Milana Kodídka čeká první 24-hodinový závod na Nordscheife

Český závodník a člen brněnského týmu RTR Projects se chystá na svůj životní závod. Tím bude letošní 24-hodinovka na slavné Nordschleife.

Je otázkou co si představit pod pojmem “životní závod”. Každý z nás si pod tímto pojmem může představit spoustu situací a příběhů, nicméně pro muže jenž na Severní smyčce absolvoval více než 1.500 okruhů na sedačce nejrůznějších vozů je tento závod splněným snem. Vždyť stát na startu jednoho z nejnáročnějších závodů planety, tak to se nedaří každý den. Důkazem toho budiž i skutečnost, že českou vlajku nalezneme v letošním závodě pouze na jediném voze a tím bude právě Porsche týmu Teichmann Racing. Jak dlouhou a náročnou cestu musel tento pražský závodník absolvovat, k tomu aby mohl navázat na dřívější starty Tomáše Engeho, Roberta Šenkýře, Miroslava Konopky, Miloše Bychla či Tomáše Pivody, tak to už nám prozradí sám Milan Kodídek:

Ptáte se, kdy mě to poprvé napadlo? Tak to bude asi některý z víkendů z roku 2010-2011 trávil jsem pravidelně v okolí hradu Nürburg,  9 víkendů v sezoně pak se počet víkendů začal snižovat a začal jsem jezdit klubové dny a netrpělivě jsem čekal, kdo se ke mně přidá a pojede se mnou závody VLN, což jsem považoval jako vstup na 24hodinovku. Sám jsem se byl podívat v roce 2012 na závod na Nordschleife jak říkají kamarádi „ závod velkých kluků“.

Nikdo z kluků se nemohl odhodlat jet závod se zahraničním týmem, všichni chtěli postavit auto a jet se svým. To bohužel trvalo dlouho a já jsem byl netrpělivý. A tak se mi náhodou stal, cestou když jsem jel na Nordscheife, problém s pneu u města Norimberk, kde jsem se seznámil s Karl Heinzem a s tímto jsem se dohodl, že pojedu s ním svůj první závod VLN v jeho BMW 325.

První závod jsme startovali, skoro úplně ze zatáčky u starých boxů tzn. ze třetí startovní vlny. Měl jsem tu čest startovat, závod se povedl tak, že jsme v kategorii vyhráli a celkově jsem z toho měl dobrý pocit, že se na Nordschleife, pokud ji dobře znáš, dá i dobře závodit.

V podstatě to člověka tak neunaví, jako na malých okruzích, samozřejmě to bylo vinou nižších rychlostí, které to auto bylo schopné vyvinout. Potom jsem s ním jel ještě jeden závod a následně jsme neměli k dispozici i partnera, tak jsem se domluvil u týmu Hoffor Küpper Racing a svezl se v M3 kategorii SP6, kterou jsme společně s Berndem vyhrály.

Zatoužil jsem po Porsche, tak jsem různě obtelefonovával lidi, jestli někdo nezná závodní týmy, které mají k dispozici místo v Porsche a kde bych se mohl svést. Dostal jsem tip na Chrzanowski racing, se kterým jsem jel poslední závod v roce 2015. Při tréninku jsem měl dle jejich hodnocení dobré časy, přestože jsem jel s tímto autem poprvé v závodním tempu na slickách. Odjel jsem svých 9 kol a když se mi podařilo jet 5 kol za sebou v čase 8:53-8:55, byl jsem pochválen, ale samozřejmě nešlo o závod, šlo o to, že jsem si zakroužil bez šance na umístnění.

Protože se mi jízda v rychlém Porsche zalíbila, tak jsem hledal možnosti na sezonu 2016 a proto jsem oslovil týmy, jestli nemají místo pilota v oblíbené 911 a to hned ty z nějvětší – Black Falcon, Manthey Racing, Frikadelli se Sabine, Get Speed, RTR Taichmann Racing a ještě asi dva týmy. Seriozně jsem jednal a korigoval nabídku a představy jak s Black Falconem, tak s Mantheyem, pak jsem začal zvažovat, jaké týmy zvolit, cena závodů VLN byla přibližně podobná. Ale rozdíl ceny závodu 24h Nordschleife byl poměrně velký u RTR Taichmann než u ostatních. Rozhodl jsem se jet sezonu s týmem RTR Taichmann, se kterým jsem již absolvoval 3 závody VLN a jeden šestihodinový kvalifikační závod pro 24h. Což dosud znamenalo, že jsem od posledního března každých 14 dní jezdil do zeleného pekla závodit. Ekonomicky a fyzicky náročné víkendy, ale progres nastal přes určité problémy s technikou.

Než jsem začal jezdit závody na Nordschleife tak jsem absoloval s brněnským týmem RTR Project pár vytrvalostních závodů 24hodinovky, 12hodinovky: Dubai, Barcelona, Zandvoort, Mugelo a právě v Mugelu nám jeden z pilotů říkal: „ kluci, závod VLN to je úplně jinej level,“ no a netrvalo dlouho a ten samý rok jsem měl tu čest jet s tímto pánem ve trojici jeden závod VLN. Já jsem závod rozjížděl, druhý pilot mě vystřídal a teď vidím toho pána, který sedí a nechce se mu. Zeptal jsem se ho, co se stalo, jestli pojede a on začal říkat, že mu není dobře apod., jednoduše řečeno dostal strach, že nám závod pokazí (jezdil o dost pomaleji). Jeli jsme v kategorii SP6, kterou jsme nakonec vyhráli, přesto, že se závod odjel jen ve dvou, dostali jsme se za to nevystřídání tří minutovou penalizaci, přesto jsme zůstali první.

A teď tedy další víkend – tento víkend, co nastane, bych měl jet svůj první velký závod 24h Nordscheife. Psát o tom, že se na to těším, že jsem se snažil udělat všechno proto, abych byl v týmu platným článkem, jezdil rychle ale bezpečně, což je v podstatě i moje filozofie závodění. Doufám, že ze závodu budu podávat samé dobré zprávy a že budu hodnotit podrobně do všech detailů celý závod. Spokojenost ohledně mých plánů, cílů a přání…. Spokojený budu, když závod dojedeme tak, že všichni proto udělají co nejvíce, budou se snažit, vyhnou se nám kolize případně nějaké defekty, které by se nestali naší vinou. A v neděli dokončíme závod. To je můj cíl, moje přání a doufám, že se to podaří.