Povídání s Milanem Kodídkem o letošní čtyřiadvacetihodinovce na Nürburgringu

Milan Kodídek po startech s týmem RTR Projects ve 24H Series vstoupil v loňském roce do velkého závodění na legendární Severní smyčce Nürburgringu. Letos svoje závodění ještě povýšil, když se jako jediný český závodník účastní kompletního seriálu VLN a stejně tak i legendárního závodu ADAC Zürich 24h-Rennen.

A právě letošního 24-hodinového závodu se týkal náš poslední rozhovor:

Milane, máme týden po té NEJ 24-hodinovce planety. Jak hodnotíš s odstupem času svou první účast v závodě 24h Nürburgring?
„Jak říkáš, je nejtěžší závod na světě a to nejen díky absenci únikových zón, délce a náročnosti trati, ale především tou neustálou „barevností“ počasí, což se  v letošním ročníku  několikrát potvrdilo. Každý kdo to sledoval, ví, jaké podmínky panovaly v úvodu závodu, byl to opravdový extrém. Já jsem naštěstí nejel v tom úplně největším slejváku, nestál jsem v krupobití, kdy v úseku pár km napadlo za pár minut cca 10 cm krup. Určitě bych v tom počasí měl hodně staženej zadek a jel bych hodně opatrně, ale takto jela většina jezdců. Potěšily mne zajeté časy v noci, byla to moje premiéra. Začal jsem někde okolo 9:50 a postupně to stlačil až na 9:20, přičemž jsem měl 5 kol po sobě časy v rozmezí 9:30-9:32 min.což bych řekl, že je v naší třídě min. konkurenceschopný výsledek.“

„Já se cítím být vytrvalostní jezdec a na začátek potřebuji pár kol na rozjezd. Během svých stintů pak postupně zrychluji a nejrychlejší kola jezdím až ke konci. Pomineme-li ten konec, tak se mi čtyřiadvacetihodinovka moc líbila, mohl bych to jezdit každý měsíc. Ta atmosféra je ohromující, stejně jako to prostředí. Je to skutečně unikátní závod a to co člověk zažije při 24hodinovce na Nordschleife, nelze zažít při žádném jiném závodě.“

Startoval jsi s vozem Porsche 997 a pro vaší posádku skončil závod v neděli ráno kolem osmé hodiny. Co bylo příčinou?
„Byla to souhra nepříjemných okolností, které se vždy točily okolo levého předního chladiče. Jeden jsme složitě měnili v noci, asi tak ve dvě ráno. Při této výměně jsme ztratili více než 70 minut. No a ráno kolem osmé, když jsem měl sednout do auta k dalšímu stintu přijel Alex předčasně do boxů. Na vině byl opět jeho kontakt se svodidly a poškozený chladič. Problém byl v tom, že tým už další neměl a v celém paddocku bylo mraky chladičů na Porsche 991, ale na 997 již ani jeden. Alespoň dle slov vedení týmu.“

V čem tě ta čtyřiadvacetihodinovka posunula?
„Člověk si prostě uvědomí svoje možnosti a samozřejmě i možnosti auta. Každý stint je důležitý, s každým odjetým kilometrem zjišťuješ nové věci. Je pravda, že mi u mého současného týmu trochu chybí telemetrie, abychom mohli rozebrat více naše rezervy, které tam bez pochyby jsou a zrychlovat rychleji. Bylo mi ale přislíbeno, že se to v blízké budoucnosti vyřeší. Věřím, že toto mi pomůže se v budoucnu posunout rychleji ještě dál. „

Co příští rok? Budeš opět připraven?
„To je otázka. Rád bych řekl, že ano, protože jsem si to kvůli problémům s chladiči neužil, tak jak jsem si představoval. Chci si totiž pořádně zajezdit, nejlépe celých 24 hodin. Takže pokud na to budu mít prostor, zdraví a dobrý tým, tak příští rok určitě pojedu.“

 Na co budeš z letošního ročníku nejvíce vzpomínat?
„Super atmosféra a hrozně moc lidí. Skvělý byl noční stint, který jsem si moc užil. Noc je samozřejmě jiná, ale když to máte dobře najeté, tak se nemáte čeho obávat. Každý mluví o tmě a počasí. Pravda je, že třeba mlhy vás můžou trochu vylekat, nicméně když víte, kde jste, tak není nejmenší problém.“

Co Tě čeká v následujících dnech a týdnech?
„Tak teď to bude především práce. Za předcházející týdny se mi toho trošku nahromadilo a tak to musím všechno dohnat. Moc času na to ale nemám, protože už za dva týdny.   25. června nás čeká čtvrtý závod VLN, na který vás zvu. Je možné si i sami vyzkoušet zelené peklo jak v pátek na klubovém ježdění tak v neděli po závodě, kdy je celý den vyhrazen veřejnosti.“