1.5. 1994 – Den kdy zemřela část Brazílie

Je neděle 1. května 1994 14 hodin a 17 minut. Ayrton Senna najíždí do zatáčky Tamburello v Imole, jeho Williams mění směr a v obrovské rychlosti naráží do betonové zdi. Nejen tento den, ale celý závodní víkend v San Marinu se později zapsal do dějin motorsportu černým písmem….

“Byl to nejlepší jezdec, co kdy žil,” řekl jednoho dne jiný velikán, který však svůj boj o život vyhrál. Byl to Niki Lauda.

V letech 1992 a 1993 dominovaly ve Formuli 1 díky velké technologické převaze vozy Franka Williamse. V roce 1994 přestoupil Ayrton Senna z McLarenu, se kterým vyhrál třikrát titul mistra světa, do tehdy bezkonkurenčního Williamsu. Jenže právě v roce 1994 vešly v platnost nové technické předpisy, které zakazovaly jakoukoliv kontrolu trakce, speciální brzdy, či elektronické odpružení. To mělo vozy Williams zpomalit…

Senna sice získal pole position v obou úvodních velkých cenách sezony 94, nicméně ani domácí brazilskou GP, ani GP Pacifiku nedokončil. Smůlu chtěl protrhnout při třetím podniku, kterým byla Velká cena San Marina.

Reginaldo Leme, komentátor TV Globo: “Nikdy předtím jsem neviděl Sennu tak napjatého, jako ten víkend. Ani jednou jsem ho neviděl usmívat se. Byl neustále soustředěný, nervózní, vlastně smutný.”

Černá Grand Prix San Marina začala páteční kvalifikací, když tehdy ještě stále benjamínek Rubens Barrichello v zatáčce Variante Bassa v rychlosti 225km/h velmi tvrdě najel na obrubník, který ho vymrštil do vzduchu. Barrichellův vůz narazil do bariéry z pneumatik a skončil v hrozivě vyhlížejících kotrmelcích. Z vážné nehody naštěstí vyvázl brazilský jezdec “pouze” se zlomeným nosem.

V sobotu byla na programu další kvalifikace. Zhruba 20 minut po jejím začátku se ze zatáčky Villeneuve curva ozvala rána a ochozy ztichly. Tmavě modrý vůz Simtek Rolanda Ratzenbergera vyletěl v rychlosti 306km/h mimo trať a narazil do zdi. Na vině bylo ulomené křídlo, které Rakušan poškodil v předchozím kole v šikaně Acque Minerali. Ratzenberger byl letecky transportován do nemocnice Maggiore v Boloni. Později však bylo oznámeno, že podlehl mnohačetným zraněním. Vítěz Le Mans z roku 1993 se stal prvním jezdcem od roku 1982, kdy svět opustil Riccardo Paletti, který zahynul během závodního víkendu Formule 1.

“Ratzenbergerův příběh byl pro mě ještě tragičtější, než ten Sennův, jelikož se do Formule 1 dostal vlastními silami a s pomocí rodiny. Roland neměl peníze, všeho dosáhl svou tvrdou prací a navíc byl velmi dobrým člověkem. Smrt Ratzenbergera by byla velkou věcí, jenže den nato přišel Senna. Raději jsem jel na Ratzenbergerův pohřeb, než na ten Sennův, jelikož tam byli všichni. Cítil jsem potřebu vyjádřit podporu jeho rodině,” prozradil Max Mosley, bývalý šéf FIA.

Pierre van Vliet, komentátor F1: “Bylo to poprvé, co naše generace zažila mrtvého jezdce Formule 1. Atmosféra to odpoledne byla těžká a všichni přemýšleli o tom, co tady děláme a jaký to má smysl.”

Ratzenbergerova smrt velmi zasáhla už tak velmi napjatého Sennu. Ten sice získal pole position pro nedělní závod, ale všichni věděli, že by nejraději nestartoval.

Doktor Sid Watkins: “Ayrton byl velmi rozrušený a trochu plakal. Tehdy jsem mu řekl: Ayrtone, byl jsi třikrát mistrem světa, jsi nejrychlejší člověk na světě. Měl rád rybaření, tak povídám: Proč toho nenecháš? Já skončím taky a pojedeme spolu na ryby. Řekl mi: Side, jsou věci, nad kterými nemám kontrolu, já nemůžu skončit.”

Přišel den D, závodní den, den, kdy se mělo všechno zlomit, den kdy měl Senna konečně zvítězit. Nakonec bylo všechno jinak… Aby toho nebylo málo, hned po startu přišla děsivá nehoda mezi Pedrem Lamym a J.J. Lehtem, kteří však naštěstí odešli z místa nehody po svých.

Je neděle 1. května 1994 14 hodin a 17 minut. Ayrton Senna najíždí do zatáčky Tamburello v Imole, jeho Williams mění směr a v obrovské rychlosti naráží do betonové zdi. Bílo-modrý vůz je odmrštěn několik desítek metrů a okamžitě k němu spěchají traťoví maršálové. Davy na tribunách již podruhé ten víkend utichají.

Sid Watkins: “Vytáhli jsme ho z kokpitu, sundali helmu a nasadili mu kyslík. Já věděl, podle neurologických příznaků, že to bude smrtelný úraz hlavy. A potom vzdychl a jeho tělo se uvolnilo. To byla chvíle, a já nejsem věřící, kdy si myslím, že ho opustila jeho duše.”

Senna byl nejen hvězdou Formule 1 a podle mnohým nejlepším jezdcem všech dob, ale pro Brazílii byl ještě o něco výjimečnější. V Brazílii byl vyhlášen třídenní státní smutek a na jeho pohřeb se do ulic rodného Sao Paula dostavilo kolem 3 milionů lidí, což je v moderní historii zaznamenáno jako největší shromáždění truchlících vůbec.

“Byl to můj idol. Představoval to nejlepší z Brazílie.”

“Brazilský lid potřebuje jídlo, vzdělání a trochu radosti a teď je radost pryč,” ozývalo se z ulic.

Ayrton Senna se stal 1.5. 1994 posledním jezdcem, který zahynul při závodním víkendu Formule 1. O dva dny později svolala mezinárodní automobilová federace FIA na žádost italského autoklubu schůzi, kde se probíraly události uplynulého víkendu. Smrt Rolanda Ratzenbergera a Ayrtona Senny však nutně nemusí přinášet smutek do srdcí fanoušků. Jejich odkazem totiž bylo výrazné zlepšení bezpečnosti vozů Formule 1.

Ayrton Senna 21.3. 1960 – 1.5. 1994
“Nic mě neoddělí od lásky boží.”

Foto: Sutton, LAT