Lacko: Národem kamioňáků nejsme

Český trucker Adam Lacko prožil zatím nejúspěšnější sezónu v evropském šampionátu tahačů. Bojoval o titul a sklidil aplaus zaplněných tribun. Po právu získal také Zlatý volant. V čase mezi sezónami si Lacko našel čas na rozhovor pro.

Sezónu jsi uzavřel vítězstvím v anketě Zlatý volant, utvrdilo tě to v názoru, že se ti uplynulý ročník nadmíru vydařil?
Určitě je to hezká tečka za minulým rokem a mám z toho radost. Motorističtí novináři svým hlasováním potvrdili, že mi sezóna vyšla. Podpořil to ještě fakt, že jsem v anketě získal ze všech jezdců napříč všemi kategoriemi největší počet bodů a o to větší váhu to pro mne má.

V mistrovství Evropy tahačů jsi obhájil celkové stříbro, výsledkově se tedy nejednalo o žádnou změnu, ale přeci jen se ve tvém případě dvě poslední sezóny lišily…
Sezóna 2016 byla bezpochyby lepší, než ta předchozí, protože jsem polovinu roku vedl průběžné pořadí, zatímco předtím se mi to nepodařilo ani na chvíli, to vedl neustále Maďar Norbert Kiss. Tentokrát jsem se o titul přetahoval s Jochenem Hahnem a šlo jen o to, zda se do souboje vloží technické problémy. A to se nakonec stalo, bohužel v mém případě.

Kromě zmiňovaných dvou titulů vicemistra si předtím v truckovém evropském šampionátu získal dvakrát bronz a v posledních 6 letech se tak držíš mezi elitou. Přitom prostředí nahrává spíše přesile německých závodníků, čemu vděčíme, že se mezi nejlepšími drží Čech v tuzemské stáji?
Překvapení to možná trochu je a stejně tak není. Vypovídá to o našem úsilí a tom, že se nevzdáváme. Na naší straně určitá nevýhoda opravdu je, Němci, kterých je v seriálu většina, si navzájem pomáhají, což bylo krásně vidět ke konci sezóny v handicapových závodech s obráceným pořadím, kde měl můj největší soupeř Hahn volnou cestu dopředu, zatímco já byl zdržován. O to více nás ale může těšit, že se držíme nejlepších a jsme schopni s nimi bojovat. Buggyru jsme dokázali vyladit tak, že jsme v kvalifikacích pravidelně bojovali o pole-position, naše rychlost na jedno kolo ostatním vrtala hlavou a konkurovali jsme továrním týmům.

Tím pádem se nedá říci, že by měl MAN, za který Hahn jezdil, nějakou technickou převahu?
To si nemyslím, sváděli jsme vyrovnaný duel. Spíše se teď rozložení sil možná ještě více vyrovná vzhledem k tomu, že Jochen přestupuje do Iveca. Pro tuto značku jde o velký krok, protože s Hahnem přijde také Gerd Körber, oba jsou to někdejší mistři Evropy a celý tým posunou rozhodně o kus dál. Vypadá to, že s nimi budeme mít plné ruce práce (smích).

O tahače u nás jeví fanoušci velký zájem, možná i právě kvůli tomu, že jsme v této disciplíně ve světě vidět. Jsou Češi národem kamioňáků?
(Smích)… něco na tom bude. Tahače jsou v současnosti opravdu asi nejvíce vidět, a vidět byly i dříve, přesto když se podíváme do historie, tam vládly cestovní vozy a Břetislav Enge či Zdeněk Vojtěch nebo Josef Venc, kteří vyhrávali světové soutěže. Roman Kresta třeba zviditelnil rallye, Martin Prokop také jezdí dobře a tak dále. Takže bych ani povýšeně vůbec neřekl, že lidé vnímají jen kamiony. Vždy jsme měli obecně dobré závodníky, jen v současnosti se to možná trochu více překlápí na truckerskou stranu.

Závodnickou minulost máš spjatou se závody vozů GT, prožil jsi také epizodu ve WTCC a aktuálně krotíš tahače, což je diametrálně odlišná záležitost, co tě oslovilo na monstrózních strojích?
Na světě tahačů mě baví to, že jakmile přijedeš v pátek na závody, do neděle se nezastavíš. Tréninky, kvalifikace a dvě bodované jízdy vyplní tak akorát jeden den a to samé přichází po sobotě i v neděli. V rámci víkendu cestovních vozů jsi přijel do dějiště závodu třeba už ve středu, absolvoval jsi dva tři tréninky, v sobotu kvalifikaci, v neděli závod a tím to celé končilo. K tomu všemu to stálo hodně peněz, nikoho to pořádně nezajímalo a navíc to nemělo adekvátní mediální zastoupení. Zažil jsem dokonce případ, kdy se mě sponzoři ptali, jestli ještě vůbec závodím (smích). Fanoušek se o to vyloženě musel zajímat, aby si to našel. S vysokými nároky na finance ani nebyla větší šance dostat se do továrního týmu a to se mi v tahačích povedlo vlastně skoro hned, začal jsem jezdit pro Renault v týmu MKR, v současnosti jezdím pro Buggyru, ta se dá také považovat za ekvivalent továrního týmu, i když si to v Roudnici vyrábíme v podstatě sami. Na trucky chodí lidi. Kamkoliv přijedeme, tam je skvělá atmosféra, diváky to baví a mi jim děláme velkolepou show.

Daří se ti odpočívat během zimy? A čím se bavíš v období mezi sezónami?
Já pracuji, takže úplné volno nikdy nemám. Na zpestření si čas ale najdu, pojedu na dva týdny do Rakouska, abych absolvoval drifterský kurz. Na ten se moc těším. Chtěl bych také letos zvládnout jedny hory, pořádně si zalyžovat. Jinak mě čekají vesměs běžné pracovní dny.

Foto: Buggyra Media