Antonín Sus má před sebou třetí sezonu se stárnoucím monopostem Dallara 302. Původně měl v plánu formuli z roku 2002 vyměnit za novější typ, ale loňsk
Antonín Sus má před sebou třetí sezonu se stárnoucím monopostem Dallara 302. Původně měl v plánu formuli z roku 2002 vyměnit za novější typ, ale loňské peripetie s pohonnou jednotkou ho donutily investovat do nového motoru namísto do nového závodního stroje. Okolnosti a občas i nepřízeň osudu se snaží brát tak, jak přijdou. Proto sám ještě neví, zdali stihne úvodní podnik sezony.
První podnik ESET L21 REMUS FORMULA se koná za necelý týden, vy ale řešíte časové potíže s přípravou. Stihnete závody na Hungaroringu?
Jsem zaměstnaný člověk a automobilové závody jsou o penězích, proto abychom mohli závodit, musíme peníze nedříve vydělat. A v této chvíli je práce tolik, že nestíháme přípravu závodního auta a v danou chvíli si nemůžeme dovolit na čtyři dny opustit pracovní proces. Nicméně bojujeme, abychom auto stihli připravit a na Hungaroring dorazili.
Je před vámi třetí sezona s Dallarou 302, vy jste ale přemýšlel nad koupí nové techniky…
Ano, ale loni nám odešel motor. Ačkoliv jsme měli v plánu obměnit techniku a koupit něco novějšího, auto bez motoru stejně nikam nedojede, takže jsme nejdřív museli pořídit nový motor. Finance na koupi nové formule jsme proto museli dát do agregátu. Nový podvozek tak budeme shánět snad na příští rok.
Existují na dallaře ještě místa, kde ji lze zlepšit?
To auto je podle mých výsledků na dráze a výsledků předchozího pilota na samé hranici. Samozřejmě pilot může zrychlit vždycky, ale auto už má svou hranici. Přes zimu jsme nechali udělali akorát repasi tlumičů.
V letech 2015 a 2016 jste v konečném hodnocení skončil třetí, potěší vás další bronzová příčka i letos, nebo máte vyšší cíle?
Výsledky to byly z mého pohledu velmi dobré a chtěli bychom se posunout výš, ale celkem rozumně, bych byl spokojený i za další třetí příčku. Máme nejstarší auto na startovním roštu a už v roce 2016 jsem musel bojovat proti Švýcarům a Němcům s lepšími vozy. Konkurence má rok od roku novější techniku, takže pokud si udržíme stejnou úroveň, budu spokojený. Pomýšlet na vyšší pozice asi není v danou chvíli reálné. Naše auto sice není špatné, ale každý nový model je o kousek rychlejší a pokud ve formuli sedí velmi dobrý pilot, je pro nás nedostižný.
Na kterém okruhu si nejvíce věříte?
Nejvíc mi sedí Brno a mám ho velmi rád, na druhou stranu tam mám vždy nejslabší výsledky. Zkrátka mám soupeře, kteří mě za celý rok neporazí a v Brně jsou najednou lepší než já. Netuším, v čem to je. Každopádně všechny okruhy mám rád a nejvíc se mi daří asi v Mostě, protože mám okruh asi 100 kilometrů od domu. V době, kdy na závody jezdíme 500 až 700 kilometrů daleko, je Most takovým domácím okruhem. Závodíme na něm s čistou hlavou, protože pokud se něco rozbije, sednu do auta a za hodinu jsem zpět s náhradními díly. Psychická pohoda dělá hodně a zažíváme tam nejlepší chvíle.
Ve formuli sedíte sám, ale mluvíte v množném čísle. Znamená to, že i letos s vámi bude jezdit váš mechanik a pracovní kolega Kamil Kozelka?
Ano, s Kamilem máme v Praze autodílnu a na závody budeme jezdit spolu. Technicky nám na okruhu pomáhá Franz Wöss, ale jinak vše zvládáme ve dvou. Loni na Slovensku, kdy nám odešel motor, jsme jeho výměnu zvládli ve dvou za šest hodin. Díky nabitému programu a dlouhým prodlevám na závodních víkendem všechno stíháme, i z finančního hlediska je pro nás tato konstelace nejlepší.
foto: Petr Frýba
COMMENTS