Má budoucnost je v koučinku mladých, říká Enge

Tomáši, máte za sebou svou první sezonu v barvách stáje Buggyra Zero Mileage Racing, v jejíchž barvách jsme vás mohli vidět v závodech ESET Cupu. Jak ročník 2020 hodnotíte?

Odvedli jsme velký kus práce. Celý tým Buggyra a Buggyra Academy se rozšířily, co se týče počtu mladých jezdců i vozů, které pro tyto akademiky máme, ať už to jsou motokáry, kterých máme pět, ať už je to formule 4, ať už je to Renault Clio a ať už je to Mercedes, který měl primárně sloužit k tomu, abychom s ním závodili v čínském šampionátu GT. Situace se ale vyvinula tak, že jsme museli trochu potrénovat v Evropě a sezonu v Číně nechat na rok 2021.

Situace se nám tedy trochu zkomplikovala, ale na druhou stranu jsme si vyzkoušeli spoustu věcí, postavili jsme tým a velice dobře jsme se připravili na příští sezonu.

Svůj první letošní start v ESET Cupu jste absolvoval na Slovakiaringu ve vytrvalostním závodě, kde jste nastoupil po boku Davida Vršeckého a společně jste zvítězili ve třídě GT3. Vy osobně máte s vozy GT3 bohaté zkušenosti z řady šampionátů po celém světě. Jak hodnotíte GT3 třídu ESET Cupu v porovnání se sériemi, v nichž jste závodil dříve?

Šampionáty, které se jezdí na západ od našich hranic, ať už v Itálii, Francii, Německu nebo ve Velké Británii, jsou dlouhodobě silné, protože tyto země mají silný automobilový průmysl. ESET Cup patří do Střední Evropy, kde je těch vozů samozřejmě daleko méně.

A jelikož někteří účastníci loňské sezony letos z různých důvodů nenastoupili, tak letos byl poměrně dost ochuzen o kvalitní vozy a o kvalitní jezdce, například o Richarda Chlada, Malchárka a po většinu sezony také o Libora Milotu a polský tým Olimp Racing. Závody zkrátka měly malou obsazenost a myslím si, že nemalou roli v tom hrála situace, ve které se letos my všichni nacházíme.

Vytrvalostní závod ESET Cupu na Slovakiaringu přinesl Tomáši Engemu a Davidu Vršeckému vítězství v kategorii GT3. Foto: Buggyra Zero Mileage Racing

Nebylo to ale pouze GT3, s čím jste se letos svezl. Do vytrvalostních závodů v Brně a na Hungaroringu jste nastoupil společně s Yasmeen Kolocovou ve voze Renault Clio. Společně jste vždy obsadili druhé místo. Jak jste si tento návrat do vozu s náhonem na přední kola užil?

Moc jsem si ho užil. S předokolkami jsem v podstatě nezávodil od té doby, co jsem skončil s Fiesta Cupem (zde Tomáš závodil v letech 1992-1994 – pozn. red.). V roce 2016 jsem jel v Mostě jeden závod s Octavií. Do té doby jsem ale s předokolkou vůbec nejezdil a od té doby také ne. Je to sice auto, se kterým jsem závodil na úplném začátku své kariéry, ale říkal jsem si proč se do toho nevrátit.

Velkou motivací bylo, že pojedu s Yasmeen, která je součástí akademie, pořád roste a učí se. A nejlepší způsob, jak jí můžu předat své zkušenosti, je jet s ní závod a sedět s ní v autě. Dalším důvodem bylo závodění proti Tomáši Pekařovi, který podle mě u nás patří mezi špičku předokolek, není-li to vůbec nejlepší předokolkař v České republice. Chtěl jsem proto mít porovnání, abych věděl, jak s tím autem jet. Když jedu proti němu, tak můžu pozorovat, jestli to dělám správně nebo jestli je mám dělat jinak.

Jízda s předokolkou je jiná. Člověk musí mít jiný jízdní styl a musí se chovat k autu jinak než k zadokolce. Bylo to velice dobré. Svedli jsme velmi vyrovnané souboje a i když jsme v obou případech podlehli, tak to i přesto byly skvělé závody.

Když zkušený jezdec předává zkušenosti, je to pro vývoj jezdců Buggyra Academy to nejlepší, co může být. Ať už to je Adam Lacko, který jel na Hungaroringu s Aliyyah Kolocovou v GT3, ať už to jsem já, když jsem jel na Slovakiaringu s Davidem Vršeckým, který v GT začíná, nebo ať už je to právě David Vršecký, který jezdí po závodech tahačů a předává zkušenosti Aliyyah Kolocové a Téu Calvetovi. Náš tým je postaven na tom, že máme silné a zkušené učitele, kteří předávají maximum zkušeností akademikům.

Zejména vy a Pekař jste přiváděli diváky svými souboji do varu. Pekař letos v ESET Cupu ovládl v rámci kategorie Renault Clio Cup sedm z osmi závodů, přičemž se většinou jednalo o dominantní vítězství. Vy jste mu ovšem dal v obou vytrvalostních závodech velmi zabrat. Nelákalo by vás tedy do budoucna usednout do Clia i ve sprintovém závodě a svést s Pekařem souboj, který by se týkal ryze vás dvou?

Takto jsem o tom nepřemýšlel. Člověk nikdy nemůže vyloučit žádnou variantu. Naším cílem pro příští rok je zúročit v čínském GT zkušenosti, které jsme letos nasbírali. Zatím ale nevíme, jak budeme moci po Asii a vůbec do Asie cestovat. To se začne ukazovat až začátkem příštího roku.

Jestli budu mít čas postavit se i na start nějakého sprintu s Cliem, to momentálně nedokážu říci. Kalendáře ještě nejsou hotové a vše se bude odvíjet od mého primárního programu, kterým bude čínský šampionát GT. Hned potom ale bude prioritou práce pro Buggyra Academy a když budu v České republice nebo poblíž, budu jezdit i na závody ESET Cupu.

Já bych velice rád, ale primárním cílem je, aby těmito malými vozy jezdili mladí jezdci a ne abych jim já jako starý pardál zabíral místo. Já jim můžu pomáhat, ale oni potřebují jezdit. Každý najetý kilometr je samozřejmě ku prospěchu toho jezdce. Jelikož jsou mladí a nevyježdění, potřebují se vyjezdit v závodech. Potřebují každý závod, každý kilometr.

Letos těch závodů bylo omezeně, ale snažili jsme se najít veškeré možnosti. Jeli jsme i vložený závod Clio Cupu Central Europe v Mostě v rámci podniku Mistrovství Evropy tahačů. Jestli tedy bude potřeba, abych jel v rámci koučinku s jezdcem vytrvalost, tak samozřejmě pojedu, ale primárně to není o tom, aby jim učitel bral místo.

Posádky Tomáš Enge – Yasmeen Kolocová a Tomáš Pekař – Richard Meixner sváděly ve vytrvalostních závodech ESET Cupu v Brně a na Hungaroringu vyrovnaný boj. Foto: Buggyra Zero Mileage Racing

V letošním roce si svou premiéru na okruzích odbyly u Buggyry dcery jejího šéfa Martina Koloce – již zmíněná Yasmeen a také Aliyyah. Jak hodnotíte jejich premiérovou sezonu a jakou budoucnost ve světě motorsportu jim věštíte?

Holky jsou nesmírně odhodlané a nesmírně zapálené do motorsportu. Milují to a a obě letos zaznamenaly velký progres. Viděli jsme, jak Aliyyah jezdila s pětitunovým monstrem Mistrovství Evropy tahačů a zajela tam pár skvělých výsledků. To je v šestnácti letech něco neskutečného.

Yasmeen se soustředila hlavně na trénink s Cliem a s formulí 4. S Cliem závodila při podniku Carbonia Cupu v Mostě, dále v ESET Cupu a v již zmíněném podniku Clio Cupu Central Europe v Mostě. S formulí 4 se představila v Grobniku a dokud kvůli technické závadě nehavarovala, jela skvěle.

Obě ale v sezoně zaznamenaly velký progres a uvidíme, kam budeme směřovat dále. Budeme testovat čtyřkolku Can-Am a off-roady. Holky už s Can-Amem jezdily. Je možné, že jejich cesta nakonec nebude úplně okruhová, ale spíše off-roadová. Možností, které máme, je strašně moc a postupně je zkoušíme.

Dvojčata Kolocovy letos absolvovala premiérovou sezonu na okruzích. Foto: Buggyra Zero Mileage Racing

Jakožto jediného českého pilota formule 1 v historii se vás nemohu nezeptat, jak hodnotíte dosavadní kariéry současných českých nadějí pro formuli 1 – Romana Staňka, Petra Ptáčka nebo například Josefa Knoppa. Myslíte si, že má někdo z nich potenciál dostat se v budoucnu do F1?

Myslím si, že talenti tady jsou, ale ten největší je momentálně asi Roman Staněk, který jede velice dobře. Dnes ale samozřejmě mladí jezdci procházejí vývojem a tak jak se mu letos moc nedařilo, tak nedávno zajel první čas při testech v Jerezu, což je vážně skvělé.

Je vidět, že tým, se kterým absolvoval letošní sezonu F3, nestačil konkurenci. V Jerezu testoval s týmem, který patří mezi špičku a hned můžeme vidět, že byl rychlejší než jeho týmoví kolegové, kteří již také absolvovali letošní sezonu. Nejsou to tedy žádní nováčci. Ten výsledek byl dobrý. Má velký potenciál, uvidíme, kam povede jeho cesta. Šanci u něj ale každopádně vidím. Myslím si, že je na dobré cestě.

Je jenom potřeba, aby byl dobře veden zkušeným člověkem, kterému bude věřit, který atmosféru formulových závodů zažil a prošel si tím vším. Zkrátka nějakým zkušeným koučem, který ho provede všemi nástrahami, vzestupy a pády až do formule 1.

Měl byste jakožto zkušenější jezdec, který ve svých juniorských letech rovněž působil na formulové scéně, pro Romana Staňka nějakou radu?

Chce to mít zdravé sebevědomí. Těch rad by bylo neskutečně moc, člověk musí s pilotem strávit nějaký čas, být jeho kamarád, být jeho lídr a pomoci mu ve špatných i dobrých situacích. Hodně je to také o mentální přípravě, o predikci toho, co se může stát. Jezdec potřebuje pohodu, potřebuje si věřit, potřebuje být sebevědomý a suverénní. Těch věcí je hodně.

Roman Staněk usedl při posezonních testech FIA F3 v Jerezu do monopostu stáje ART Grand Prix a dal o sobě vědět v dobrém světle. Foto: FIA Formula 3

Formule 1 je považována za královnu motorsportu. Je ale i pro vás působení v tomto šampionátu vrcholem kariéry? Nebo za svůj vrchol považujete něco jiného? Například svých devět startů v závodě 24 hodin Le Mans, kde jste si v roce 2003 připsal v kategorii GTS i vítězství? Nebo třeba účinkování v IndyCar, včetně startu v podniku 500 mil Indianapolis v roce 2005?

Každá věc je odlišná a nedá se to takto říci. V Le Mans jsme několikrát byli na cestě za vítězstvím a měli jsme tam vyhrát vícekrát než jednou. Častokrát se ale něco pokazilo. Jednou nám například došel benzín půl hodiny před koncem, jednou týmový kolega vyjel z prvního místa mimo trať. Těch vítězství ve třídě mělo být tedy více. Skvělé bylo celkové čtvrté místo z roku 2009. Chybělo nám jedno místo k pódiu. To by bylo opravdu něco neskutečného.

Závody ve formuli 1 byly skvělé, ale jak rychle přišly, tak rychle odešly. Bohužel nevyšla účast v kompletní sezoně 2002. Celá sezona IndyCar byla také super zážitkem. Některé závody byly super. Mým plánem bylo se v prvním roce učit a objet všechny ovály. Každý ovál má něco do sebe, jiný povrch, jiné naklopení, jinak dlouhé zatáčky, jinak hrbolaté zatáčky a tak dále. Bylo třeba si tím projít a zúročit tyto zkušenosti v dalším roce.

Pak ale Chevrolet odešel z IndyCar a už jsem neměl možnost pokračovat, protože jsem byl součástí Chevroletu. Všechno včetně závodění v American Le Mans, v Evropě s GT nebo GT1, v Grand-Am, v rally a testování ve V8 Supercars jsou zážitky, které člověku nikdo nevezme.

Na všechno vzpomínám v dobrém. Výjimkou je formule 3. Ta mi vůbec nesedla, nebylo to auto pro můj jízdní styl a já se mu tenkrát nedokázal přizpůsobit, protože jsem na něj byl moc agresivní a to auto potřebovalo čistý, jemný styl, který jsem tehdy neměl.

Jak hodnotíte letošní sezonu formule 1? Co si myslíte o tom, že Lewis Hamilton překonal rekord Michaela Schumachera v počtu vítězství? A podaří se mu podle vás dosáhnout i na sedmý titul? Kdo vás letos například překvapil a kdo naopak zklamal?

Letošní sezona byla hodně hektická a jezdilo se snad každý víkend, a to nejen v případě formule 1. I my byli často na svých závodech. Proto jsem to až tolik nesledoval.

Nicméně dominance Hamiltona v letošní sezoně opět pokračuje. V některých případech má štěstí, v některých si to vybojuje, někdy mu odpadnou soupeři díky technickým závadám. To k tomu patří. Můžeme vidět, že vyhraje sedmý titul a vyrovná se Schumacherovi. Bude to chtít zkusit i příští rok. Nebude to tak, že by mu sedmý titul stačil a odešel. Půjde po rekordu. Uvidíme, jestli se mu to příští rok podaří.

Ferrari je absolutním zklamáním. Jediný, kdo tam občas čeří vodu, je Verstappen. Musím ale říci, že boje ve středu startovního pole jsou pěkné. Je to tam vyrovnané i bodově a výsledkově. Nebýt Mercedesu a Verstappena, tak by to byl výborný šampionát, kde bojuje osm jezdců o vítězství.

 V příštím roce se zpět do formule 1 vrací Fernando Alonso. Španěl bude závodit za stáj Renault, která však od sezony 2021 ponese název Alpine. Co od Španělova návratu očekáváte?

Já nevím, jsem trošku skeptický. Vítězil v Le Mans a závodil na Dakaru. Samozřejmě, měl dvakrát problém, ale na to, že to byl jeho první Dakar, tak jel vážně skvěle. Očekával jsem tedy, že v tom bude pokračovat a že bude útočit i na další mety.

Trochu mi to připomíná návrat Michaela Schumachera, který nedopadl úplně nejlépe. Rosberg mu ze začátku dával hodně na frak. Na konci druhé sezony už byl sice blízko, stále to ale byl Rosberg, kdo v týmu dominoval. Takže nevím. Uvidíme, necháme se překvapit.

Ohledně návratu Fernanda Alonsa do formule 1 má Tomáš Enge obavy. Foto: Renault F1 Team

Fernando Alonso debutoval na Dakaru letos. Nyní se ale čím dál hlasitěji hovoří o tom, že svou premiéru v tomto podniku byste si měl v lednu roku 2021 odbýt i vy s buginou Can-Am týmu Buggyra. Můžete to potvrdit?

Zatím to ještě nemůžu potvrdit, protože to stále není uzavřená věc a tím pádem není potvrzená. Samozřejmě by to ale pro mě byl další milník. Uvidíme, jak to dopadne. Myslím si, že během týdne nebo 14 dnů by mělo být jasno.

A jaké jsou vaše plány z dlouhodobého hlediska? Stáj Buggyra Zero Mileage úspěšně působí mimo jiné i v Evropském šampionátu tahačů. Nelákalo by vás tedy vyzkoušet si také tuto disciplínu? A jak to vidíte s vaším desátým startem v Le Mans? Mohlo by k němu dojít například i s Buggyrou? Nebo máte nějaký jiný závodnický sen, který jste si ještě nesplnil a chtěl byste to napravit?

Desátý start v Le Mans je sen a závodit tam znovu je mojí touhou. Je mi jedno, jestli má auto čtyři kola, šest kol nebo osm kol. S čímkoli, co má více jak dvě kola, chci jet. Chci to auto ovládnout a mít ho pod kontrolou. Je mi jedno, v jakém závodním voze to bude.

Dnes už je ale moje budoucnost v péči o mladé jezdce u týmu Buggyra, tak jako jsem se tomu v posledních letech věnoval v Německu. Máme v akademii mladého a velice nadějného Francouze Téa Calveta. Uvidíme, jestli bude pokračovat v kamionech nebo jestli půjde do něčeho cestovnějšího nebo „gétéčkovějšího“. Uvidíme, jak se náš tým otevře dalším závodníkům, ať už z Česka nebo z ciziny.

Titulní fotografie: Buggyra Zero Mileage Racing