Alex Zanardi: Šťastný člověk

K Vánocům už tak nějak patří dojemné příběhy plné ať už štěstí, lásky, čí zázraků. Příběh italského fenoménu Alexe Zanardiho má od každého něco. Alex doslova přežil svoji smrt a ukázal mnohým lidem, jak se postavit podobnému neštěstí.

Na světě snad neexistuje motoristický fanoušek, který by neznal Alexe Zanardiho a na světě snad neexistuje motoristický fanoušek, který by Alexe Zanerdiho neměl rád. Alessandra si zamilovala Evropa, Amerika a později i celý svět.

“Jsem Alex Zanardi, velký optimista. Člověk, který poznal, že když je o co bojovat, i ta největší porážka může být vaším největším vítězstvím.” 

Alessandro “Alex” Zanardi se narodil 23. října 1966 v Boloni a dětství strávil na předměstí tohoto těstovinami proslaveného města, v městečku Castel Maggiore. Ve třinácti letech začíná Alex závodit na vlastnoručně postavené motokáře z trubek. V roce 1988 přišel přesun do italské Formule 3, o tři roky později se Zanardi proháněl ve Formuli 3000. Během své premiérové kompletní sezony Alex hned dvakrát zvítězil a v šampionátu vybojoval druhé místo. Díky tomuto úspěchu startoval ještě v téže sezoně ve třech závodech Formule 1 v týmu Jordan, se kterým vybojoval dvě devátá místa.

V roce 1992 měl Ital přidat další tři starty v monopostu Minardi, kde zaskakoval za zraněného Christiana Fittipaldiho, nicméně do dvou Velkých cen se ani nekvalifikoval. Sezona 1993 však byla pro Zanardiho mnohem zajímavější. Hned ve druhém závodě sezony, v Brazílii, zaznamenal s Lotusem bod za šesté místo. Svou bodovou sbírku však Zanardi nikdy nerozšířil. Před VC Německa ho při projížďce na kole srazilo auto, ale navzdory zlomeným kůstkám v chodidlu se postavil na start. Jen o několik týdnů později však přišlo něco mnohem horšího. Zanardiho sezona skončila předčasně, po havárii při tréninku na VC Belgie. Kvůli otřesu mozku z Belgie přišel Alex Zanardi i o začátek sezony 1994. V tomto roce absolvoval deset závodních víkendů, nicméně kvůli nespolehlivosti a nekonkurenceschopnosti Lotusu nezískal ani bod.

Tím se pro Zanardiho na nějaký čas uzavřela kapitola s názvem Formule 1. Rodák z Boloni sice poté absolvoval několik závodů se sportovními vozy, ať už v Porsche Supercupu nebo vytrvalostních závodech s Lotusem, nicméně stále pošilhával po možnostech závodit s monoposty.

V Evropě příležitost nedostal, a tak zamířil do Ameriky, do šampionátu CART. Hned ve své první sezoně vybojoval třetí místo a třikrát zvítězil. Fanoušci si ho zamilovali, jezdcům ukazoval jak správně uvařit dobrou kávu, či těstoviny, novináři chodili rádi na jeho tiskové konference. V roce 1997 si Zanardi připsal svůj první titul v šampionátu CART a rok později jej zopakoval.

Zanardi však už cítil, že v sérii CART na víc nedosáhne a když přišla tříletá smlouva na 15 milionů dolarů od Williamsu, nebylo o čem přemýšlet. Jenže Williams byl nespolehlivý a Zanardiho maximem v sezoně 1999 bylo sedmé místo při VC Itálie. Po neúspěšném roce ve Formuli 1 Alex Zanardi z královny motorsportu odešel nadobro.

Rok 2000 strávil se svou rodinou v Monaku, ale o rok později už v tom zase lítal. Podepsal smlouvu s novým týmem Mo Nunn v seriálu CART, avšak Zanardimu to s nováčky příliš nešlo. Až do 15. září 2001. V prvním závodě CART na evropském území, původně pojmenovaném German 500, po teroristických útocích přejmenovaném na American Memorial 2001, se italskému jezdci dařilo. Ze zadních příček se probojoval až do vedení a zastávka v boxech 13 kol před cílem závodu měla být pouze rutinou. Zanardi i tým ji zvládli skvěle a už se zdálo, že si Ital jede pro premiérové vítězství v roce 2001. Opak byl pravdou.

Zanardi při výjezdu z boxů ztratil kontrolu nad svým vozem a sklouzl na trať. Projíždějící Patrick Carpentier se červeno-bílému monopostu ještě stačil vyhnout, Alex Tagliani nikoliv a jeho vůz rozpáral v rychlosti okolo 300km/h monopost Alexe Zanardiho na dvě půlky.  Obrovský náraz amputoval Zanardimu spodní části obou nohou, kromě toho utrpěl ještě silný otřes mozku. K Zanardimu se dostal jako první lékař Terry Trammell. Aby se vůbec k Zanardimu dostal, musel proběhnout přes masivní olejovou skvrnu. Když na ní uklouzl, uvědomil si, že to nebyl olej. Byla to Zanardiho krev. Trammell bojoval o každou sekundu, když se zoufale snažil zastavit silné krvácení.

Pro letecký převoz nezvolil zasahující lékař 15 minut vzdálenou nemocnici v Drážďanech, ale 37 minut vzdálenou nemocnici v Berlíně. I tohle rozhodnutí hrálo velkou roli. Trammell chtěl totiž pro Zanardiho tu nejlepší možnou péči velké nemocnice. Ve vrtulníku se Zanardimu třikrát zastavilo srdce. Padesát šest minut po nehodě přistáli v Berlíně, Zanardi ztratil 75% krve. Dokonce už dostal poslední pomazání.

Poté přišla na řadu náročná, tříhodinová operace, při které, mimo jiné, lékaři amputovali obě nohy nad koleny. Po operaci se Zanardiho stav začal skoro zázračně zlepšovat. Po pěti dnech ho probudili z umělého spánku, po šesti týdnech opustil nemocnici.

“Jaké by to bylo, kdyby se ta havárie nestala? Kdo ví. Byl bych možná chlápek s nohama, ale možná bych nebyl tak šťastný,” řekl jednou Alex Zanardi.

V roce 2003 se bojovník Zanardi vrátil na Lausitzring a v upraveném monopostu obkroužil zbývajících 13 kol z onoho osudného závodu. Jeho nejlepší čas by tehdy stačil na páté místo v tréninku. Zanardi věděl, že se může vrátit do profesionálního motorsportu.

V roce 2005 vstoupil za pomoci automobilky BMW do světového šampionátu cestovních vozů FIA WTCC. Během pěti sezon posbíral několik pódiových umístění a čtyřikrát vyhrál. Z toho dvakrát v Brně. Ostatně na Masarykově okruhu se mu mimořádně dařilo. Z celkem šesti závodů WTCC v Brně stanul Zanardi hned pětkrát na stupních vítězů. Osobně si pamatuji na první místa z let 2008 a 2009. Češi italské jezdce v Brně milují a dávají to hlasitě najevo. Vždy, když stál Alex na nejvyšším stupínku, byl to velmi emotivní moment nejen pro něho, ale i pro jeho fanoušky.

Zdálo se, že sezona 2009 byla Zanardiho posledním rokem v profesionálním motorsportu. Italský oblíbenec se totiž mnohem více začal věnovat závodům na ručně poháněném kole a připravoval se na Paralympiádu v Londýně. V hlavním městě Velké Británie se mu dařilo, získal dvě zlaté a jednu stříbrnou medaili. V letech 2013 a 2014 pak přidal tituly mistra světa.

“Není v tom nic kouzelného. Nenaskočil jsem na kolo, protože jsem chtěl vyhrát. Vyhrál jsem, protože jsem chtěl jezdit na kole. To je ta tajná přísada mého úspěchu.”

Zanardi se však do automobilových závodů přece jen vrátil. S italským týmem ROAL Motorsport vstoupil loni do Blancpain Sprint Series. Nejlepším výsledkem bylo páté místo v hlavním závodě v Brands Hatch. Letos pak přidal další obrovský úspěch do sbírky. Společně s Timem Glockem a Brunem Spenglerem absolvoval čtyřiadvacetihodinovku ve Spa.

“Když se mě lidi ptají, proč se vracím do závodů, odpovím jen, ať se zaposlouchají do zvuku motoru. Není tohle tou správnou odpovědí? Pokud tomu nerozumíte, není to můj problém.”

Vloni pak ještě přidal další velký triumf. Pokořil totiž nejtěžší triatlonový závod, havajský Iron Man, navíc ve skvělém čase 9 hodin, 47 minut a 14 sekund. Navíc je dost možné, že Alexe ještě uvidíme v nehořlavé kombinéze a přilbě. Ve Spa sice Zanardi závodit nebude, jelikož bude ve vrcholné části přípravy na Paralympiádu v Riu, nicméně italský veterán by si chtěl před definitivním odchodem do závodního důchodu vyzkoušet slavný závod Indy 500.

FOTO: FIA WTCC / EPA / CART / BMW