Vytrvalost a odhodlání přineslo týmu ARC Bratislava zasloužené španělské zlato!

Sobota … na hodinách něco málo po dvacáté hodině. Z letošního ročníku závodu 24H Barcelona je odjeta rovná třetina, když v tom ve čtvrté zatáčce okruhu Circuit de Barcelona ke střetu Porsche 997 Cup se španělským Seatem. Žluté Porsche bylo následně dopraveno do boxů, kde mechanici zjišťují, že bude nutná výměna celého chladiče a stejně tak i levého zadního zavěšení, což by mělo podle prvních odhadů trvat necelou hodinu.

Do závodu odstartovalo celkem 74 týmů a před tímto střetem patřilo posádce Miroslav Konopka, Zdeno Mikuláško, Maťo Konopka a Miro Horňák první místo ve třídě SP2 a osmá příčka v celkovém hodnocení.

“Byly to hodně rozporuplné pocity. Zvažovali jsme zda auto opravovat a nebo to vzdát, protože hodina ztráty, to už je i na 24-hodinovku opravdu hodně. Něco podobného jsme zažili již v červenci na Paul Ricard. Tentokráte jsme se však rozhodli jít do toho naplno a tak se začalo opravovat,” těmito slovy popsal Miroslav Konopka dění po návratu auta zpět do boxů.

Mechanici slovenského týmu předvedli skvělý výkon a Porsche s číslem 66 se po 55-ti minutách vrátilo zpět na trať. Těchto 55 minut ztráty představovalo propad až na 42. pozici.

To co ale následovalo ve zbývajících patnácti hodinách, však nelze nazvat jinak, než jedinečný závodní koncert v podání slovenského týmu ARC Bratislava. Jezdci nejen, že dokázali v průběhu noční části závodu smáznout velký díl nabrané ztráty, ale krátce před rozedněním dotáhli své snažení až na pomyslnou bednu ve třídě SP2. V té době to bylo třetí místo, kam se tým dostal nejen skvělému jezdeckému výkonu, ale především také díky výborné strategii týmového inženýra Andyho Studeniče. Více k tomu již prozradil Miroslav Horňák:

“Na trať jsme se po opravě vrátili na sedmé příčce v naší třídě. Je jasné, že nám ke konečnému výsledku dopomohla i paní štěstěna, ale to už tak v závodech prostě chodí. Naší velkou výhodou byla velká vyrovnanost všech jezdců a stejně tak i prozíravost a zkušenost našeho týmového inženýra Andyho Studeniče, který nás poslal na tankování a do boxů vždy v ten správný okamžik. Při tak vysokém počtu startujících aut se není co divit, že v tankovací zóně bylo téměř pořád plno, ale Andy vždy trefil ten správný okamžik a jeho správné načasování nám určitě hodně pomohlo.”

V tu chvíli se zdálo, že bronz bude po té večerní smůle skvělou náplastí, ale týmový duch a paní štěstěna poslali slovenskou squadru ještě kousek dál.

Čtyři hodiny před koncem došlo na opravy u doposud vedoucí posádky australského týmu MARC. To posunulo slovenské závodníky na P2 a od mety nejvyšší je hodinu před koncem závodu dělilo již jen jedno kolo a francouzské kvarteto se specifickou siluetou vozu BMW (GC Automobile) .

“Je to skoro až k nevíře. Ale dnes se opětovně potvrdilo, že 24 hodinový závod, může být rozhodnut až v samotném závěru. Zatímco my si svou porci smůly vybrali ještě večer, tak australské kolegy to potkalo ráno po rozednění. Věděli jsme, že dojet GC nebude snadné, ale na rozdíl od nich jsme byli celou dobu konzistentní a jezdili stále stejné časy, takže se nám podařilo i toto,” řekl Miro Konopka po závodě a na závěr dodal:

“24H Series opět potvrdila svůj růst. Jsem rád, že jsme byli u toho a že jsme opět předvedli slovenské barvy v dobrém světle. Letošní sezóna nám až doposud přinášela výsledky, se kterými jsme nemohli být vždy úplně spokojeni, ale dnešek se opravdu povedl. Vždyť kdo by čekal, že se po první třetině, kdy jsme se propadli do páté desítky, dostaneme až na deváté místo? Díky za to jezdcům a stejně tak i všem členům našeho týmu. Mám z toho výsledku opravdu radost.”

Pro zajímavost dodejme, že cesta za španělským vítězstvím měla 617 kol, což v celkovém součtu představuje 2.872,1 závodních kilometrů.

Podobný osud potkal v Baceloně i pražský tým Scuderia Praha. Čtveřici jezdců Peter Kox, Matteo Malucelli, Jaromír Jiřík a Jiří Písařík přibrzdila po pár objetých kolech závada na převodovce. Ta si vyžádala téměř dvouhodinovou zastávku, po které se červené Ferrari vrátilo na dráhu na poslední 74. pozici. Ve zbývajících 22 hodinách však jezdci topili, jak jen to šlo a cílem projeli na 14. místě absolutně. V hodnocení třídy A6 z toho bylo čtvrté místo.

Šéf týmu, pan Ivo Horn zhodnotil celý víkend těmito slovy: “Na jedné straně trochu zklamání z výsledku, protože jsme mířili mnohem výš. Na druhé straně radost, protože jsme po celou dobu závodu dokázali zajíždět nejrychlejší časy a nevzdali to, co by jiní už dávno zabalili. Je pravda, že rozhodnutí zda v závodě pokračovat nebylo moc snadné, ale rozhodli jsme se to pojmout jako test s tím, že pojedeme co jen to dá a že se o výsledek ještě popereme. To se nakonec také podařilo, takže si myslím, že můžeme být spokojeni.”

Jedním z dílčích úspěchů posádky pražského týmu je také zajetí nejrychlejšího závodního kola – 1:50.349, které zajel Peter Kox hned ve třetím kole.

Posledním našim zástupcem v závodě byl Sergej Paulavets, který startoval s BMW M3 německého týmu Hofor-Küpper Racing. Posádku, kterou spolu s Paulavetsem tvořili také Bernd Küpper, Chantal Kroll, Martin Kroll a Ronny Tobler provázely od počátku drobné technické problémy a drobné střety se soupeři, které vždy týmové úsilí srazily o nějakou tu příčku zpět. Nakonec z toho po bylo čtvrté místo ve třídě A5, do které se tentokráte přihlásilo 9 posádek.

“Ne že by to byl špatný závod, ale moc rád na něj vzpomínat nebudu. V průběhu mých stintů jsem si vybral snad všechny možné technické problémy a k tomu i nějakou tu ránu od soupeře. Čtvrté místo není špatné, ale po úspěchu na Paul Ricard jsem čekal asi trochu více. Těší mě ale další body, díky kterým bych se mohl posunout do první desítky absolutního hodnocení šampionátu,” řekl po závodě devětatřicetiletý závodník z Ústí nad Orlicí.

foto: Petr Frýba