Český závodník z Hrušovan nad Jevišovkou stál v roce 2013 před velkou výzvou, prosadit se ve formulovém světě. Záruba vstupoval do seriálu dvoulitrový
Český závodník z Hrušovan nad Jevišovkou stál v roce 2013 před velkou výzvou, prosadit se ve formulovém světě. Záruba vstupoval do seriálu dvoulitrových formulí a v sezonách 2014 a 2015 absolvoval intenzivní program v poháru severní Evropy (NEC) a Eurocupu Formule Renault 2.0.
Jihomoravský jezdec rozhodně nezklamal, v premiérovém ročníku jednou dosáhl na pole-position a rovněž na stupně vítězů na Nürburgringu, ve druhém roce zase vyrovnanými výkony útočil na elitní desítku absolutní klasifikace, která nevyšla kvůli nedokončenému závěrečnému závodu sezony 2015, jež se zároveň ukázal jako poslední závod kariéry (prozatím).
Přitom měl Záruba díky testu s Formulí Renault 3.5 u týmu Pons vyšší kategorii na dosah, motoristický sen však náhle skončil. Nejnáročnější a zároveň nejzářnější období českého závodníka vystřídala fáze bez angažmá. 21letý rychlík a showman přiznává, že „dvoulitry“ jsou pro něj stále neuzavřenou kapitolou a je připraven se vrátit kdykoliv. Kdy a jestli k tomu ještě vůbec dojde, je však ve hvězdách.
Pepo, čemu se tedy aktuálně věnuješ?
Neustále se udržuji v kondici, chodím cvičit s Tomášem Mičánkem. Jsem připravený skočit do vozu kdykoliv. Neustále přemýšlíme o možnostech, náznaky tam jsou, ale musím čekat, jak to všechno dopadne. Je možné, že se hecneme a pojedeme s Tomášem nějaký závod spolu. V roce 2016 jsem se věnoval především škole, studiu a cestování.
V sezoně 2016 jsi se posadil za volant jen při testech a nebo Dnu otevřené dráhy Masarykova okruhu za volantem vozu Lamborghini Gallardo Supertrofeo Mičánek Motorsportu, což závodníkovi v přípravě prakticky nepomůže?
Vzpomínám si, že na Silverstonu 2012 jsem odjel svůj první velký závod s ještě předchozí verzí Lamborghini Gallardo Supertrofeo, vybavily se mi proto zajímavé vzpomínky. Jenže tentokrát šlo jen o vožení nadšenců a partnerů, což je úplně něco jiného, než na co jsem zvyklý, a tak mě i proto čekalo dost práce. Nejednalo se ale vůbec o jízdu na limitu. Některé věci však nezapomeneš a zažité návyky po pár kolech přijdou. Je pravda, že Jiří Mičánek jr. mi dělá manažera, ale přímo za Mičánek Motorsport jsem žádný závod nejel, jen pro ně testoval. Nicméně mezi námi funguje úzká spolupráce. Během Dne otevřené dráhy se vlastně jednalo o mou první jízdu na okruhu po testu s Formulí Renault 3.5 v prosinci 2015.
Pojďme se vrátit do let 2014 a 2015, kdy jsi závodil ve Formuli Renault 2.0, jak vzpomínáš s odstupem na toto období?
Ty dvě sezony ve dvoulitrových formulích byly pro mě nejpřínosnějšími, nejnáročnějšími a zároveň nejkrásnějšími závodními roky. Závody s Radicalem byly taky krásné, ale jiným způsobem. S velkým množstvím kluků, se kterými jsem závodil, mají na to se dostat do F1. Někdy jsem je i porazil a to mi dělá velkou radost (smích). Mám na co vzpomínat. Ve Spa-Francorschamps navíc startovalo kolem 40 aut a to je prostě paráda. Jde o značkovou sérii a všichni mají stejnou techniku, takže záleží především na míře natestovaných kilometrů a počtu odjetých závodů. Jen tak se dá držet tempo s ostatními. Když jsem na konci roku 2013 přišel do světa dvoulitrů s Jurou Mičánkem, tak jsem si nedokázal představit, že těm klukům budeme stačit. Nicméně hned od premiérové sezony jsme jeli konkurenceschopně a ještě v průběhu roku se to zlomilo tak, že jsem dokázal bojovat v nejlepší desítce, podařilo se mi dokonce vyhrát kvalifikaci na Nürburgringu, z čehož vzešlo v cíli druhé místo. Najednou to šlo a bylo to super. Vůbec závodit a bojovat na takové úrovni je neskutečné a každému bych to přál, je krásné to zažít.

Josef Záruba dosáhl v týmu AV Formula na jedninou pole-position ve FR2.0
Začátkem prosince 2015 jsi absolvoval test s pokročilejší Formulí Renault 3.5 se stájí Pons, proč nakonec nedopadla účast v tomto šampionátu?
Hned na úvod musím říci, že jsem nejvíce překvapil asi sám sebe. Seděl jsem v tom poprvé a myslím, že to nebylo vůbec špatné, překvapil jsem i všechny ostatní. Sezona ve FR3.5 však stojí osmkrát tolik, takže šlo pochopitelně především o finance. V renaultech jde u úspěšných jezdců o předem naplánovaný program, kdy první dvě sezony sbírají zkušenosti a rychlost ve dvoulitrech, po kterých přijde na řadu test s FR3.5 a buď rovnou postup výš, nebo třetí rok v režimu dvojitého programu, kdy jedou Eurocup a k tomu ještě jeden další seriál se stejným vozem. Pak jsou ideálně vyježdění.
Já jsem se dva roky učil a přišel zmiňovaný test, ve kterém jsem sice zajel slušně, ale najednou to všechno skončilo, protože nebyly finanční prostředky. Takový je i případ některých ostatních kolegů a vrstevníků, kteří z ničeho nic museli skončit.
Vnímáš tedy svou kariéru jako uzavřenou kapitolu?
Zatím to nevypadá na nějaký velkolepý návrat (smích). Doufám, že by mohla vyjít účast alespoň v závodech GTček. Zas tak starý nejsem a formule mě lákají, zároveň beru monoposty jako nedokončené působení, protože jsem tam nevyhrál závod (smích). Pole-position vyšla, pódium taky, ale triumf ne. Navíc jsem to ještě v posledním závodě rozbil. Celkově jsem útočil snad na sedmou pozici, avšak po mé nehodě nevyšlo ani umístění v top 10, bylo z toho nakonec jen 11 místo. Proto to beru jako neuzavřenou kapitolu, takový je můj vnitřní pocit. Alespoň na jeden rok bych se ještě rád vrátil, ale bohužel je to aktuálně o financích a o partnerech.

Záruba prosí o další šanci ve formulích, záleží však na sponzorech
Foto: oficiální stránky Josefa Záruby
COMMENTS
Závodníků, kvalit výše uvedeného, je v Evropě, potažmo ve světě nespočet. Dnes zároveň existuje množství závodních škol a metodika výběru talentů se rok od roku zkvalitňuje. Mezi desetitisíci mladými adepty o závodní sedačku v kloudném týmu má jich v Evropě šanci uspět tak maximálně pět a půl.
Dnes již uspěje jenom ten, který ve své premiérové (nebo maximálně ve druhé) sezoně vyhraje šampionát, do kterého nastoupí, ať již jde o Formuli Renault, F3, GP3, nebo GP2.
Je zde ještě jedno řešení, narodit se v rodině miliardáře, či mít bohatého sponzora, jako měl Pastor Maldonado. I v takovém případě však dnes musí být takový adept alespoň nadprůměrný, pokud nepatří k těm absolutně nejlepším.
Josefusi, díky za komentář. V Evropě možná mnoho takových je, nicméně nám jde o české a slovenské jezdce, kterých dle našeho názoru opravdu mnoho není. Finanční stránku a problematiku juniorských sérií si necháváme na pokračování tohoto rozhovoru na příště…