Matěj Smrž na Nürburgringu

Matěj po neděli:

„Ze dneška mám hodně smíšené pocity. Po prvním závodu, což je moment o který celý víkend jde, jsem měl samozřejmě radost. Dojel jsem dvanáctej, i když určitě se štěstím. Byly tam nějaké pády a tak dál, ale jak se s oblibou říká, tak historie se neptá.. Jednou prostě čtyři body mám a to už mi nikdo nevezme. Měl sem hroznou radost, že můžu v klidu umřít s tím, že mám čtyři body ze světa, což se ne úplně každému podaří a je to určité zadostiučinění. No a po druhé jízdě to bylo zase úplně naopak. Paradoxně jsem si mohl myslet, že to budu mít jednodušší, ale nakonec to byla daleko větší dřina. Jel jsem díky několika odstoupením ze dvanáctého. Nějak jsem odstartoval, což jsem ani moc neřešil a prostě jsem se snažil jet v pohodě a nehrotit to. Jenže před půlkou závodu přišel můj dlouhodobý problém s pravým zápěstím. Projeví se to tak, že mi znecitliví palec s ukazováčkem a prostředníčkem a jedu vlastně jakoby úplně bez citu. Navíc jsem ztratil grip na zadním kole, díky tomu mě daleko víc omezovala kontrola trakce a prostě to nestálo za moc. Samozřejmě jsem věděl, že jedu na patnáctém, pak přišel pád vepředu, takže na čtrnáctém místě a potom jsem byl dokonce třináctý. Byly dvě kola do konce a stačilo, abych to dokroužil a mohl jsem mít další body. Ty by byly sice trochu „utrpené“, ale tak co. Mohl bych jet v klidu s čistou hlavou domů, asi bych si i jednoho budvárka dal, ale bohužel stalo se to, co se stalo. Na výjezdu z první zatáčky jsem na jedničku dostal pořádného highsidera. Byla to jenom a jedině moje jezdecká chyba, kdy jsem tam naprosto nesmyslně dal moc plynu. Skoro jsem si jistý tím, že za to může ta ztráta citu v pravé ruce, která byla fakt hrozná. Každopádně to odnesl kotník, klička, zápěstí. Zatím mi tu řekli, že nemám nic zlomeného. Obávám se ale, že s tou kličkou tam nějakej problém je, protože přecejenom když v tom člověku křupe, tak to asi není úplně v cajku.. 🙂 Teď to tady nějak zabalíme, jedeme domů a uvidíme. Rozhodně se ale chci dát co nejdřív do kupy a jede se dál. Já osobně si myslím a doufám, že i celý tým a všichni kamarádi, sponzoři a prostě všichni, co se jakkoliv zasloužili o to, že jsem tu mohl startovat, z toho tady můžeme mít docela radost. Přineslo to obrovské emoce a obrovské zkušenosti. Řekl bych, že tenhle víkend mi toho dal asi tolik, jako třeba půlka sezony v IDM. Chci za všechno poděkovat všem sponzorům, Autoklubu České republiky, firmě Aisin s panem Hnízdilem, který mi jako můj osobní sponzor ohromně pomohl, a dalším a dalším. Nechci se dotknout nikoho, na koho bych zapomenul, takže každému, kdo ví, že mi pomohl, mockrát děkuji. Samozřejmě děkuji týmu s panem Galinským, protože bez něj bych mohl jet tak na trakaři, i kdybych ty peníze a materiál měl. Velkou oporou mi byl Míra Hýsků, můj trenér, který se mnou pracuje víc jak poslední dva roky a myslím si, že jsme to spolu dotáhli docela daleko. Znovu musím říct, že mi perfektně pomohl Kuba, protože mi tu nejen poradil, ale organizačně odvedl velký kus práce a taky mi hlídal všechno, co pro mě bylo nové. Tréninky se tu jedou jinak a tak logicky jsou tu naprosto odlišné pauzy, než na které jsem zvyklý. Věci jako kdy se má člověk jít najíst, aby si pak s prominutím nenablil ve vinglu do helmy, kdy si odpočinout, kdy řešit přilbu.. Těch věcí okolo je strašně moc a vůbec to není jenom o tom sednout si na motorku a  jet. Všechno tohle musí člověk řešit a mít vyřešený, protože ty kluci, kteří se tu tím živí a závodí na světové úrovni to mají v malíčku a je tyhle věci nebrzdí, kdežto já sám bych v tom bez Kuby docela tápal. Tím se dostávám k tomu, že chci hrozně poděkovat mojí rodině, která za mnou vždycky stála, pomáhala mi a podporovala mě, i když to nebylo pokaždé jednoduché a znamenalo to hodně osobních obětí. Děkuju taky všem kamarádům, fotografům, novinářům a na závěr chci poděkovat všem svým fanouškům. Viděl jsem vlajky kolem trati, dost se Vás sešlo na internetu a já si toho hodně vážím. Snad se dám brzo dohromady a budeme v tom moct pokračovat. Díky všem!\”

Race2 – Díky tomu, že marodka je bohužel čím dál plnější, tak Matěj bude startovat ze dvanáctého místa. Bohužel start nepatřil k těm povedeným a po prvním kole jede Matěj čtrnáctý, těsně před Aitchisonem. Mark však našeho pilota předjíždí a druhý závod se tak zatím vyvíjí tak, jako ten první. Tentokrát však Matěj se svojí Yamahou nemá takovou rychlost, jako v prvním závodě. Díky tomu mu Aitchison ujíždí. Po problému Leona Haslama se Matěj posouvá na čtrnácté místo. V sedmém kole Mates stahuje Reiterbergera, ale Aitchison stále ujíždí. Přichází deváté kolo a Mark jde před Markuse. Znovu se tedy opakuje první závod a Matěj stíhá Reiterbergera. Tentokrát je ale bohužel rozestup mezi nimi mnohem větší a bohužel už v podstatě neřešitelná. Menší pauzu si dal také Jules Cluzel a Matěj tak jede třináctý. Bohužel v osmnáctém kole Matěj dostává highsider a pro olej na trati je závod zastaven. Světový víkend tak končí ne zrovna stylově, ale čtyři body ze světa nejsou rozhodně špatné a důležité je, aby byl Matěj ok.

Race1 – Vše je připraveno na první závod a i když se obloha trochu zatahuje, tak počasí nejspíš vydrží. Matěj nakonec bude startovat čtrnáctý, protože se v Superpole bohužel zranil Loris Baz. Start není nic moc, ale první zatáčku dává Maty jako mazák a drží čtrnácté místo za Checou! Tomu dýchá na krovky i po prvním kole. Pro technický problém odpadává Max Neukirchner a náš jezdec je tak už třináctý. Následně ale přes Matyho jde Reiterberger i Fabrizio a Mates jede na posledním bodovaném místě, kde odráží útoky Marka Aitchisona. Za touto dvojicí je už díra. Ve čtvrtém kole jede matěj pomalejší kolo a Mark ho předjíždí. Odstupuje ale Laverty, takže stále P15. Aitchison předjíždí i Reiterbergera, takže jsou dva soupeři z IDM opět za sebou. Matěj Reitiho dotahuje, ale má před sebou hodně práce. V šestém kole jede jihočeský pilot 1:56.970 a stále tak pomalu dotahuje čtrnácté místo. Osmé kolo a Matěj znovu zrychluje: 1:56.849. Za Markusem je tak už jen o 1,3 sekundy. Je tu desáté kolo a Matěj je čtrnáctý! Znovu se však potvrzuje že Reiterberger je zarputilý bojovník a předjetí našemu jezdci oplácí. To se Matymu ale vůbec nelíbí a Markus je před ním v podstatě jen necelé kolo. Jenže po průjezdu cílovkou se situace opakuje a oba dva jezdci zase jedou v opačném gardu. Jezdci jsou na sebe nalepení a cílovku projíždí naprosto vedle sebe. Jejich souboje však znamenají, že jedou podstatně pomaleji, než je jejich maximum. Aitchison jim díky tomu naprosto ujel. V sedmnáctém kole se Matěji konečně definitivně daří Markuse udolat, ale pak přichází opravdu nehezký pád ve kterém jde na oleji po Sandiho kawasaki k zemi Jonathan Rea a následně Leon Camier. Doufejme, že jsou oba jezdci v pořádku. Matěj je tedy nakonec boduje dvanáctým místem.

Warm Up – Zahřívací trénink Superbiků se už po chladném ránu jede za relativně hezkého počasí. Matěj poctivě najíždí řadu kol, ale nijak neblázní. Nakonec Maty najíždí sedm kol a v konečném pořadí pak obsazuje osmnáctou příčku.

Sobota 31. 8. 2013

Matěj nejen o sobotě:

\”Pro dnešek jsme nedělali skoro žádné změny, protože motorka funguje opravdu dobře. To je ostatně vidět i na top speedu, i když ten se tu se tu měří na místě, kde to skoro o ničem nevypovídá. Co se týká podvozku, tak jsme jenom doladili pár věcí podle dat. Hodně jsmestudovali kudy jedu v porovnání s konkurencí, která je samozřejmě v tuhle chvíli lepší než já. Řešili jsme spíš, kde je třeba porychlit, než abychom něco zásadního měnili na motorce. No a taky jsem vnitřně bojoval s tím, abych se hodil víc do pohody. Včera na mě trochu dolehlo, že jsem si asi po stopadesáti letech vybojoval šanci jet ve světě. Byť je to jeden závod, tak pro mně je to osobní úspěch. V roce 2003 jsem začínal na čtyřtaktu, v roce 2004 jsem se hrozně rozsekal a byl jsem kousek nejen od konce kariéry. No a vlastně po deseti letech jedu plnohodnotně mistrovství světa. Nemusel mě nikdo nikam jakkoliv protlačit. Všechno jsem si to víceméně zařídil a vyřídil sám a jsem tu. To člověku prostě udělá radost, i kdybych tu byl šašek kterej bude jezdit o parník vzadu. Sám na sebe sem tak vyvinul úplně zbytečnej tlak, takže třeba včera v prvním volným jsem dostal takovou křeč do lýtka, že jsem regulérně řval do helmy. To se mi v životě nestalo. Tak jsem šel do kliniky, kde jsem byl na masáži a podobně. Díky tomu jsem se už trošku uvolnil a v první kvaldě to už relativně šlo a jel jsem líp. No a dneska ráno to bylo už o 100% lepší. Bylo to vidět i na čase, když přestože všichni zrychlili, tak jsem stáhl rozestup od vítěze. Nějaké dvě vteřiny na prvního nevidím úplně jako tragédii. Pořád jsem z toho ale trochu vyplašenej. Člověk si všechno musí domluvit, sehnat peníze, o čemž to dneska prostě je. Je smutné, že kdyby měli peníze všichni, kdo jedou rychle, tak tu startuje 50 lidí a ne 20. No a po tomhle všem už je to \”jenom\” o tom sednout na motorku a jet rychle. Takže největší problém byl ve mně. Vůbec ne v motorce, ani v týmu. Nemáme sicekazetovou převodovku, motor ztrácí pár koní, kyvka je z IDM atd. atd.. Ale to už jsou věci, co se řeší když člověk bojuje o první, nebo druhou řadu. Naším hlavní cílem bylo se tu jednoduše neztrapnit a nebýt pět vteřin za prvním. To byl byl problém a kromě osobního zklamání by to znamenalo, že už bych pak asi nikdy nesehnal ony potřebné finance. Myslím si, že se nám to napůl povedlo, ale platil jsem klasickou nováčkovskou daň. Po dobré kvalifikaci, kdy jsem si vybojoval účast v Superpole, přišel volný trénink a v prvním měřeném kole jsem si úplně stupidně ťuknul motorem o obrubník a přišel pád. Nesmyslná chyba, která se mi dva roky nestala. Kdy taky měla jindy přijít než teď, že ano? 🙂 Jako kdybych nevěděl, že Yamaha je široká a nedával si na to vždycky pozor. Pád byl v pohodě, jenom jsem se sklouznul, vstal jsem a ještě jsem se díval na motorku, kterou to koplo a vlítla do svodidel. Takže budíky, nádrž a prostě celej vršek byl na odpis. To se samozřejmě nedalo stihnout opravit a i když tým předvedl perfektní práci, tak jsem svojí vinou přišel o tréning. To je dost škoda, protože jsem si mohl vyzkoušet další věci. Měl jsem v plánu se zaměřit na tři zatáčky, kde jsem dělal extrémní chyby. Jinak na zbytku trati jsem jel plus mínus stejně jako ostatní a rozdíly byly minimální. Před Superpolem začalo pršet, což nebylo špatný, protože na vodě prý nejezdím nejhůř. Všechnozačalo dobře. Měl jsem fajn rytmus, předjel mě Camier, já mu to pak vrátil, protože jel pomaleji, on to vrátil zase mně, tak jsem jel za ním. Najednou bylo pět minut do konce prvního Superpole. Na tabuli mi ukázali, že jsem šestý. Tak jsem si říkal že super. Nebudu riskovat a zajedu. Chtěl jsem ze sebe udělat inteligentního jezdce a bylo to samozřejmě úplně naopak, protože ostatní v těch třech kolech zrychlili. Samozřejmě z boxů mě vyhnali, že mám jet dál. Tak jsem vystresovanej z toho, že jsem něco zkazil, vyjel zpátky. No a hned v první zatáčce jsem si přidal plyn a otočil jsem se o 360°. Samozřejmě mi chcípla motorka a než mi ji pomohli do kopce roztlačit, tak už bylo moc pozdě na to, abych s tím zkusil ještě dát rychlý kolo. Takže Superpole jsem si totálně prokaučoval, což mě dost štve, protože si myslím, že na té vodě bych ostudu asi neudělal a ani toho sucha jsem se úplně nebál. Hodně mi pomohl pomohl Kuba. Bavili jsme se o nájezdech, o výjezdech a prostě o všem. Největší rozdíl mezi IDM a světem je (samozřejmě kromě techniky a týmů) průjezdová rychlost zatáčkou. Na to se samozřejmě váže výjezd. Nájezdy nejsou vůbec problém, rovinky neřešíme, ale při průjezdech oni jedou prostě rychleji a taky jinudy. Vím co dělat pro to, abych jel jako ti ostatní a v dnešní kvalifikaci se mi to už i relativně dařilo. Pokazil jsem si to ale tím hloupým pádem přes obrubník a pak už se to vezlo. Snad už to mám za sebou a zítra to bude OK.. :-)\”

Superpole – Těsně před startem finálního boje o pozice na startu začíná pršet a Superpole je tak vyhlášeno jako mokré, což znamená pouze jednu fázi na dvacet minut. Matěj na trať vyráží až po pár minutách a pomalu zkouší podmínky na trati a mokré gumy. Po prvním kole je náš jezdec čtvrtý a v dalším kole u něj naskakují červená čísla ze kterých je nakone průběžné druhé místo. Pořadí se však hodně míchá a po pár sekundách je Mates pátý. Pět minut Matěj zajíždí do boxů na rychlou zastávku a drží tou dobou sedmé místo. Zastávka je krátká a Mates se hned vrací na trať. Bohužel ihned také padá a i když motorka vypadá v pořádku, tak traťákům se ji dokopce nedaří roztlačit. Nakonec se to daří a náš jezdec znovu vyráží na trať. Matěj je bojovník, ale bohužel už nestíhá nájezd do rychlého kola. Matěj tedy končí v Superpole na patnáctém místě, ale stát ve světě patnáctý na startu není úplně zlé.

FP2 – Úvod do druhého volného tréninku bohužel nezačíná šťastně, když Matěj padá. Naštěstí je ale v pořádku a ani motorka není moc poničená. Povedlo se mu škrtnout si motorem o obrubník a šel k zemi. Oprava se už ale nestihne, což naštěstí až tak nevadí, protože to pro Superpole vypadá na déšť.

QP2 – Za zamračeného a chladného počasí se jezdci vydávají do sobotní kvalifikace. Matěj boj o pozice bere vážně a od začátku se snaží o posun vpřed. Po několika kolech přichází zrychlení na 1:57.042, ale sedmnáctá příčka bohužel zůstává. V útoku na lepší čas bude Matěj pokračovat až po zastávce v boxech. Na trať se náš pilot vrací zhruba čtyřiadvacet minut před koncem. Přichází pár kol na zahřání (což je dneska opravdu potřeba) a najednou je to tam – 1:56.230 a patnáctá příčka. Toto umístění by Matějovi zaručovalo postupu do Superpole. Následuje další zastávka u mechaniků a schyluje se k finálním kvalifikačním bojům. Startovní číslo 96 je zpět na trati asi devět minut před koncem. Mezitím se k jeho času přibližuje hodně jezdců za ním, ale nikdo ho naštěstí nepřekonává (Problém s tím má například i Carlos Checa!). A je to tam! Matěj postupuje do Superpole! Skvělá práce.

FP1 – A je to tady. Matěj do prvního tréninku nespěchá a postupně se rozjíždí. Od začátku je ale jasné, že rozhodně nemá v plánu uzavírat pole. Po prvním měřeném kole Matěj postupuje na patnáctou příčku a při dalším průjezdu vylepšuje svůj čas, čož ho posouvá na čtrnáctou pozici. To by na rozjezd mohlo stačit. To by ale za řídítky nesměl sedět Mates. Další průjezd a Maty je.. desátý! Následuje zastávka v boxech. Matěje si často vybírá režisér přenosu do okruhové TV a to jak v boxech, tak i po návratu na trať. Během času stráveného v boxech se náš jezdec propadl na patnácté místo, ale hned v prvním měřeném kole u něj opět naskakují zelené čísla. Přestože Jihočech zrychlil, tat přišel propad na šestnácté místo. V závěru tréninku přichází ještě jedna zastávka u mechaniků a v posledních minutách Matěj obkrouží Nürburgring ještě jednou, nájezd do rychlého kola ale už bohužel nestíhá. To ovšem nemění nic na tom, že čas 1:58.305 je na rozjezd dobrý. Stačil na sedmnácté místo a byl dvě desetiny a něco rychlejší, než čas jeho úhlavního soupeře z IDM, Markuse Reiterbergera, který má narozdíl od Matěje Pirellky najeté.

Číslo 96 žije!

Startovní číslo 96 je pro nás již legendou. Mohli jsme mu fandit už v mnoha šampionátech a po roce se znovu objeví i v MS Superbiků, kde s ním bude startovat náš Matěj Smrž s podporou svého týmu MGM Racing. Závod v Nürburgringu tak bude víkendem návratů. Kromě čísla 96 a Matěje Smrže se na grid šampionátu WSBK vrátí také Yamaha. Nebude to lehký návrat, ale pokud si u někoho můžeme být jistí, že do toho dá vše, pak je to právě Mates.

Jiná varianta tratě, jiná motorka, jiné gumy, jiní soupeři, jiná délka závodu. Na tohle se člověk nemůže během jednoho krátkého testu připravit. Zvlášť když jezdí na plné trati. Přesto byl tento test důležitý a díky němu už má Matěj představu, co ho čeká. Nechme ostatně promluvit samotného Matěje: \”Bylo hodně důležité si motorku vyzkoušet, i když podmínky nebyly ideální. Kdybych bez testu vyrazil v pátek při WSBK, dost by mi to chybělo. Největší rozdíl mezi IDM vs. WSBK Yamahou je samozřejmě výkon, přední brzda a tuhost předních vidlic, které dovolí víc, ale neodpouští chyby tak jako \”stockové\” vidle. Pneumatiky Pirelli jsou dobré, zatím jsem zásadní rozdíl od Dunlopu nepoznal. Popravdě s na závody moc těším. Bude to boj, ale věřím tomu, že mě to jezdecky může posunout dál…! ;-)\”

Tuhle příležitost dostal Matěj díky významné podpoře Autoklubu České republiky a snaze jeho osobních sponzorů. Poděkovat se musí také jeho týmu. Především šéf Michael Galinski pro start našeho jezdce udělal opravdu hodně. . Matějova Yamaha YZF-R1 bude na hodně lepší úrovni, než při závodech IDM, od testování zde v Nürburgringu má jihočeský jezdec k dispozici také nový motor silnější asi o šest koní a věřte, že každý z nich bude potřeba. Největším problémem bude ale nejspíš elektronika. Druhou zásadní věcí bude výdrž Pirellek ve dvou dlouhých závodech. Nedá se doufat ani v to, že kartami zamíchá počasí. Ač je to hodně netradiční, tak pršet by nyní v okolí pohoří Eifel nemělo a i kdyby, tak v tomto poli nikdo na vodě pomalu nejede. Matěj je sice velmi dobrý \”vodník\”, ale na kombinaci vody, Pirellek a skoro \”plnokrevného\” superbiku rozhodně není zvyklý tak, jako jeho soupeři. Všichni z Matějova okolí se ale snaží udělat vše proto, aby náš jezdec měl co nejlepší podmínky, včetně komfortu obytného vozu který mu byl velmi vstřícně zapůjčen. Bude to boj a každý bod bude mít cenu zlata. Držme mu palce! 

V šampionátu se zatím nejsilněji jeví tování tým Aprilie. Nic na tom nezměnilo ani to, že se po padoku začíná mluvit o údajném odchodu oficiálního zastoupení této značky ze seriálu po konci této sezony. Průběžné vedení drží nám dobře známý Sylvain Guintoli, který sice vyhrál jen jeden závod (a to ten úplně první), ale jezdí neustále vepředu a nebýt jeho nedávného zranění (při tréninku spadl s kola a ošklivě si pochroumal rameno), tak má určitě ještě větší náskok, než současných třináct bodů. Sympatický Francouz je ale po závodní pauze již v mnohem lepší kondici a v posledních pěti závodech chce ještě zesílit svůj útok na mistrovské vavříny. Jeho týmovým kolegou je irská hvězda -Eugene Laverty. Ten má na svém kontě vítězství už čtyři, ale bohužel také mnohokrát neviděl šachovnicový praporek. Aprilie jsou sice nejrychlejší motorky v poli, ale letos do hry naplno vstupuje druhá strana mince – nízká spolehlivost. Díky tomu je Laverty \”až\” třetí, ale ztráta šestatřiceti bodů se dá ještě dohnat.

Tato slavná trať leží poblíž originálního \”zeleného pekla\” Nordschleife a je samozřejmě mnohem kratší. Přesto stále alespoň částečně vystihuje nezaměnitelný charakter této trati a závodní dění je zde tak neustále velmi čilé již od dob dávno před druhou světovou válkou. Typické je pro tuto trať také velmi nepředvidatelné počasí. Dík kterému spolu s velkým výškovým převýšení se zde hodně daří například anglickým pilotům.

fansofsmrz.cz