Michal „Indi“ Dokoupil: „Jsem rád, že pokračuji ve šlépějích Františka Šťastného“

Pětatřicetiletý motocyklový závodník Michal „Indi“ Dokoupil vstoupil letos do své desáté jubilejní sezóny. Pražský závodník se na okruhových tratích pohybuje od roku 2004 a za tu dobu posbíral mnohá ocenění. Mezi nejvýznamnější patří bronzová replika Merkura na legendárním Tourist Trophy of Isle Man z roku 2009, 2010, 2011 a 2013. V loňském roce si také odvezl z Mistrovství Irska trofej za nejlepšího zahraničního jezdce. Letošní sezóna je pro jezdce týmu Motopoint Indi Racing Team zlomová, na závodě TT získal Dokoupil v druhém supersportovém závodě a v závodě třídy Lightweight stříbrnou repliku Merkura, což se od dob Františka Šťastného žádnému českému závodníkovi nepodařilo. Michal Dokoupil se svým výkonem zařadil mezi světovou road racingovou špičku.

Ahoj Michale, pro začátek bych Ti chtěla pogratulovat k vynikajícímu výkonu na letošním závodě TT. Co pro Tebe takový úspěch znamená? 

Moc děkuju. TT Isle of Man je v road racingu úplně nejvíc. Je to tak náročná trať, nejtěžší silniční závod, že se tomu nic na světě nedokáže vyrovnat. Jsem šťastný, že jsem tady dokázal letos takto uspět. Franta Šťastný je rozhodně mým vzorem a proto jsem rád, že zrovna já pokračuju v jeho šlépějích a chci jít ještě dál. Stříbrný Merkur byl taková další meta, ale doufám, že to není všechno. Chtěl bych být na „leaderboardu“ kde je prvních šest jezdců, no a taky bych potřeboval k těm devíti soškám, co teď doma mám, ještě většího náčelníka, ale to už bych musel být na podium, a to chce nejen fyzickou připravenost a skvělou motorku a tým, ale i velkou dávku štěstí.

Za sebou máš kromě závodu Tourist Trophy také Slovácký okruh ve Starém Městě nebo závod 300 zatáček Gustava Havla v Hořicích. Na jakých dalších akcích Tě letos ještě uvidíme?

Určitě všechny přírodní okruhy u nás nebo na Slovensku, kde se jedou „moje“ třídy, což jsou šestistovky, kde startuju s Yamahou R6 a supertwiny, kam mám postavenou závodní Kawasaki ER6. Mimo to bychom se měli zúčastnit s týmem MIRT i Frohburgu, který je sice v Německu, ale počítá se do českého šampionátu. Mimo to pak ještě jedu v Irsku za tým RT&E třídu Supertwin a tam mě taky čeká ještě pár závodů včetně prestižní Ulster Grand Prix. Uvidíme, jak to dopadne na závěr roku, ale třeba se znovu podívám ještě do Číny při závodě Macau Grand Prix.

Můžeš nám přiblížit svůj stroj Yamaha R6?

Letos máme motorky dvě, protože druhou R6 jsme získali díky spolupráci s oficiálním dovozcem Yamaha Middle Europe. Obě jsou vybaveny závodními kapotami Motoforza, podvozky K-Tech, a dalšími závodními komponenty, které distribuje firma Motopoint, která je zároveň hlavním sponzorem našeho týmu MIRT. Mezi oběma motorkami jsou ale menší rozdíly, kdy jedna má třeba výfukový systém Akrapovič a druhá MIVV. Je to proto, že Yamaha od dovozce je vybavena originálními komponenty, kdežto „Motopointí“ R6 je také mimo jiné určena k testování dílů, které pak Motopoint nabízí zákazníkům. Nejsou to tak jen závody, ale zároveň i práce, která má svůj význam.

Jaký okruh je Tvůj nejoblíbenější? A Proč?

Samozřejmě TT. Je to tak výjimečná záležitost, tak strašně moc srdeční, že bych asi nemohl říct nic jiného. Každý rok mě to tam táhne jako magnet. 4×60 kilometrů v plném nasazení, v rychlostech přes dvě stě, to vyžaduje hodně soustředění a dobrou paměť a to je pro mě výzva. U nás mám rád Hořice, protože je to velmi náročná a technická trať, ale rád mám i Radvanice nebo Těrlicko, kde se těším na místní lidi a atmosféru.

Kdo Tě inspiroval stát se road racingovým závodníkem? 

Tak rád bych řekl, že je to třeba díky Frantovi Šťastnému, což je částečně i pravda. Realita je ale taková, že to byly finanční důvody. Přírodní okruhy jsou mnohem levnější, chodí tam tisíce diváků, prostě celý ten kolotoč funguje. Jezdil jsem i mistrák na okruzích, ale nikam to nevedlo. Pak mi došly peníze a já bych buď přestal jezdit úplně, nebo bych se jen možná sem tam někde svezl. Hořice jsem v té době už ale jezdil, a pak mi přítelkyně řekla, že bych mohl jet i další závody v Kyjově a v Těrlicku. Prvně se mi tam moc nechtělo, dokonce i po prvních trénincích jsem z toho nebyl nadšený, ale pak jsem vyhrál první závod a hrozně mě to chytlo. Vím, že je to vykoupené větším rizikem, ale já nevyrůstal na minibajku jako okruháři. Jako dospělý jsem si koupil první motorku do provozu a proto mi to zas tak rozdílné nepřijde, závody považuju dokonce za mnohem bezpečnější než běžnou jízdu po silnici. Tehdy se taky tak nějak zrodila myšlenka jet na TT a v roce 2009 se tak stalo. Bylo to náročný, jeli jsme tam jen ve třech a na kapse jsme měli všehovšudy pět tisíc korun na tři týdny. Ve druhém závodě supersportů jsem pak letěl na sedmém místě a už to vypadalo, že by z toho mohl být od nováčka neskutečný výsledek, ale pak mi ve třetím kole praskla převodovka a bylo po snu. I tak se mi po tomhle TT podařilo dostat do týmu AIR Kawasaki, no a dnes jsem součástí špičkového českého Motopoint Indi Racing Teamu. Sice jsem si musel pět let počkat, ale stříbrný Merkur je doma!

Foto: Indi Racing Team