26letý závodník narozený ve Dvoře Králové nad Labem se společně s pražským týmem chystá na novou sezonu vytrvalostních závodů 24H Endurance Series. Če
26letý závodník narozený ve Dvoře Králové nad Labem se společně s pražským týmem chystá na novou sezonu vytrvalostních závodů 24H Endurance Series. Český Král v sestavě Scuderie Praha utvoří posádku společně s Jiřím Písaříkem a Matteem Malucellim ve voze Ferrari 488 GT3. Někdejší pilot formulové série GP2 se loni vrátil na motoristickou scénu, ale místo monopostů se začal věnovat závodům GT. Nejen o přípravách na Mugello a dalších letošních plánech, ale také o své závodní minulosti nebo rozdílu mezi Ferrari 458 a 488 GT3. O tom s námi pohovořil Josef Král.
Pepo, nejprve k uplynulé sezoně, jaký pro tebe byl rok 2016?
U mě se jednalo v podstatě o návrat za volant. Poslední větší závod na mezinárodní scéně jsem absolvoval na konci roku 2013 v Brně s Auto GP, od té doby jsem nejel. Poté přišel návrat “upečený“ poměrně narychlo, který jsem si užil i přesto, že se už nejednalo o formule. Ohledně závodů monopostů je to totiž hrozně složité, v České republice funguje minimum kategorií. Navíc jsem v minulosti prošel prakticky všemi formulovými sériemi a jako další krok dopředu dávala smysl pouze Formule 1, ale ta stojí ohromné peníze. Musím říct, že na účasti v F1 jsme tvrdě pracovali, ale ani přesto všechno se nám nepodařilo najít dostatečnou finanční podporu.
Když nevyšla královna motorsportu, tak dalším logickým krokem jsou závody vozů GT. Vůbec si to vyzkoušet, pochopit, jestli je to něco pro mě a jestli v tom voze budu rychlý, protože po formulích je to úplně něco jiného. Už v minulosti přicházeli do GTček kluci z formulí a byli rychlí, ale nikdy si nemůžete být jistí, protože to nebylo vždy pravidlo. Díky bohu já byl rychlý prakticky od začátku, co jsem sedl za volant. V tomto směru vše probíhalo dobře, jen si ještě zvyknout na ostatní věci typu střídání, dlouhé závody a především provoz. Jak jsem zmiňoval, celé domlouvání proběhlo hodně narychlo, ale od prvního testu jsme poznali, že to půjde a já pak s týmem Scuderia Praha odjel zbytek sezony, konkrétně se tedy jednalo o čtyřiadvacetihodinovku v Paul Ricard, 24H v Barceloně, kde jsme bohužel nedojeli, a zúčastnili jsme se rovněž jednoho z nejvýznamnějších vytrvalostních závodů vůbec, 24H Spa v Belgii.
Na závěr přišel Epilog v Brně, který se nám podařil vyhrát. To byla třešinka na dortu, krásné zakončení sezóny. Věděli jsme, že je to historicky první čtyřiadvacetihodinovka v České republice a chtěli jsme se předvést. Počasí přálo a auto fungovalo na jedničku. Mám obrovskou radost, že to všechno takhle krásně vyšlo a klaplo na sto procent, protože jsme neměli jediný problém, což bylo až neuvěřitelné. Vždy se říká, že vytrvalostní závod vyhraje ten, kdo má nejméně problémů. My jsme neměli v podstatě ani jeden. Z naší strany šlo o čistý závod kontrolovaný od startu do cíle. Takto by se měly čtyřiadvacetihodinovky jezdit vždy (smích).
V průběhu roku jsi v barvách českého týmu Scuderia Praha závodil s Ferrari 458 Italia GT3, které jsi ale následně vyměnil za novější typ italské značky 488 GT3, z jakých důvodů došlo ke změně prakticky během několika závodů?
V Le Castellet jsme jeli ještě s modelem 458 a to vzhledem k omezením vyplývajícím v kategorii GT3 z Balance of Performance. Starší model v tomto výkonnostním srovnání vycházel lépe, 458 Italia byla rychlejší na rovinkách. Ferrari 488 jsme navíc chystali pro 24H Spa a to, že jsme s ním nakonec jeli i Epilog na Masarykově okruhu bylo maličko nucené rozhodnutí. Při závodě v Barceloně měl náš týmový kolega Matteo Malucelli závodní incident, při kterém jsme o 458čku přišli, a to doslova. I přesto, že jsme do Brna původně chtěli přijet se starším autem, okolnosti nakonec rozhodly jinak.
Oba modely jsi vystřídal během krátké doby, jaký je mezi nimi rozdíl?
Je to obrovský rozdíl. Ferrari 488 GT3 bych trochu přirovnal k vozu DTM ze sezony 2010, hovoříme totiž o srovnatelném stylu jízdy, kdy na autě funguje aerodynamika. 488čka se začíná vzdalovat filozofii GT3, které popisuje závodění na vysoké úrovni za rozumné peníze. Model 488 se od vozů třídy GT2 liší už jen odlišným mapováním motoru, systémem ABS a drobnou změnou na aerodynamice. Jinak je to identické auto. Vyhovuje mi tento styl jízdy, protože se blíží více prototypům a tomu, na co jsem byl zvyklý z formulové série GP2. Ferrari 458 je pořád blíže cestovním vozům, jak já s oblibou říkám, taková „žvejkačka“. Při nájezdu do zatáčky si můžete hrát s volantem, protože vám auto odpustí více chyb. Každý trochu šikovný jezdec s tím dokáže nějak zajet, ale jakmile sednete do 488 a neprovedete všechny úkony správně, tak nefunguje. Už jí opravdu musíte řídit a tlačit na ni.
Tvoje spolupráce s týmem Scuderia Praha navíc pokračuje dál a již se naplno připravujete na start vytrvalostního závodu v Mugellu, jak se těšíš?
V Mugellu nás čeká jen dvanáctihodinovka, takže to nebude zas taková vražda, jako čtyřiadvacetihodinové závody, na které musíte mít natrénováno a před podnikem samotným hodně odpočívat. Po čtyřiadvacetihodinovce vás bolí celé tělo, a to doslova. Jako tým jsme nachystaní a mám skvělé týmové kolegy. Se mnou pojede ještě Jirka Písařík a Matteo Malucelli. Já jsem v Mugellu nikdy nestartoval, a proto jsem se připravoval na simulátoru. Z toho, co jsem pochytil, je to rychlý okruh, který si myslím, že mi bude sedět. Matteo je v Mugellu jako doma a trať dobře zná, Jirka tam v minulosti také už závodil. Právě proto věřím, že jako tým nebudeme mít problém a já si snad také rychle zvyknu už během čtvrtka, kdy jsou na programu volné tréninky. Jsou to dlouhé závody, stát se může cokoliv, ale věřím, že auto nachystá tým špičkově a bude to o tom kroužit, nikam se špatně nepřiplést a pro změnu, být rychlý (smích).
V Mugellu se jedná o jednorázový start, nebo jsi se Scuderií Praha domluvený na celou sezonu?
S týmem jsme dohodnutí na absolvování kompletní sezony. Jet by se mělo prakticky ve stejném složení, protože míchat sestavou v průběhu roku není ideální. Vzhledem k tomu, že tentokrát se jedná o dvanáctihodinovku, tak ji absolvujeme ve třech, ale směrem k dalším 24H podnikům budeme potřebovat ještě někoho do party, aby nám to vycházelo dobře na prostřídání.
Přechod z formulí do GTček si evidentně užíváš?
Musim říct, že jsem se v autech opravdu zabydlel. Jedná se o zcela odlišené prostředí oproti závodům monopostů, takže se ani lidé neprolínají. I přesto jsem si zvykl a paradoxně si to užívám mnohem víc. Formule 1 sice patřila k mým dlouhodobým snům a naštěstí jsem si ho splnil alespoň testem v Abu Dhabí, jenže jak nyní sleduji F1 s odstupem času a už i z pozice odborníka a komentátora, tak vidím, že závody GT nabízí jezdcům mnohem více šancí a prostoru za volantem. Vůbec šanci se realizovat a zlepšovat. Nebavíme se jen o větším počtu jízd, jako jsou tréninky, ale ve F1 i s tím minimem času přichází ještě menší okno, kdy vůz funguje ideálně a dá se jet naplno. Všechno ostatní je pak otázka kompromisu, dojet do cíle a závod nějakým způsobem „přežít“ (smích). V GTčkách trvají jednotlivé stinty hodinu a po celou dobu se dá jet naplno. Nejsem vázaný tím, že pokud budu příliš rychlý, zničím pneumatiky, nebo že po jedné chybě ztratím celý závod, protože mám ještě dost času na nápravu. Navíc probíhají závody atraktivně, neustále se předjíždí a něco se děje. Pokud vše probíhá, jak má, tak během čtyřiadvacetihodinového závodu připadne na pilota až sedm stintů. S nadsázkou se dá říct, že když odjedu dva vytrvalostní závody, najedu prakticky to, co v GP2 za celou sezonu (smích).
Jako jezdec zkrátka chceš jezdit a o tom to celé je. Ve vyšších formulových sériích je to o čase stráveném testováním na simulátoru a hodinách v posilovně budováním fyzické kondice. Rád to porovnávám třeba s fotbalem, kde hráči i při tréninku kopou do míče, my přijdeme k autu, prohlédneme si jej, pohladíme a zase odcházíme smutní, že nemůžeme jezdit. V GTéčka to ale jde podstatně víc, než ve formulích a proto si to teď opravdu užívám.
Foto: Facebookový profil Josefa Krále
COMMENTS
Snad se mu ten restart kariéry s pomocí Boží podaří.