycar.com
Od poslední účasti Emersona Fittipaldiho v závodě 500 mil Indianapolis roku 1995 trvalo dlouhých 19 let, než se slavného podniku znovu zúčastnil mistr světa Formule 1. Roku 2014 se jím stal Jacques Villeneuve. Šampion z roku 1997 dostal příležitost od stáje Schmidt Peterson Motorsports. V případě Kanaďana se nejednalo o jeho debut ve “staré cihelně”. Pětistovky se zúčastnil ještě před svým odchodem do Formule 1 v letech 1994 a 1995. V těchto dvou případech byl velmi úspěšný. Zatímco při svém debutu roku 1994 skončil druhý, v sezoně 1995 triumfoval. V roce 2014 již ale Villeneuve dávno nebyl ve stejné formě jako při svých dvou prvních startech. Do cíle dojel na 14. příčce.
Fernando Alonso
Naposledy se představil šampion Formule 1 v závodě 500 mil Indianapolis v loňském roce. Byl jím mistr světa z let 2005 a 2006 Fernando Alonso, který nastoupil v barvách spojení McLaren-Andretti. Španělova účast byla ještě velkolepější díky faktu, že byl stále aktivním pilotem Formule 1 a kvůli startu ve “staré cihelně” dokonce oželel Velkou cenu Monaka. S monoposty IndyCar se rodák z Ovieda sžil velmi rychle a v kvalifikaci si vyjel výbornou pátou pozici. Dobrá forma jej neopustila ani v závodě, během něhož se několik kol pohyboval v čele závodu a nebýt poruchy jeho agregátu, mohl získat dobrý výsledek. Útěchou mu mohla být cena pro nejlepšího nováčka. Alonsovým cílem je napodobit Grahama Hilla a stejně jako on získat tzv. Triple Crown. Velkou cenu Monaka již vyhrát dokázal, stále mu tedy chybí Indy 500 a 24 hodin Le Mans. Na okruhu La Sarthe se popere o vítězství v letošním roce, když nastoupí společně s Kazukim Nakajimou a Sébastienem Buemi v posádce Toyoty. S japonskou automobilkou Alonso absolvuje kompletní sezonu WEC 2018-2019. Stále aktivní pilot Formule 1 hájící barvy Mclarenu několikrát prohlásil, že má v úmyslu se do Indianapolis v budoucnu vrátit.
COMMENTS