Martin Donnelly: Muž, co přežil svoji smrt

Už vloni jsem psal, že k Vánocům tak nějak patří zázraky. V automobilovém sportu obecně však bohužel většinou platí, že se před samotným zázrakem stalo něco nepěkného. V případě Martina Donnellyho něco velice nepěkného…

Možná znáte fotku, jak z havarovaného monopostu F1 Ferrari trčí jeho majiteli nohy a ten se na akci Corse Clienti z vraku souká. Jezdec je v pořádku a fotografie tak působí skoro až komicky. Pokud znáte tuto fotku, určitě znáte i fotografii naprosto zdemolovaného Lotusu a bezvládné tělo ve žlutém overalu, ležící uprostřed trati. Tehdy, 28. září 1990, ležel na rozpáleném asfaltu v Jerezu Ir Martin Donnelly a bojoval o život…

Narozen 26. března 1964 v severoirském Belfastu, Donnellyho začátky ve světě automobilových závodů byly, minimálně z dnešního pohledu, poněkud úsměvné.

“Jeden pátek jsme zamířili do Kirkistownu na okruh. Joey Greenan dal do starého vozu Crosslé několik kabátů, abych dosáhl na pedály a šel jsem na to. Starší muž u brány mi ještě stačil říct, že se v zadní části okruhu potuluje několik ovcí, že mám být opatrný. Tak jsem se dostal do závodů. Bylo mi tehdy 12,” popisuje své začátky Donelly.

Tehdy se mohlo závodit od 17 let, ale když bylo Donnellymu 16, s jeho otcem měli dávno svoji rutinu. Když chtěli po mladém Martinovi licenci, ten jen stroze odvětil, že už jim ji dal. Když to neprošlo, plácl, že ji zapomněl doma na stole. Odpovědí mu bylo, že vědí, kdo je a že ji příště nemá zapomenout.

Donnelly však nebyl jen lehce drzý mladík z Belfastu. Byl totiž i pekelně rychlý. V roce 1984 se mu dařilo v britské Formuli Ford 2000 a irskému šampionátu vyloženě dominoval. V polovině sezony se však zjistilo, že jeho motor neodpovídá regulím a Donnelly se tak musel vzdát svých dosavadních 48 bodů. V polovině sezony začínal opět na nule, ale přesto se stal šampionem.

Další roky se Donnelly potloukal různými šampionáty. Závodil v evropské Formuli 3, MS sportovních vozů nebo dokonce v japonském mistrovství prototypů. V roce 1988 odjel ve Formuli 3000 pouze pět závodů z 11 a přesto se radoval z třetího místa.

O rok později to konečně přišlo. Donnelly se stal rezervním jezdcem týmu Lotus ve Formuli 1 a když se v lednu zranil Piquet na své jachtě, tehdy třiadvacetiletý, rezervní pilot byl povolán na testy. “Poslali mě do Ria a já jsem na to nebyl vůbec připravený. Piquet s Nakajimou byli oproti mě trpaslíci a já jsem v tak malém kokpitu nedokázal zajet 15 kol, aniž bych nedostal křeče do nohou. Nebyl jsem dostatečně fit a v tom vedru a vlhkosti jsem doslova lapal po dechu,” popisuje svoji první zkušenost s Lotusem.

Piquet se však dal dohromady, ale Donnelly dostal další příležitost během červnových testů. Na okruhu v Silverstone byl osmý nejrychlejší. Překonal dokonce i týmovou jedničku Piqueta. O měsíc později už seděl v monopostu Arrows na startu VC Francie. Hned po startu se stala hromadná nehoda, do které byl zapleten i Donellyho Arrows A11. Rodák z Belfastu tak do restartovaného závodu vyjížděl z pit lane s náhradním monopostem. “Byl nastaven pro Cheevera a strašně těžce se s ním jelo. Byl strašně přetáčivý a ani v něm nebyla lahev na pití. Nějak jsem to ale skousnul a  dojel dvanáctý,” popisuje Donnelly svou premiéru ve Formuli 1.

V roce 1989 se Ir do kolotoče F1 už nevrátil, nicméně na další tři roky podepsal smlouvu s Lotusem na 1,2 miliony dolarů. Donnellymu se však v sezoně 1990 nedařilo tak, jak by si představoval. Nedokončil 7 závodů z 12 a nejlepší umístění bylo sedmé místo na Hungaroringu. Poslední zářijový víkend byla na programu VC Španělska v Jerezu, která uzavírala evropskou část šampionátu.

“Ve čtvrtek večer jsme šli na bowling a já jsem si dal parmskou šunku. To je všechno, co si z toho víkendu pamatuju.”

Páteční kvalifikace se nese v poklidném duchu. Vždyť je tady ještě sobota. Donnelly drží čtrnáctý nejrychlejší čas ze třiceti jezdců. Poté se však ozve rána a následuje hrobové ticho, jenž nevěstí nic dobrého. Lotus 102 se řítil rychlostí zhruba 230 km/h, když se z ničeho nic zhroutilo zavěšení levého předního kola.

Katastrofa. Jinak se to popsat nedá. Trosky byly všude. Monopost se doslova rozlomil na půlky a nejhrůznější pohled byl na bezvládné Martinovo tělo, ležící nějakých 20 metrů od zadní části vozu. Stále byl připoutaný k sedačce a jeho nohy byly ohnuty do neuvěřitelných úhlů.

Donnellyho obličej byl celý modrý kvůli nedostatku kyslíku. Smrt nebyla daleko. Doktor Sid Watkins odřezal pásy, otevřel mu ústa a Donnellyho barva se přece jen začala lepšit. Všechno to sledoval z bezprostřední blízkosti Ayrton Senna. “Viděl chlapa, co je blízko smrti, jak mu kosti trčí z těla. Novinářům sdělil, že si uvědomil, jak křehcí jsme. Poté se vrátil do garáže McLarenu, sedl si do vozu, stáhl si hledí a zajel nejrychlejší kolo, jaké kdy kdo v Jerezu zajel,” prozradil Donnelly.

Po hodině v medical centru přímo na okruhu převezli Donnellyho vrtulníkem do nemocnici v Seville. Sid s jeho kolegou Jeanem-Jacquesem Issermanem na něm pracovali do brzkých ranních hodin. Rentgen pak odhalil podlitiny na mozku.

V úterý byl Donnelly převezen do londýnské nemocnice. Zatímco co přes den jeho stav vypadal povzbudivě, přes noc se všechno změnilo.Ve středu mu selhaly ledviny. Měl problémy s hlavou a hrudníkem. Poté se přidalo přívalové krvácení v jedné z jeho nohou. Sid Watkins byl pod tlakem. Jeho kolegové chtěli Donnellyho nohu amputovat, on však odmítl.

Trvalo šest týdnů, než se doktorům podařilo přimět znovu fungovat jeho ledviny. Posléze se začaly správně hojit i jeho tepny a zlomeniny. Celkově byl Donnelly sedm týdnů v kómatu. “Když se mi vrátilo vědomí, byl jsem odhodlaný se vrátit do F1. V mojí naivitě jsem si myslel, že prostě půjdu na kliniku Williho Dungla, kde udělali zázrak s Nikim Laudou, tam zamávají kouzelnou hůlkou a já budu v březnu opět závodit. Z nemocnice jsem se však dostal až 14. února, čtyři a půl měsíce po nehodě.”

Niki Lauda nakonec Martina na Dunglovu kliniku dostal a Donelly byl už v dubnu schopný, díky tvrdé sedmihodinové terapii, kterou podstupoval denně, chodit. Martinův stav se neustále zlepšoval, ale nakonec přijal fakt, že už se do Formule 1 nikdy nevrátí.

https://www.youtube.com/watch?v=vaZ3PkYVIFo

“Do Jerezu jsem se vrátil. Vzal mě tam jeden italský novinář. Ukázal na místo, kde jsem havaroval, ale nic to pro mě neznamenalo. Viděl jsem fotky, věděl jsem, že je to moje kombinéza, takže jsem to musel být já, ale nic mi to neříkalo.”

Ačkoliv by vám každý profesionální jezdec řekl, jak jsou automobilové závody náročným sportem, Martin Donelly má jiný názor.

“Když se dostanete do F1, je s vámi zacházeno jako s králem. Auta zdarma, oblečení zdarma, všechno je zdarma. Nemusíte pracovat. Automobilové závody prostě nejsou prací. Prostě jste jen pohádkově placeni za to, že si užíváte. Já jsem se během své kariéry naučil to, že život není jen o závodech.”

Text byl inspirován článkem Simona Taylora “Lunch with… Martin Donnelly”, který vyšel v jednom z vydání časopisu Motor Sport. Za jeho poskytnutí bych chtěl poděkovat kolegovi Aleši Sirnému.