Když Le Mans byla sranda a Tour de France neznamenalo vyhublé chlapíky na kolech

Cyklistická Tour de France se jezdí s menšími či většími přestávkami již od roku 1903. Bývaly však doby, kdy Tour de France znamenalo automobilový závod – dle dnešních měřítek poněkud bláznivý závod. Pro jezdce tohoto závodu s přídomkem Automobile byla 24h v Le Mans procházkou růžovou zahradou.

Samozřejmě myšleno s nadsázkou, čtyřiadvacetihodinový závod nebude nikdy procházka růžovou zahradou ať už jej jedete ve dvou nebo ve čtyřech, v Bentley Speed Six nebo v technikou prošpikovaném Porsche 919 Hybrid. Pokud však má být řeč o peklu na závodní trati, Tour de France Automobile si s dalšími závody moc nezadá.

No jen si představte, že během deseti dní navštívíte závodní tratě jako Reims, Spa, Le Mans, Nürburgring, Monzu nebo Pau, vyjedete na horu Mount Ventoux a k tomu všemu prakticky objedete celou Francii. Vypadá to jako skvělý plán na letní dovolenou, jenže jezdci, kteří si prošli tímto očistcem by s vámi rozhodně nesouhlasili. Čísla hovoří jasně.

V padesátých a šedesátých letech, kdy měly závodní speciály v Tour Auto mnohem blíže k okruhovým speciálům, než k těm soutěžáckým, byla úmrtnost prostě obrovská. Závod dokončilo vždy pouze 40-50% závodníků. V roce 1963 dorazilo do cíle pouhých 31 ze 122 přihlášených. Zajímavostí tohoto závodu je i to, že posledních cca 15 let existence si podmanily soutěžní vozy. A ono vlastně ani není divu, jelikož hned od začátku připomínalo Tour de France Automobile spíše dálkovou soutěž, než okruhové závody.

A nebyli to jen jezdci jako např. Lucien Bianchi, Patrick Depailler, Sandro Munari, Jean Ragnotti nebo třeba Michele Moutonová, ale i jejich závodní stroje, jako např. Ferrari 250 GT nebo Matra 650, které se staly taky legendami.

Ať už se na to díváte jakkoliv, závod Tour de France Automobile, jenž se jezdil v letech 1899 až 1986, se nesmazatelným písmem zapsal do dějin motorsportu. Tour Auto však nezemřela úplně, od roku 1992 se pravidelně jezdí historický závod s název Tour Auto Optic 2000.