Tam a zase zpátky, aneb takový byl AVUS

Trať AVUS zná snad každý motoristický nadšenec. Z dnešního pohledu je ve všech směrech nedostačující, ale právě tato pohozená nudle stála za rozvojem motoristického sportu.

Na počátku 20. století neexistovali prakticky žádné velké dálniční křižovatky a už vůbec ne závodní tratě, tedy alespoň ne v takovém počtu, jako je jich teď. V roce 1908 se Berlín spojil se zbytkem Německa dálnicí a i přesto, že byla tato dopravní tepna velmi hojně využívaná, vedení nic nebránilo, aby se zde vystavěl závodní okruh. V roce 1913 vznikla společnost  Die Automobil-Verkehrs- und Übungsstraße GmbH a začalo se s výstavbou okruhu. Díky dálnici už byly hotové dvě velmi dlouhé rovinky a tak stačilo vybudovat už \”jen\” boxy, luxusní dřevěnou tribunu a dvě zatáčky, tzv. \”vracečky\”, z nichž jedna byla klopená a postavená z cihel.

Trať, která se skládala ze dvou skoro desetikilometrových rovinek a dvou zatáček, byla slavnostně otevřena v roce 1921, jenže první Velká cena Německa se zde jela až v roce 1926. Tehdy zvítězil Rudolf Caracciola s Mercedesem. V té době se však už dokončovala další legendární německá trať-Nürburgring a pořadatelé z AVUSu stáli před velkým problémem. Nakonec se ukázalo, že Nürburgring je pro berlínskou trať až příliš tvrdým oříškem a seriál Velkých cen se přesunul na dlouhých 33 let (v letech 1930, 1933, 1940-1949 a 1955 se VC Německa nejela) do pohoří Eifel.

Berlínští pořadatelé si lámali hlavu, jak prestižní závody na AVUS dostat zpátky a tak v roce 1936 přišli s šíleným nápadem, dost možná s jedním z nejšílenějších nápadů v historii závodních tratí. Tehdejší klopenka byla přestavěna do neuvěřitelného náklonu 43° a navíc byla postavena z kvalitnějších cihel. Co však bylo mnohem zarážející byl fakt, že nahoře chybělo jakékoliv vedení, zábrany, či alespoň svodidla. I díky tomu spoustu jezdců končilo za zatáčkou mimo trať, hodně takových nehod končilo tragicky a tak se cihlové klopence začalo říkat \”Zeď smrti\”.

Trať se stala nejrychlejší v celé Evropě a z celého světa jí snad mohl konkurovat pouze ovál z Indianapolis. V roce 1937 zde překonal rychlost 260 km/h Herman Lang.

Po roce 37 se zde nejely žádné významnější závody. Velký podíl na tom měla tragická smrt legendárního Bernda Rosemeyera, který na dálnici nedaleko Franfurtu sice stanovil rychlostní rekord 432 km/h ve svém Auto Union Streamliner, ale při dalším pokusu ztratil nad vozem kontrolu a Německo ztratilo velikána automobilových závodů. Před druhou světovou válkou navíc potřebovalo Hitlerovo Německo používat dálnici co nejvíce.

Na AVUSu se začalo opět závodit až po válce. Trať také doznala několika změn, tou nejvýraznější bylo zkrácení tratě , kdy trať měřili 8,3 km. Hodně lidí si dodnes myslí, že berlínská zeď rozdělila závodní trať napůl, ovšem pravdou je, že bývalá jižní zatáčka byla vzdálená od hraničního přechodu Drewitz-Dreilinden ještě zhruba 1,6 km. V roce 1954 pak hostila tato zkrácena verze AVUSu nemistrovský závod Formule 1. Grand Prix Berlin tehdy dominovali jezdci Mercedesu Karl Kling, jenž zvítězil, a Juan-Manuel Fangio. Spousta velkých týmů odmítala Velkou cenu Německa na trati AVUS, nicméně v roce 1959 se Formule 1 do Berlína opět vrátila, tentokrát s mistrovským závodem. Závod se jel tehdy na dvě třicetikolové rozjížďky, kterým dominovali jezdci s vozy Ferrari. Zvítězil Tony Brooks, následován Danem Gurneyem a Philem Hillem.

Tragická nehoda Jeana Behry

Závodu se měl zúčastnit i Francouz Jean Behra se svým speciálem Behra-Porsche, nicméně poslední závod, do kterého Behra odstartoval byl doprovodný závod Formule 2 tentýž den. Na mokré trati ztratil kontrolu nad svým Porsche RSK a v rychlosti okolo 180 km/h vyletěl z klopené zatáčky do stromů. Mnohem větší štěstí měl německý pilot Hans Herrman, který v závodě Formule 1 vyletěl z tratě a rotující vůz ho vymrštil ven. Herrman však jako zázrakem odešel z místa nehody po svých.

Havárie Hanse Herrmana

Krátky sestřih z Velké ceny Německa 1959

Po roce 1961 se závody Formule 1 na klopených okruzích nejezdily. Klopené sekce na tratích AVUS, Monza nebo např. na francouzském okruhu L’autodrome de Linas-Montlhéry byly prohlášeny za nebezpečné. Formule 1 už se do Berlína od té doby nikdy nepodívala, přesto, že pořadatelé v roce 1967 \”Zeď smrti\” zbourali a postavili místo ní klasickou, plochou zatáčku s větším obloukem. Rekonstrukcí prošli také boxy a přímo za tratí byla postavená televizní věž, ze které je možné vidět celou trať.

Závodění na AVUSu pokračovalo i v 80. letech především díky seriálu DTM a Formule 3. Trať byla zkrácena zhruba na polovinu, tedy cca 4,5 km, ale závodění na rovinkách bylo čím dál méně populárnější a na začátku 90. let byla trať opět zkrácena o polovinu. Před nájezdem do severní zatáčky byly přidány také umělé šikany, nicméně ani to příliš nepomohlo, velké nehody nepřestávaly ubývat a vše směřovalo k zániku berlínské legendy.

Dieter Quester dojíždí závod na střeše

Velmi kuriózní nehodu zažil na trati v AVUSu Dieter Quester při závodě DTM v roce 1990. Tehdy se mu nepovedl výjezd z poslední zatáčky, narazil do svodidel, kterého vymrštily na střechu a Rakušan si doklouzal pro třetí místo nikoliv na čtyřech kolech, jak bývá zvykem, ale na střeše. Opravdu hrůzostrašnou nehodu si prožil v roce 1994 John Winter, který narazil ve vysoké rychlosti zadní částí vozu do bariér a jeho vůz se okamžitě vznítil. Winterovi se však naštěstí nic vážného nestalo. O rok později zase musel být zrušen druhý závod DTM kvůli hromadné havárii, která zablokovala okruh.

Ohnivé peklo Johna Wintera

Jedním z posledních hřebíků do rakve byla tragická nehoda Kietha O\’ Dora v roce 1995 při závodu seriálu STW. Udržení závodů se stalo pro AVUS čím dál více složitější, ať už z důvodů havárií nebo také především kvůli dopravě, která v Berlíně houstla čím dál více. Poslední opravdové závody se zde jely v roce 1998, o rok později se po trati naposledy prohnaly veteránské vozy při rozlučkové akci. Od roku 2000 nahradil AVUS moderní okruh Eurospeedway Lausitz, který leží nedaleko Drážďan. Z řídící věže, která připomíná severní zatáčku je dnes restaurace a motel, dřevěná tribuna je chráněnou historickou památkou.

Tragická nehoda Keitha O\’Dora

CZO – Ondřej Laušman
Foto: Berlin/Audi/Mercedes-Benz/Getty Images