Exkluzivní rozhovor s Vladimírem Rysem, dvorním fotografem Sebastiana Vettela

Vladimír Rys je český profesionální fotograf. Působí ve Formuli 1 jako dvorní fotograf Sebastiana Vettela a týmu RedBull Racing. Kromě toho už má za sebou tři Olympijské hry, fotil leteckou soutěž RedBull Air Race a mimo jiné také německou Bundesligu. Na kontě má nepřeberné množství fotografických ocenění, jak v České Republice, tak především na mezinárodní úrovni. S velkou radostí nyní vám, čtenářům Českých Okruhů, předkládám, jako silvestrovskou specialitku, výsledek našeho prosincového rozhovoru.

Určitě častá otázka. Jak jste se dostal k focení?
Fotit jsem začal někdy kolem 12-13 let mého věku. Můj děda byl profesionální fotograf a já se původně chtěl stát kameramanem. Čím více knih o kameře a filmu jsem ale přečetl, tím více mě to táhlo ke klasické fotografii. Výzva zachytit celý příběh do jediného záběru či vytvořit příběh jedním záběrem byla pro mě prostě příliš velká na to, abych jí mohl odolat.

Máte nějaký fotografický idol?
Na začátku mé kariéry jsem vzhlížel k českým fotografům Jiřímu Pekárkovi, Jiřímu Kolišovi a Herbertu Slavíkovi. Zvláště Pekárek mě hodně vizuálně ovlivnil, byl jeden z prvních českých fotografů, který vyzdvihl sportovní fotografii na vyšší úroveň než na tehdy běžnou úroveň dokumentu.

Působíte jako profesionální fotograf ve Formuli 1. Jak jste se k takové příležitosti dostal a co všechno jste musel splnit, než Vám byla udělena první foto akreditace na závod Formule 1?
Do formule mě nasadil můj tehdejší zaměstnavatel Getty Images. Obecně je velice těžké dostat se do Formule 1, poptávka je z celého Světa a akreditací je málo. Je to privilegium mít možnost pracovat v F1 a i moje cesta nebyla jednoduchá. Fotografů v F1, kteří pracují na volné noze je rok od roku méně. Většina závodů už je mimoevropská, ne jako tomu bylo před 15-ti – 20-ti lety, kdy se většina jela v Evropě. Náklady na cestování jsou tudíž enormní a velice si vážím toho, že já společně s Jirkou Křenkem můžeme zastoupit tak malou zemi jakou Česko je, v tak prestižním odvětví. Možná je to i výsledek české fotografické školy, která měla ve Světě vždy dobré jméno.

Je podle Vás Formule 1 vrchol pro motoristického fotografa nebo existuje něco, co je ještě výše? Existuje pro vás nějaký vysněný závod, na kterém jste dosud nefotil?
Formule 1 je špička v motoristickém světě a na všech jeho úrovních, ač se jedná o úroveň žurnalistického zpravodajství, organizace, až přes logistiku pracují nejlepší z nejlepších. Měl jsem tu čest fotit největší sportovní události na světě včetně tří Olympijských her a fotbalového mistrovství světa, ale Formule 1 je jedinou sportovní událostí, která se každoročně a celosvětově koná v takovém rozměru. Mým vysněným závodem je 24h Le Mans, který jsem ještě nefotil, ale doufám, že si tento sen brzy splním.

Motorsport je bezesporu nebezpečný i pro fotografy. Dostal jste se někdy na trati do situace, kdy Vám šlo o zdraví?
\”Motorsport is dangerous“ stálo na mé první F1 akreditaci. Je a vždy bude. S určitým rizikem žijete pořád, pokud pracujete v takovém prostředí. Nejlepším příkladem byla letošní nehoda na pit lane, při které byl zraněn jeden z nejzkušenějších kameramanů FOM, a který s velkým štěstím vyvázl „jen“ se zlomeným ramenem a pár žebry, ta nehoda mohla dopadnout mnohem hůře. Na druhou stranu existují přísná bezpečnostní pravidla, na která dbá FIA a její zaměstnanci, a která nás všechny, co pracujeme v F1, chrání. Obezřetnost je ale vždy na místě, člověk musí být plně koncentrovaný a sledovat co se děje kolem něj, jelikož se může stát cokoliv na jakémkoliv místě tratě F1 a pokud ulítne nějakému autu kolo a vy ho vidíte až když se řítí na Vás, tak už je většinou pozdě. Stejně tak jako v krizových oblastech i v motorsportu platí, že nejrizikovější skupiny fotografů jsou úplní začátečníci, či naopak velmi zkušení fotografové, kteří už věří, že se jim nemůže nic stát, takže obezřetnost a koncentrace je vždy na místě. Mně osobně se kromě toho, že mě málem jednou na pit lane přejel Lewis Hamilton a jednoho požáru v garáži Williamsu, kterému jsme všichni unikli bez zranění, se zatím nic dramatického naštěstí nestalo…

Co všechno musí udělat fotograf, aby se stal dvorním fotografem čtyřnásobného mistra světa Formule 1 Sebastiana Vettela?
Tvrdě makat, mít trochu talentu a trochu štěstí a doufat, že si někdo všimne jeho práce.

Cestujete po všech velkých cenách. Máte čas před nebo po víkendu podívat se po okolí okruhu, navštívit město nebo jen cestujete mezi hotelem a tratí?
To záleží na zemi a okruhu. Někdy máme možnost využít všech místních atrakcí, někdy zase vidíme jen hotel a trať.

Jste fanouškem nějakého jezdce ať už třeba ve Formuli 1 nebo v nějakém jiném šampionátu?
Fanouškem se snažím nebýt, jelikož by to zřejmě ovlivnilo výsledek mé práce. Nesnažím se být ani moc velkým kamarádem s jezdci, přistupuji k nim velice profesionálně a myslím že je to tak lepší, jelikož i to může ovlivnit výsledek vaší fotografické práce. Pokud si jezdci s vámi v garáži jen dělají srandičky a vtipkují tak přijdete o určitý odstup, který je pro mou práci důležitý. Samozřejmě pokud ale pracujete pro jeden tým více než šest let a máte jeho absolutní důvěru, můžete fotit skoro cokoliv a vidíte z blízka jak tvrdě všichni pracují a jak moc touží po vítězství, tak vás nakonec těší, když opravdu zvítězí. Já ale mám respekt a úctu ke všem jezdcům, nejen těch co zrovna vítězí. Posadit se do auta, co se řítí 300 km/h rychlostí, ve kterém by polovina normálních lidí dostala pocity klaustrofobie a riskovat dennodenně život pro trochu dávky adrenalinu a možná ještě větší dávky ega, to jen tak každý nedá a proto si jezdců hodně vážím.

Nefotím proto, abych vyhrával ocenění, ale když už se někdo rozhodne, že mi nějaké ocenění za mou práci dá, tak je to celkem příjemný pocit, že práce, do které vkládáte tolik úsilí a času, se nakonec přeci jen někomu líbí. To je na tom to nejhezčí, ne to, že si doma pověsím na zeď diplom. U mě doma tedy ještě na zdi žádný diplom nevisí a ani nevím kde ty diplomy a ocenění mám. Ale abych se ale vrátil k vaší otázce, nejvíce si samozřejmě vážím ocenění Sportovní fotograf roku v Německu z roku 2010 a stejně tak si vážím totožného ocenění, které jsem získal i v Česku v roce 2000.

Co fotíte nejraději, kromě Formule 1?
Všechno.

Máte nějakou fotku, kterou si ceníte mnohem více, než ostatní?
Mám pár, které mám rád, ale vždy si říkám, že nejlepší fotografie je ta, kterou jsem ještě nevyfotil.

Co si myslíte o nových pravidlech Formule 1? Například dvojnásobné body v posledním závodě většina fanoušků velmi odsuzuje. Jak se na to díváte Vy?
Já si myslím, že většina posledních pravidel jsou přínosem a budou osvěžením. Dvojité bodové ocenění v posledním závodě určitě zvýší sledovanost posledního závodu. Důležité je, nechat jezdce závodit a vytvářet pravidla, která jim dají prostor předjížďet, riskovat a jet na plno. Pravidla, která jsou příliš technického původu, kterým obyčejný divák ani nerozumí a pravidla, která brzdí jezdce v tom, aby ukázali jejich jezdecký talent v plném lesku jsou špatná pravidla. Piloti jsou od toho, aby využili na trati během 1,5 hodiny všech možností svých a svého monopostu a ne, aby půl závodu šetřili gumy čí palivo a báli se, že nedojedou do cíle…

Neváhejte a navštivte také osobní stránky Vladimíra Rysa www.vladimirrys.com, kde naleznete velké množství krásných fotografií nejen z Formule 1. Pro úplnost také dodávám Twitter účet Vladimíra, na který se dostanete kliknutím ZDE.

CZO – Ondřej Laušman
Foto: Vladimír Rys

Titulní foto: Photo by Juergen Tap